Andělé jsou „bytosti z trošku jiných sfér“ než my lidé…. jejich existence je založena na jiných základech než ta naše, lidská, přesto úzce souvisí s námi lidmi. Andělé nemají hmotné tělo, jejich podoba souvisí s tím, jak my, jednotliví lidé jsme schopni si je představit, věřit v jejich existenci. Tomu, kdo v existenci andělů nevěří, se nebudou zjevovat, tomu, kdo v jejich existenci věří se mohou v určitých životních situacích zjevovat. Malé děti obyčejně nemají žádný problém anděle vnímat, vidět, věřit v to, že tu prostě s námi jsou. To je proto, že jejich prožívání, jejich vnímání, jejich mysl není ještě zatížena programy, které nevědomě přijímáme při výchově a vzdělávání. Věřit na existenci a působení andělů není vůbec v rozporu s používáním zdravého rozumu. Ba naopak. Například elektrický proud také obyčejně nevidíme fyzickým zrakem a přesto musíme věřit v existenci, vždy, když zmáčkneme vypínač světla, TV, počítač….. Jsem přesvědčena, že pokud bychom v existenci elektrické energie, jak ji nazýváme, nevěřili, nikdy neuzavřeme smlouvu s dodavatelem na její poskytování a samozřejmě nebudeme si doma zařizovat elektrické vedení, zkrátka, nebudeme ve svém životě tuto projevenou formu energie využívat.

Stejné je to s anděly a jejich působením, jejich energií. Díky Bohu to je Vesmírem zařízené tak, že se nedá jejich energie prodávat…. nemusíme si pořizovat na hmotné úrovni žádné vedení andělské energie do našich životů…. Pokud uvěříme v jejich existenci, v možnost jejich působení na náš život, “ vedení“  – spojení s nimi – se vytvoří automaticky…Posláním andělů je pomáhat ….dalo by říci, že je to prostě těší, oni čekají, sledují nás lidské bytosti zda uvěříme v možnost jejich pomoci… když si někdo z nás lidí přeje jejich pomoc, oni se z toho radují! Radují se z toho, že mohou své poslání naplňovat. Můžeme tedy tím, že v jejich existenci uvěříme, že je požádáme o pomoc, prospět sobě i andělům…..

Jeden z andělů se mi objevil nedávno na Sázavě a sdělil mi, že tu je proto, abych připoměla lidem jejich existenci…..abych jim připoměla, že mohou pomoc andělů využívat. Tak to činím, s radostí a vděčností!

Kéž andělé šustí nad Vámi svými křídly a vy jejich šustění vnímáte a jejich pomoc využíváte! Aloha!!

Pokud se nám  v životě něco nelíbí, není nám to příjemné, můžeme to změnit. Tím, že změníme sebe. Své Já, svůj život si vytváříme sami, vědomě či nevědomě. Naše já je tvořeno našimi myšlenkami, pocity, činy. Jen my můžeme změnit jednotlivé složky toho, čemu třeba říkáme Já….Naše Já, naše osobnost je naučený model. Můžeme buďto zůstat vtom, co jsme se naučili, nebo to můžeme začít měnit, vytvořit něco jiného.

 Tak jako herec tvoří osobnosti rolí, které hraje, tak my můžeme tvořit své nové vnímání, cítění, myšlení, jednání. Není to žádná přetvářka, jak by někdo namítal. Je to vědomá práce s tím, čemu říkáme realita. Realita je tvořena tím, co vnímáme, jak to vnímáme, jak to vyhodnocujeme, jak potom reagujeme. Převážně však prožíváme situace neuvědoměle a neuvědoměle potom v nich raegujeme. Můžeme se učit zaměřovat pozornost na to, jak v určitých situacích a na určité lidi reagujeme a tam dělat změny.

Energie proudí tam ,kam proudí pozornost a platí to i naopak, kam proudí pozornost tam proudí energie.

Například máme v plánu výlet, do přírody, chceme tam třeba udělat piknik… A předpokládáme, že bude pěkné počasí. Pustíme si předpověď a tam se dozvíme, že asi bude pršet, bude chladno…. Protože je naše pozornost zaaměřena na náš plán udělat piknik v přírodě, budeme často reagovat zklamaně, možná se i budeme zlobit. Ano, můžeme takto reagovat. Naše pozornost je zaměřena na piknik… a tam proudí energie, proto nás informace nevyhovující našemu plánu rozlobí. A energie proudí do našeho pocitu zlosti. To moc prospěšné není.  Když použijeme zdravý rozum, můžeme reagovat vědomě: energie přesměrujeme… prostě přijmeme fakt, že počasí asi neovlivníme a plán upravíme. Jde jen o to vyhodnotit situaci, zaujmout postoj, který nás neuvede do pocitů zklamání, zloby, frustrace. Protože jsme ale byli zvyklí, naučení takto reagovat, často jsme zažívali nepříjemné chvíle. Staré a zažité modely mají tendenci nás opanovat, ale my jsme ti, kdo to můžeme měnit. Znamená to učit se určité bdělosti. Není to být stále ve stresu, stále se sledovat zda reaguji správně či ne. Jde o to, postupně si zvykat hledět na situace v životě s určitým odstupem, potom nebudeme tolik přicházet o energii, nebudeme zbytečně prožívat nepříjemné pocity. Ale je to jen a jen na nás, na našem rozhodnutí.

Jde o to, učit se opouštět staré modely vnímání, cítění, myšlení, přijmout fakt, že nejsem žádná konstantní osobnost, že se mohu neustále rozvíjet. Stojí to určité úsilí, ale jde to.

Dost často se nám stane, že máme nějaký názor a někdo druhý s ním nesouhlasí, nepřijímá ho. Míváme sklony svůj názor obhajovat, přesvědčovat, že je správný, že na něj máme právo. Stojí nás to spoustu energie, sil a o co víc o to usilujeme, o to víc náš domnělý protivník získává nad námi vrch. Nakonec to celé přejde buďto do otevřeného konfliktu, nebo to skončí naší domnělou prohrou, pocitem méněcennosti, pocitem odmítnutí, pocitem nepřátelství. Je to zcela zbytečné.

Máme přece právo na svůj názor, ten druhý má také právo na svůj názor, nemusíme se v názorech shodovat a přesto nemusíme být ve při, v nepřátelství. Pokud mám velkou potřebu svůj názor před druhými obhájit, značí to, že si vlastně svým názorem nejsem jistý, že potřebuji tím, že ho okolí přijme utvrdit v tom, že je správný.

Ale co je to názor, je to jen vyjádření postoje k určitým situacím, dějům, hodnotám… a tam se můžeme lišit, každý vnímáme realitu vlastním průzorem. Může se stát, že s někým máme pohled podobný, je to samozřejmě příjemné, s někým se prostě lišíme a tak to přijmout je nejméně vysilující. To, že se mnou někdo souhlasí neznamená, že mě má rád a naopak. My to tak ale často prožíváme a potom zaměňujeme lásku a přejímání postojů, názorů hodnot a to láska není. Začít u sebe, pozvolna, s laskavostí a bez zbytečné sebekritiky a sebeodmítání….. již malá změna nám přinese přijemnější pocity. Aloha!!