Archives

Neusilování a přijímání toku života… cesta ke štěstí a spokojenosti….

V dnešní uspěchané, na výkon a hodnocení zaměřené době není zcela jednoduché cítit se spokojený a štastný…. jsme stále pod tlakem co všechno musíme, také nesmíme, kdy co jak stihnout, být úspěšný, zažít toho co nejvíce, pojistit se proti všem možným rizikům a hrozbám, vypadat „IN“, čelíme informační smršti a těžko se v ní orentovat….. stále jsme srovnáváni s druhými, sami se srovnáváme, chceme stihnout vydělat co nejvíce peněz, potom stihnot ty peníze utratit za věci a zážitky……jak v té mele být spokojený a šťastný?…. jde to vůbec?… přestože se vynořují stále nové a nové zaručené návody jak být úspěšný, bohatý, šťastný….. moc se to lidem nedaří……

Proč to tak je? Myslím, že na vině je právě to, že jsme přijali „matrix“…. honíme se za chimérami a uniká nám podstatné….. míjíme se s blízkými, ale i sami se sebou… 

Jsme naučeni chtít mít vše pod kontrolou, usilujeme o jistoty, na druhé straně čelíme neustálým   virtuálním hrozbám: hrozí nám nemoci, stárnutí, hrozí nám neúspěch,  hrozí nám ztráta přátel, hrozí nám  ztráta práce, hrozí nám konkurence,  hrozí nám přepracovanost, hrozí nám  hospodářská recese, zvyšování daní,  hrozí nám klimatické změny, hrozí nám cizí jiní lidé, … těch hrozeb je tolik, že se mi ani nechce všechny vyjmenovávat.

Těch tlaků, které na nás útočí je opravdu hodně. Jak s tím nakládat abychom nepodlehli skepsi, seziluzi, rozčarování?

Podle mě jedinou cestou je jednoduše se od všeho tak trošku vzdálit, nedávat informacím, které k nám doléhají tolik váhy, zahalit je tak trošku „do mlhy“….

Cestou je učit se neorientovat se na budoucnost, ale na přítomnost. Prostě se učit prožívat konkrétní den, konkrétní situace a s nimi spojené prožitky naplno a navíc bez toho, abychom je prosívali sítem hodnocení a srovnávání, učit se vlastně nic neočekávat, prostě přijímat to, co je a  za to co je být vděčný.  Také si uvědomovat a přijímat, že to , co se líbí mě, se nemusí líbit druhému, ale že to není projev nepřátelství, ale projev pestrosti Života. Učit se zaměřovat na takové prožitky, jako je mlj nádech a výdech, na to, že mohu chodit, hýbat se, že vidím, slyším, že mám kde bydlet, co jíst a že mám ve svém okolí pár lidí, se kterými se cítím příjemně.

Nechat někdy věci plynout a zkusit je nehodnotit a neovlivňovat je očisťující, osvobozující a energií nabíjející.

Každý den večer si sednout a zkusit si vybavit alespoň 3 zážitky, ze které mlhu poděkovat je taková malá, ale zaručená cestička ke zdraví a štěstí.  

 

Proč prožíváme některé situace znovu a znovu……

Často se nám stává, že prožijeme podobnou situaci, kterou jsme již nejednou zažili…. pokud je to situace příjemná, není co řešit, možná si to ani neuvědomíme….

Ale nám se vrací v podobné podobě situace, které nejsou zrovna příjemné, ba naopak, často jsou velice těžké a svízelné…. Čím to asi je?

Tady se projevuje zřetelně zákon příčiny a následku. Vezměme to zcela jednoduše: například v pondělí nevyndáte před dům popelnici, i když víte, že v úterý ji vyvážejí…. buďto zapomenete, nebo se vám nechtělo…..a tak v úterý máte stále  plnou popelnici a budete muset muset řešit kam s odpadky celý další týden…. příčinou je nevyndání popelnice, následkem jsou komplikace s odpadky….. Můžete se poučit a příště popelnici včas vyndat a potom se situace nebude opakovat…. nebo opět popelnici nevyndáte a budete problém s odpadky prožívat znovu… Máte svobodnou vůli….. Samozřejmě si teď řeknete, že to zase tak těžká situace není, ano máte pravdu…. ale stejně to je i v zásadnějších situacích.

Například si „vyberete“ nezodpovědného partnera a máte s ním dítě…… po čase se rozejdete, ale čekají vás dlouhé roky komunikace s tímto člověkem, protože máte společné dítě….. a tam se vám mohou opakovat stále stejné situace: problémy s placením alimentů, dohady o péči o dítě, spory o jeho výchovu…příčinou je „špatný výběr partnera a otce dítěte“…. následkem jsou komplikace při komunikaci s ním….. Nic není trest, je to pouhé působení zákona příčiny a následku! Proto nemá cenu, abychom se kvůli tomu trápili, vyčítali si to, prostě nám nezbývá než to přijmout, nepodlehnout emocím a celou situaci, tedy i situace opakující se, přijmout, než se zákon naplní… tedy až dítě dospěje a tím nutná komunikace s jeho otcem  pro vás skončí.

A také být při výběru dalšího partnera, případného otce dalších dětí obezřetnější…… jinak se tyto situace budou opakovat….

Vše máme ve svých rukách, jen často jednáme unáhleně nebo pod vlivem emocí…. Abychom si zbytečně neztěžovali život, je dobré pracovat s vlastní myslí a s emocemi, praktikovat každodenní psychohygienu. Třeba tím ,že začneme s vnitřním dialogem, že budeme usměrňovat toky vlastních myšlenek i emocí.

Být trochu jako voda…..

Často „tlačíme na pilu“, stále něco řešíme, máme velká očekávání, chceme mít jistotu,  vidíme situace jen z jednoho úhlu pohledu…..a tím přicházíme o energii a nejsme spokojení, vyrovnaní, ani zdraví….

Voda v potůčku prostě jen teče… pokud nevyschne nebo nezamrzne…. a když na své cestě potká další potok, prostě se s ním spojí a teče dál….  a potom potká řeku, spojí se s řekou, řeka teče dál až doteče do moře a spojí s ním, a v moři potom proudí už slaná, neřeší, jestli bylo lepší když byla ptotkem, nebo když byla sladká… prostě zůstává vodou a to jí stačí….

Kdybychom byli trošku jako ta voda…. nechali se nést životem, tolik netlačili, tolik neusilovali, více se zaměřovali na průběh, než na výsledek,  snadněji bychom přijímali změny, asi bychom byli šťastnější …..

Být trochu jako voda…. Aloha!

Konec kalendářního roku……

Pomalu se chýlí ke konci jeden rok a přijde další…. je to zvláštní období…. dává nám velké šance…..

Když se nenecháme semlít všeobecným šílením jako jsou přípravy opulentních oslav spojené s přemírou jídla a alkoholu, se strojeným veselím….,můžeme posílit celkově vlastní život.

Zcela jednoduše: spíše než sedět a dělat si předsevzetí do nového roku, která obyčejně stejně nedodržíme……. je prospěšnější a podle mě i velice přijemné zkusit se obrátit k roku končícímu, udělat si takovou malou rekapitulaci toho co jsme prožili a jak jsme to prožili….. Nebudeme lamentovat nad tím, co se nám nepodařilo, co nám kdo nepěkného udělal, ale spíše se pokusíme vyčistit pocity křivdy, viny, zklamání, výčitek…… prostě zkusíme všechny situace, které jsme za rok prožili přijmout, vyhnout se jakémukoliv hodnocení i kritice a pěkně je obalíme do “ Zlatého obalu“…….. napřiklad takto:

 „Přijímám vše, co jsem v tomto roce zažil /la/, kéž je vše prozářeno zlatým světlem Lásky, nechávám minulost minulostí a dívám se s Důvěrou vpřed.“

Procházka v přírodě, celkové zklidnění nám pomůže vykročit do nového roku v energi, svěží a naplněné důvěrou a nadějí! Aloha!

A pokud byste měli chuť , přij’dte 8. ledna na Novoroční seminář, na kterém posílíme vlastní napojení na energie roku 2019:

 

Ůplněk 23. listopadu 2018

Čeká nás předposlední úplněk tohoto roku – 23. 11. 2018…. no bude to podle mě velice zajímavé! Měsíc v úplňku bude v Blížencích!

To bude energeticky dosti rozkolísaný úplněk! Pozor na rozlítanou mysl, oslabený nervový systém, mohlo by to s námi dosti mávat ve smyslu nahoru dolů, výkyvy nálad, myšlenky roztoulané a rozporuplné, slova a činy v nesouladu…. lži a různé fabulace….někteří by mohli podléhat skepsi,  deziluzím, depresím….

Proto v tomto čase nic moc neřešit, nerozhodovat, lépe  se zklidňovat lehkým sportem, meditacemi, procházkami v přírodě, mentálně se zkázňovat….

Radši bych moc nesledovala dění skrze „média“, politiku a další „hry“…. to by nás jen rozladilo, oslabilo… lépe se zabývat něčím smysluplným! Aloha!

Energie dne s datem 11.11.2018

Datum 11.11.2018 v sobě nese energii velice ostrou, rychlou, průraznou!

Pozor na zbrklost, na přehnané sebeprosazování, na netoleranci, nedostatek pokory, také na vzathovačnsot, unáhlené soudy i činy. Tento den také budeme méně schopní porozumět druhým, budeme události vnímat a posuzovat jen z jednoho úhlu. Pozor na to vyřkneme! Slovo bude jako šíp s jedovatou špičkou pokud ho vyřknemev emocích!

Je dobře, že tento den vychází na neděli, protože den . kdy většina lidí nepracuje, ale má volno může tu ostrost nakupených jedniček poněkud mírnit.

Tento den bychom měli opravdu „světit“ – tedy prožít v klidu, nic moc neřešit, věnovat se odpočinku, sebereflexi, relaxaci a meditacím, mentální a emoční hygieně!

 

 

Něco málo ze semináře Mysterium Života a Smrti…..

Sešli jsme se na semináři na téma Život a Smrt a jsem moc vděčná, že jsme toto často tabuizované téma oteřeli….

Samozřejmě toto téma každý uchopí z postoje, který souvisí s jeho vírou…. já jsem člověk, který věří v širší rozměr Života a věřím v to, že Esence člověka, za kterou považuji Mysl spojenou s  emocemi, je věčná, na rozdíl od fyzického těla…věřím, že působí zákon příčiny a následku…. z toho vychází můj názor na Život a Smrt.. Nikomu ho nevnucuji, nikoho nepřesvědčuji, prostě jen těm, kdo chtějí toto téma sděluji….

Mám velkou radost z toho, že jsme během besedování toto téma poněkud odlehčili, zbavili pathosu…. to je podle mě velice prospěšné k tomu, abychom nepropadali skepsi a nihilizmu….

Představuji si jakousi účečku, jejíž jeden bod tvoří okamžik narození a druhý bod okamžik smrti…. mezitím se pohybujeme v rámci lineárního pojetí času v nějaké časové ose, která obnáčí naše prožitky a zkušenosti…..

Když se narodí dítě, všichni to oslavují…… když člověk zemře, jsou obřady spojeny, alespoň v naší současnosti a zeměpisných šířkách spojeny s truchlením…..se smutekm.

Může to vypadat drsně, ale jsem přesvědčená, že ten smutek je projevem Ega, protože souvisí s tím, že zemřelý člověk tu již pro nás není, ani to, co v našem životě zastával, v čem nám pomáhal, jaké výhody jsme z toho, že žil vlastně měli….. Ten kdo zemřel již netrpí. Ani fyzicky ani psychicky…prostě není….. Trpí pozůstalí a pláčí nad sebou, protože jim ten člověk chybí….. to je podle mě projev Ega.

Nejsem necitelný člověk, také mě smrt mých blízkých zasáhla, několikrát…. ale vzhledem k mé víře a postoji ke smrti jsem se se srmtí blízkých vyrobnala celkem rychle. Prostě jsem ji dokázala přijmout. Snad i proto, že mi například mamka umírala několik měsíců doma, že jsem s ní zažívala první chvíle, kdyse projevila její nemoc, potom snahu lékařů bojovat s fatální diagnozou, které vedlo jen k veliké bolesti, potom oteřená komunikace o pravděpodobném konci života, který bude nikoliv dlouhý, ale o to asi bolestivější…. Požehnáním byl čas, který jsme s mamkou dostali Darem, abychom mohli spolu téma umírání a smrti nejen prožívat, ale především o tom komunikovat…. podařilo se nám nějakým zázrakem zbavit se odporu ke smrti a tím i smrt přijmout…. proto asi mamka netrpěla fyzickou bolestí i když tělo už bylo ve stavu, kdy běžně pacienti dostávají silné medikamenty na bolest, často i mofrium… nic z toho mamka nepotřebovala, tím, že smrt přijala, fyzický stav nebyl tak důležitý, jako její stav mysli a její pocity veliké Pokory a odevzdanosti, i vděčnosti za to, že prostě žila….

Prožili jsme spolu 4 měsíce, které byly plné nových zážitků, objevování nového, keré byly plné citů a opravdové Lásky. A za to jsme velice vděčná, i když to mněkomu může připadat divné.

Když mamka připravená a smířená zemřela, oslavili jsme její život a poděkovali za vše, co jsme společně mohli prožít.

…..a pokračování k tomuto téma někdy příště…. Aloha!

 

Období sklizně v plném proudu… začíná září….

Máme před sebou měsíc září…. devátý měsíc kalendářního roku…

Končí léto, přichází podzim a začíná další cyklus našeho života….

Období, kdy budeme sklízet…. přesně podle zákona příčiny a následku.. někdo tomu říká zákon „karmy“….. jedno tak to nazveme, důležité je to pochopit a přjmout . Přinese nám to například méně konfliktu uvnitř i navenek, s okolím….

Září….. již název tohoto měsíce!  Vyjadřuje velký příliv energie v přírodě, ale i v životech ldií… energie úrody, která nám pomáhá přežít fyzicky období podzimu a zimy….. také energie uvědomění si toho, jak slova a činy jsou nerozlučné a pokud nejsou v souladu, náš život se zmítá ve zmatku, jedno zda jsme materiálně bohatí či chudí…. v tomto Život nedělá rozdíly, prostě po nás chce, abychom byli opravdoví a respektovali Zákony, které netvoříme my lidé, ale Život sám…měli bychom se zamyslet i nad tím, co je vlastně ukryto pod pojmem Lidskost, humanita, pomoc bližnímu……. dnes jsou tyto pojmy zprofanovány, čato zneužity k vytěžení osobního zisku a moci….. 

Pomáhat bližnímu je veliký Dar, ovšem Dar není nárokový.. ten kdo pomoc potřebuje, by měl být pokorný a o pomoc požádat, být za ni vděčný, ten kdo se pomáhá by se měl svobodně rozhodnout že pomůže, komu pomůže a jak pomůže a neměl byto nijak prezentovat navenek…. pyšnit se tím, že pomáhá…..vše by mělo být založeno na osobním kontaktu, domluvě a spolupráci. To se ale dnes vytratilo, nějak to převzaly úřady a určité organizace a stal se z toho vlastně takový divný obchod, celé se to zamotalo, ti kdo pomoc dostávají ji považují za samozřejmou a často ji i zneužívají….. v lidském společenství je cosi nezdravého…

…ve společenstvích přírodních, ve společenstvích zvířat toho funguje zcela přirozeně, z našeho omezeného pohledu možná trochu krutě, ale to je přirozený běh Přírody. My se od něho stále více vzdalujeme a tím se vlastně oslabujeme…..

Princip domluvy spolupráce, vděčnosti a soucitu bychom se měli nyní hodně učit pochopit a používat v reálných situacích. Pokud to dokážeme, budou naše vztahy harmonické a celkový život vyrovnanější. Bude méně prostoru pro manipulátory …..

Je to třeba i to, jak vyhodnocujeme co vlastně potřebujeme ke spokojenému životu, jak se chováme k Matce Zemi, přirodě, zda nejsme jen ti, kdo chtějí brát a přitom jen ničíme vše živé kolem sebe, aniž bychom si uvědomovali, že to vlastně ničíme sami sebe….

Přijímat Dary Matky Země, její plody, je zcela jistě přirozené, ale rozhodně na v takové míře, že ničíme půdu, vodu,živočichy, jen abychom si teď momentálně více „užili“….

I letošní září nám dává hodně šancí k přehodnocování a ke změnám…….Aloha!

Meditace na září 2018…..

V září začíná další školní rok…. podle mě také každý rok nová etapa roku…. po létě, kdy dovolenkujeme, žijeme poněkud jinak než ve zbytku roku, i když již nejsme školáci….., se navrací život do určitého „řádu“, tedy měl by se navracet do určitého „řádu“, řádu, který nás neomezuje, ale naopak nám pomáhá, pokud si ho vhodně nastavíme, udržovat se „jakžtakž“ v rovnováze, tedy vestavu zdraví fyzického a psychického.

Cítít se dobře po těle a v pocitech a myšlenkách je dobré, příjemné a prospěšné…… ale nic není zadarmo, tedy pokud chceme být svěží, vyrovnaní, zdraví, musíme se o to přičinit, nečekat, že se něco stane nebo že to za nás někdo udělá.

Je dobré již s prvním zářijovým dnem si zvyknout, že ráno udělám malý rituál:

Po probuzení pořádně nadechnu a vydechnu, poděkuji za den, který začíná, pořádně se u otevřeného okna protáhnu, udělám 8 „osmiček“ na jednu i druhou stranu.

Večer si najdu chvilku, posadím se někde v klidu do skřižného sedu nebo do sedu na patách, buďto si zapálím svíčku a na její plamen rozostřím zrak a takto pár minut zkusím pustit myšlenky, ale neusiluji, nesanžím se o to, prostě jen zkouším být bez myšlenek.. pokud mi nějaká do mysli přijde, nesnažím se ji vyhnat, jen ji sleduji a nechám proplout pryč. Pokud by to byla nějaká myšlenka, která by se mi stále vracela, ukončím meditaci a zkusím se zamyslet proč zrovna tato myšlenka je tak intenzivní, že mě pronásleduje…. Možná to bude myšlenka spojená s něčím, co jsem ten den prožila, třeba silná situace, třeba nějaký těžký úkol, který mám před sebou…. tak to uchopím rozumem a vyhodnotím, zda je účelné se touto myšlenkou zabývat. 

Zkuste to, určitě Vám to prospěje…. hezké dny! Aloha!

 

Co je vlastně pro „nás“ důležitější?……. náš okamžitý osobní prospěch, nebo to, co přináší prospěch obecnější a dlouhodobý?…

Trošku dnes filozofuji….. a přišlo mi se o to s vámi podělit… snad budu srozumitelná:

 

Praktický příklad: domluvíme se s manželem na výletě, do přírody, s koupáním v přehradě,  s opalováním…mám nové krásné šatičky, a botičky, chci si to užít. Naplánujeme výlet a společně se na něj těšíme.

Ráno se nás probudí bubnování deště na střechu, kouknu z okna a leje a leje, zataženo všude kam dohlédnu, ochladilo se!

Tak a je to! Náš plán nezrealizujeme! 

Mám dvě možnosti jaké zaujmout stanovisko v nastalé situaci:

  1. Naštvu se, v pocitech že všechno stojí za….. mám smůlu, krásné šaty zůstanou ve skříni, z výletu nic nebude, život je těžký, samé překážky, no vytvořím si pořádnou depku a mohu ji znásobit ještě tím, že hledám viníka třeba v nemožných meteorolozích, kteří mě navnadili předpovědí a teď takové neštěstí! A prožiji den plný hořkosti, zloby, křivdy, no hrůza….a podaří se mi to přetáhnout i do dalšího dne….
  2. Nebudu se bránit počátečnímu zklamání, prostě si na něj dám právo, ale mám přece nějkou vůli, ta mi pomůže do toho nespadnout. Udělám 3 pořádné výdechy, to mi pomůže vydechnout ty emoce a použiji selský rozum s přídavkem pokory. Déšť potřebujeme, příroda potřebuje vláhu, vodu, deštivý den vše osvěží, to je důležitější než mé nové šaty a výlet s opalováním a koupáním. Vždyť  ho můžeme uskutečnit někdy příště. A mohu si číst, povídat s mužem, trošku relaxovat a jít se projít třeba pod deštníkem v holinkách.

Ten první postoj mi zkazí celý den, odebere mi energii… tak si vlastně neprospěji.

Druhý postoj mi naopak dodá energii – pružnosti, tvořivosti, pokory a vděčnosti…  a navíc přece potřebujeme vodu, potřebujeme, aby byla úroda….a to je opravdový prospěch nejen ten zúžený,  okamžitý.

Přeji Vám dostatek pružnosti, tvořivosti a pokory i v daleko zdánlivě těžších situacích než je tato výše popsaná.  A věřte, že to praktikuji a už dlouho a přináší to úlevu, zdraví a více radosti do života! Krásné dny! Aloha!