Archives

Období sklizně v plném proudu… začíná září….

Máme před sebou měsíc září…. devátý měsíc kalendářního roku…

Končí léto, přichází podzim a začíná další cyklus našeho života….

Období, kdy budeme sklízet…. přesně podle zákona příčiny a následku.. někdo tomu říká zákon „karmy“….. jedno tak to nazveme, důležité je to pochopit a přjmout . Přinese nám to například méně konfliktu uvnitř i navenek, s okolím….

Září….. již název tohoto měsíce!  Vyjadřuje velký příliv energie v přírodě, ale i v životech ldií… energie úrody, která nám pomáhá přežít fyzicky období podzimu a zimy….. také energie uvědomění si toho, jak slova a činy jsou nerozlučné a pokud nejsou v souladu, náš život se zmítá ve zmatku, jedno zda jsme materiálně bohatí či chudí…. v tomto Život nedělá rozdíly, prostě po nás chce, abychom byli opravdoví a respektovali Zákony, které netvoříme my lidé, ale Život sám…měli bychom se zamyslet i nad tím, co je vlastně ukryto pod pojmem Lidskost, humanita, pomoc bližnímu……. dnes jsou tyto pojmy zprofanovány, čato zneužity k vytěžení osobního zisku a moci….. 

Pomáhat bližnímu je veliký Dar, ovšem Dar není nárokový.. ten kdo pomoc potřebuje, by měl být pokorný a o pomoc požádat, být za ni vděčný, ten kdo se pomáhá by se měl svobodně rozhodnout že pomůže, komu pomůže a jak pomůže a neměl byto nijak prezentovat navenek…. pyšnit se tím, že pomáhá…..vše by mělo být založeno na osobním kontaktu, domluvě a spolupráci. To se ale dnes vytratilo, nějak to převzaly úřady a určité organizace a stal se z toho vlastně takový divný obchod, celé se to zamotalo, ti kdo pomoc dostávají ji považují za samozřejmou a často ji i zneužívají….. v lidském společenství je cosi nezdravého…

…ve společenstvích přírodních, ve společenstvích zvířat toho funguje zcela přirozeně, z našeho omezeného pohledu možná trochu krutě, ale to je přirozený běh Přírody. My se od něho stále více vzdalujeme a tím se vlastně oslabujeme…..

Princip domluvy spolupráce, vděčnosti a soucitu bychom se měli nyní hodně učit pochopit a používat v reálných situacích. Pokud to dokážeme, budou naše vztahy harmonické a celkový život vyrovnanější. Bude méně prostoru pro manipulátory …..

Je to třeba i to, jak vyhodnocujeme co vlastně potřebujeme ke spokojenému životu, jak se chováme k Matce Zemi, přirodě, zda nejsme jen ti, kdo chtějí brát a přitom jen ničíme vše živé kolem sebe, aniž bychom si uvědomovali, že to vlastně ničíme sami sebe….

Přijímat Dary Matky Země, její plody, je zcela jistě přirozené, ale rozhodně na v takové míře, že ničíme půdu, vodu,živočichy, jen abychom si teď momentálně více „užili“….

I letošní září nám dává hodně šancí k přehodnocování a ke změnám…….Aloha!

Meditace na září 2018…..

V září začíná další školní rok…. podle mě také každý rok nová etapa roku…. po létě, kdy dovolenkujeme, žijeme poněkud jinak než ve zbytku roku, i když již nejsme školáci….., se navrací život do určitého „řádu“, tedy měl by se navracet do určitého „řádu“, řádu, který nás neomezuje, ale naopak nám pomáhá, pokud si ho vhodně nastavíme, udržovat se „jakžtakž“ v rovnováze, tedy vestavu zdraví fyzického a psychického.

Cítít se dobře po těle a v pocitech a myšlenkách je dobré, příjemné a prospěšné…… ale nic není zadarmo, tedy pokud chceme být svěží, vyrovnaní, zdraví, musíme se o to přičinit, nečekat, že se něco stane nebo že to za nás někdo udělá.

Je dobré již s prvním zářijovým dnem si zvyknout, že ráno udělám malý rituál:

Po probuzení pořádně nadechnu a vydechnu, poděkuji za den, který začíná, pořádně se u otevřeného okna protáhnu, udělám 8 „osmiček“ na jednu i druhou stranu.

Večer si najdu chvilku, posadím se někde v klidu do skřižného sedu nebo do sedu na patách, buďto si zapálím svíčku a na její plamen rozostřím zrak a takto pár minut zkusím pustit myšlenky, ale neusiluji, nesanžím se o to, prostě jen zkouším být bez myšlenek.. pokud mi nějaká do mysli přijde, nesnažím se ji vyhnat, jen ji sleduji a nechám proplout pryč. Pokud by to byla nějaká myšlenka, která by se mi stále vracela, ukončím meditaci a zkusím se zamyslet proč zrovna tato myšlenka je tak intenzivní, že mě pronásleduje…. Možná to bude myšlenka spojená s něčím, co jsem ten den prožila, třeba silná situace, třeba nějaký těžký úkol, který mám před sebou…. tak to uchopím rozumem a vyhodnotím, zda je účelné se touto myšlenkou zabývat. 

Zkuste to, určitě Vám to prospěje…. hezké dny! Aloha!

 

Co je vlastně pro „nás“ důležitější?……. náš okamžitý osobní prospěch, nebo to, co přináší prospěch obecnější a dlouhodobý?…

Trošku dnes filozofuji….. a přišlo mi se o to s vámi podělit… snad budu srozumitelná:

 

Praktický příklad: domluvíme se s manželem na výletě, do přírody, s koupáním v přehradě,  s opalováním…mám nové krásné šatičky, a botičky, chci si to užít. Naplánujeme výlet a společně se na něj těšíme.

Ráno se nás probudí bubnování deště na střechu, kouknu z okna a leje a leje, zataženo všude kam dohlédnu, ochladilo se!

Tak a je to! Náš plán nezrealizujeme! 

Mám dvě možnosti jaké zaujmout stanovisko v nastalé situaci:

  1. Naštvu se, v pocitech že všechno stojí za….. mám smůlu, krásné šaty zůstanou ve skříni, z výletu nic nebude, život je těžký, samé překážky, no vytvořím si pořádnou depku a mohu ji znásobit ještě tím, že hledám viníka třeba v nemožných meteorolozích, kteří mě navnadili předpovědí a teď takové neštěstí! A prožiji den plný hořkosti, zloby, křivdy, no hrůza….a podaří se mi to přetáhnout i do dalšího dne….
  2. Nebudu se bránit počátečnímu zklamání, prostě si na něj dám právo, ale mám přece nějkou vůli, ta mi pomůže do toho nespadnout. Udělám 3 pořádné výdechy, to mi pomůže vydechnout ty emoce a použiji selský rozum s přídavkem pokory. Déšť potřebujeme, příroda potřebuje vláhu, vodu, deštivý den vše osvěží, to je důležitější než mé nové šaty a výlet s opalováním a koupáním. Vždyť  ho můžeme uskutečnit někdy příště. A mohu si číst, povídat s mužem, trošku relaxovat a jít se projít třeba pod deštníkem v holinkách.

Ten první postoj mi zkazí celý den, odebere mi energii… tak si vlastně neprospěji.

Druhý postoj mi naopak dodá energii – pružnosti, tvořivosti, pokory a vděčnosti…  a navíc přece potřebujeme vodu, potřebujeme, aby byla úroda….a to je opravdový prospěch nejen ten zúžený,  okamžitý.

Přeji Vám dostatek pružnosti, tvořivosti a pokory i v daleko zdánlivě těžších situacích než je tato výše popsaná.  A věřte, že to praktikuji a už dlouho a přináší to úlevu, zdraví a více radosti do života! Krásné dny! Aloha!

Praváci a leváci….cvičení na vyrovnávání obou mozkových hemisfér

Cvičení na vyrovnování obou mozkových hemisfér jsou velice prospěšná, protože nám pomáhají dávat do souladu a potom také využívat racionální i emotivní, intuitivní a kreativní energie.

Praváci jsou od přírody více racionální, řídící mají levou hemisféru, měli by tedy zkoušet zapojovat i pravou a tím rozvíjet emoční inteligenci, intuici a kreativitu.

Leváci jsou v součanosti v menšině, jsou tedy i při vzdělávání vlastně diskriminováni, protože náš vzdělávací systém je tvořen praváky……. Leváci mají řídící hemisféru pravou, více používají intuici, emoční inteligenci a jsou kreatviní, někdy až tak, že je majoritní pravácká společnost považuje za „divné“….. 

Kdysi to bylo tak, kruté, že když se zjistilo, že dítě je levák, zavazovala se mu levá ručička a nutili ho používat pravou, přeučení leváci potom měli problémy třeba se zadrháváním, nevěřili si, prostě jejich přirozenost byla krutě potlačena.

Jsem takový trochu nevyhraněný typ, více pravák, ale některé činnosti dělám levou rukou, uvědomuji si, že i mentálně a emočně jsem spíše obojaká…. 

Mám syna i vnuka leváky a jsou to bezv lidi…. u syna byl zpočátku problém když nastoupil do základní školy. On se sám naučil psát a zcela bezprostředně začínal psát na stránce vpravo dole a zcela zprava. pokračoval nahoru….. a ve škole z toho byli zmatení a viděli v tom nějaké poruchy, on jim to však vysvětlil: “ prostě takhle se mi píše líp, vidím na to a nemažu si to…. Nakonec jsme ho přesvědčili, že by bylo dobré, kdyby psal jako ostatní zvrchu zleva…… a on na to  přistoupil.  Od začátku měl problémy s klasickým přístupem ke vzdělání, vlastně se všecko naučil sám, svojí cestou… 

Bylo by ideální, kdybychom zapojovali pravou i levou hemisféru 50 a 50 procent, to by potom náš pohled na svět, přijímání i používání informací bylo harmoické a věřím, že i velmi efektivní. 

Abychom se k tomu alespoň trochu přibližovali, můžeme cvičit cviky, které nám pomáhají obě hemisféry vyrovnávat.

1:  Střídavé dýchání nosem – ukazováčkem a prostředníčkem  pravé ruky si stlačíme pravou nosní dírku, nadechneme levou, potom  ukazováčkem a prostředníčekm levé ruky stlačíme levou nosní dírku a vydechneme pravou dírkou. Opakujeme několikrát a potom celé cvičení obrátíme.

 

2:  sedneme si na zem, pomalu  přitahujeme pokrčenou pravou nohu k trupu a zároveň se jejího kolene dotkneme levým loktem, potom levou nohu a pravý loket…. několikrát opakujeme, přitom volně dýcháme.

 

Můžeme také některé činnosti, které běžně děláme pravou rukou zkoušet dělat levou…. samozřejmě dbáme vždy na bezpečnsot. Možná to půjde zpočátku pomaleji, ale zase je to obohacující….

 

 

Jaro, emoce a novoluní 16.4. 2018

Máme tu jaro, zatím se projevuje  v plné síle a tak rychlý nástup teplého počasí je sice příjemný, ale pro náš organizmus docela zatěžující. 

Ostatně přechod ze zimy – silně jinové, do jara – silně jangového, je opravdu náročný. A to nejen fyzicky, ale také energeticky a emocionálně, tedy i psychicky.

Paradoxně rašící příroda, delší den, sluníčko, teplo, líbí se nám to, ale zároveň to přináší velké výkyvy v proudění energií a i výkyvy nálad a pocitů.

Proto je důležité, aktivně v tomto období praktikovat emocinální a mentální hygienu, cvičit, relaxovat, ale také se otužovat.

Orgánem, který je v tomto období zatížený, jsou naše játra. Proto je dobré je nazatěžovat ani nevhodným jídlem, alkoholem, ale také si uvědomit, že emoce, která s játry souvisí je vztek. Vztek jistě pociťujeme občas každý. Vztek je v podstatě projevem pocitu bezmoci, pocitu, že naši situaci, náš život řídí něco, nebo někdo  mimo nás, nikoli my sami. A pocit bezmoci je velice oslabující, ubírá nám energii. Vztek nemá cenu ani potlačovat, ani si pěstovat. Vztek můžeme zmenšovat psychohygienou, tím že se budeme učit ho uvědomovat a následně eliminovat sebekázní, uvědomováním a přijetím toho, že prostě v životě neovlivníme zcela všechno. Ale také se budeme učit rozlišovat co můžeme opravdu ovlivňovat a co ne, a to prostě nebudeme řešit, ani emocionálně prožívat.

Občas se zdravě uvolnit tak, že se vyvztekáme, je také součástí práce se vztekem. Ale nikdy bycom neměli obracet svůj vztek proti nikomu ani proti ničemu. Prostě se jen vykřičet, přiznat si jak se opravdu cítíme a tím vypustíme přetlak a uvolníme vztek. Můžeme vztek také vyběhat, vyplavat, vytančit, vycvičit, vymalovat…. záleží na nás, co nám přijde účinnější a bližší.

Přeji Vám krásné jaro a novoluní 16.4.2018, které bude v Beranu prožijte ve svěžích energiích a bez obručí vzteku! Třeba se ponořte do studené čisté jarní vody někde v rybníce, v lomu či v přehradě…..Aloha!

Velikonoce jako šance pro očištění skrze odpuštění

Každoročně slavíme Velikonoce, většina lidí u nás asi především vnímá Velikonoční dny jako dny volna, oslav příchodu jara, příprav na pomlázku, pečení, vaření, uklízení….. 

 

To vše je zcela určitě užitečné, ale volné velikonoční dny nám přinášejí především šanci k pozastavení, při tomto pozastavení od běžného shonu se můžeme opravdu věnovat očistě od zbytečných nánosů emocí, myšlenek a stresu, který jsme v období zimy do sebe natáhli, protože nepraktikujeme psychohygienu, emoční kázeň a necháváme na sebe působit stres.

Toto vše nás velice zatěžuje aniž bychom si to uvědomovali a potom se divíme, že jsme unavení, nemocní, podráždění, že nemáme dost radosti v životě….

Velikonoce nám dávají šanci k nápravě tohoto!

Jak?

Zcela jednoduše. Můžeme si najít chvilku jen pro sebe, kdy se zamyslíme nad tím, jak to vlastně žijeme. Zda v našem prožívání převažuje radost, vyrovnanost, vděčnost, nebo zda námi vládnou emoce, zabýváme se myšlenkami na zcela zbytečné věci, které stejně nemůžeme ovlivnit, zda zbytečně nejsme přehnaně kritičtí k sobě i k druhým, zda nejsme příliš sobečtí nebo naopak se zbytečně nesnažíme druhým zavděčovat… jednoduše jak si umíme nastavovat hranice, jak komunikujeme sami se sebou a s druhými.

Každý určitě nalezneme prostor pro zlepšování, pro změnu, ale důležité je to dělat bez obviňování sebe i druhých, bez výčitek a pocitů viny. Prostě se tomu postavit čelem a říci si: tohle ještě neumím, nezvládám, tohle jsem pokazil, tady jsem selhal, tady si nevěřím, tady jsem někoho zranil, kritizoval, obviňoval…. a odpustit si to a také poprosit láskyplně o odpuštění. To je úžasná očisťující a osvěžující, až osvobozující energie. To je energie Velikonoc. 

Malý příklad velikonoční  očistné meditace:

Posadíme se na klidné místo, kde nás nebude nic rušit.

Zavřeme oči, budeme sedět vzpřímeně ale ne strnule, začneme sledovat svůj dech…. potom si můžeme představit, že jsme vnitřek vajíčka, že kolem nás je tvrdá skořápka, ta nás tísní, je tvrdá a nepružná.

Potom se nadechneme a silou vydecneme s pocitem, že tím prorážíme skořápku, ta praská a odpadá z nás.

Až skořápka zmizí, představíme si, že kolem nás září duhové barvy, které prozařuje zlaté sluneční světlo.

Chvilku tak zůstaneme, užijeme si to a jsme očištěni, osvobozeni, osvěženi.

Ukončíme výdechem a poděkováním sobě i Životu.

 

Přeji Vám hezké Velikonoce!

Být pár hodin jen sám se sebou ….skrze ticho…..

Mám takový návrh:

zkusme někdy zažít pár hodin jen sami se sebou…. zeptáte se: “ proč to dělat?“

Odpovídám: “ protože to je příjemné, protože nám to pomáhá zklidnit toky myšlenek, utišit emoce, „pustit se“ dovnitř – do sebe… ukotvit se tak nějak v sobě… a to ukotvení nám pomáhá být silnější a vyrovnanější ve složitých situacích. Neztrácet energii zbytečnými emocemi a myšlenkami…..“

To ticho beze slov nám pomáhá naladit se na vlastní emoce, na komunikaci se sebou, to je cesta k tomu, abychom se více poznávali, více si na základě toho rozuměli, a opět se tím posilovali.

Indiáni odcházejí na čas od komunity a tráví nějaký čas o samotě, beze slov, bez komunkikace.

Nemusíme být Indiánem, abychom to zkusili.

Stačí si najít chvíli, já doporučuji začínat třeba na jedné hodině, kdy oznámíme rodině, blízkým, že jdeme na procházku. Je dobré jim říci, že jdeme sami, protože se chceme na chvíli vzdálit všemu a všem.

Na procházku je dobré zamířit někam, kde nepotkáme moc lidí, natož známé… to  by nás rušilo od toho, abychom opravdu nemluvili… například, když bychom potkali známého a nepozdravili ho, mohl by vzniknout zbytečný zmatek….

Když se nám podaří hodinka o samotě bez mluvení, můžete příště prodloužít na 2 hodiny, a postupně třeba až na půl dne.

Další etapou je zkusit zůstat s rodinou a potom, co jim to dopředu oznámíme, několik hodin nemluvit. A jen tak při běžných činnostech prostě nepoužívat slovní komunikaci….

Je to vše jen další úroveň našich zážitků, které můžeme a nemusíme prožít…záleží jen na nás…. můžeme to zkusit…..

 

Proč medituji….

Každodenně na nás útočí veliké množství vjemů, informací, zážitků a prožitků, s tím souvisí velké množství myšlenek a emocí, které nás ovlivňují a spíše nám odebírají energii než by nám ji přidaly….

Jak si energii udržovat a doplňovat?

Třeba meditací. Meditace podle mě není nijakým útěkem z tvrdé reality do nějakého lepšího „prostoru“, ale je to cesta jak se udržovat v „použitelném stavu“ …..Proč píši  v použitelném stavu?

Protože toto slovní spojení pro mě znamená být silný, zdravý, vyrovnaný, prostě ve stavu, kdy mě Život neválcuje, ale dokážu ho prožívat tak nějak bez velkých výkyvů, ať se kolem mě děje téměř cokoliv.

Meditace mi pomáhá ode všeho co prožívám, co prožívají lidé kolem, udržovat si určitý „zdravý odstup“.

Není to žádná izolace, ale je to jakási pozice „pozorovatele. Meditace mi pomáhá učit se zachytávat a sledovat vlastní myšlenky a pocity a potom je mohu postupně usměrňovat tak, aby myšlenkový a emoční „smog“ neotravoval můj život.

Malý příklad z minulého týdne:

Po cvičení vždy děláme malou vedenou meditaci…. nikdy se na to nepřipravuji, nikdy neplánuji jak a co budu s lidmi dělat…. cvičení mě vyrovná a vyladí a ono to potom přichází samo. Nějak mi plynou  obrazy a pak slova, která vedou lidi k uvolnění, k vyrovnání….

Tak jsem ve čtvrtek začala a objevil se obraz zimní krajiny, zasněžené, tiché, klidné, spočívající, chvíli jsme se tam procházeli, užívali si ticha, klidu, zcela bez cíle, jen tak…. padal na nás sníh, jeho nádherné vločky dopadaly na naše těla a my si to užívali….. pocity klidu, vděku se zesilovaly, prostor pro Naději se zvětšoval….

Ráno jsme se probudili a ejhle! Všude bílý sníh! Prožitek pokračoval, nyní na další úrovni, vše se „zhmotnilo“

A ještě mi přišla zprávička od jedné účastnice  – dovoluji si citovat: “ krásné ráno, Ivčo, jůůů 😯😇. Včerejší meditace se stala skutečností 😯. Ve třičtvrtě na šest jsem si kráčela krásnou zasněženou krajinou, třpitil se sníh a křupal mi pod nohama. jen jsem šla a měla vše, co potřebuji 😊 … po cestě jsem si koupila povidlový koláč 😂😂 . tak pááá a krásný den 💖

Proč to popisuji: zklidněná otevřená Mysl a pocity klidu a vděku prostě generují Zázraky! 

Proto medituji a učím to další. Je to báječné! 

 

  

„M“ jako Mysl…. „M“ jako Meditace….“M“ jako Milovat….úvaha první….

Jako lidské bytosti máme nejen fyzické tělo, ano, i energetické tělo, máme také mysl….co je vlastně mysl?…definicí mysli je mnoho… například je to soubor rozumu, vnímání, paměti, vůle, představivosti, někdy se jako mysl definují jen myšlenkové procesy a rozum, někdy se mysl považuje za součást lidského mozku, někdy je spojována s lidskou Duší, někdy je za součást mysli považován „vnitřní hlas“….

A další rovinou je to, že mysl nejsou jen myšlenky, které si jsme schopní uvědomit, zachytit, ale jsou to i myšlenky, které nezachytíme, neuvědomíme, v hlubších úrovních je to mysl nevědomá, to souvisí s prožitými situacemi, které se otiskly v podobě myšlenek ,ale i pocitů v nás, a my o nich vůbec nevíme…. a to vše nás ovlivňuje…

Moje zkušenost a názor je, že mysl je obrovská energie, která nesouvisí jen jen s rozumovým prožíváním, ale také velice s pocity a emocemi a hodně nás ovlivňuje.. právě tam, kde ji nezachycujeme, kde ji nedokážeme uchopit a usměrnit, tam nás většinou ovlivňuje neprospěšně, dá se říci negativně…

Co je zásadní, zda mysl, nebo fyzické tělo, energetické tělo, co je primární a určující je asi věc názoru, životního postoje, víry… nemá cenu se s nikým o tom dohadovat, nikoho přesvědčovat, protože tím nikomu nepomůžeme, jen přijdeme o vlastní energii…

Každý máme právo na vlastní postoje, názory, víru…. a leckdy se můžeme v tomto s některými lidmi potkat… to je potom příjemné souznění, tam se můžeme domlouvat, předávat zkušenosti, vzájemně si pomáhat.

Nemá smysl někoho přesvědčovat o tom, že mysl a práce s ní je prospěšná, pokud on sám si to nepřeje, nezkouší to, nebo tomu nevěří..

Pokud věřím, že mohu prací s myslí dosáhnout zlepšení svého prožívání, tedy i psychické pohody a fyzického zdraví, má smysl číst dál…

Myšlenky máme všichni… zkuste si někdy třeba na 5 minut zkusit zaznamenávat vlastní myšlenky… je to prima zábava a někdy i těžký úkol, protože myšlenky nám přicházejí, odcházejí a my to většinou vůbec nezaznamenáme… a tady je veliký prostor k práci, pro mě je to zábava, hraní si…..

Zároveň nás naše myšlenky velice ovlivňují – ovlivňují naše pocity, naše fyzické tělo, napětí svalů, stav nervové soustavy, chemické a hormonální procesy… celkově naše myšlenky ovlivňují naše zdraví….náš život….

Dnes mnoho lidí trpí stresem, nejen tím, který si uvědomují, ale také stresem nevědomým, mnoho lidí trpí úzkostí, depresemi, panickými stavy… to vše ovlivňují také naše myšlenky, vědomí, podvědomí…. s tím ale můžeme pracovat… je to cesta na dlouhou trať, vlastně nikdy nekončící… ale na té cestě můžeme hodně ve vlastním životě změnit, tedy k lepšímu..

Zkuste se posadit, na klidném místě a zkuste sledovat své myšlenky…… a zaznamenat si je potom… na kus papíru… budete se divit, co vám běhá myslí….

A zkuste si potom znovu sednout a myšlenky opusťte, tedy zkuste nemít třeba jen 1 minutu žádné myšlenky.nemít… pokud se vám to podaří, jste již na cestě….. pokud ne, můžete na cestu nastoupit….

Především se na sebe nezlobte, když zaznamenáte, že myšlenky se myslí hrnou aniž byste to chtěli…. ani si nelžete, že je nemáte…. tím nic nezískáte… upřímnost k sobě je na této cestě velice důleitá…..

Důležité je, že jste se se svojí myslí začali seznamovat… ano, mysl je naší součástí, ale vůbec ji neznáme… a ona si s námi dělá co chce, vytváří konstrukce strachů, pochybností, představ, zrazuje nás pochybnostmi…. nevěřte své mysli, že vás dobře vede, že je „rozumná“…. mysl je plná balastu, zaznamenává situace, které prožíváme a sama si je nekontrolovatelně vyhodnocuje, vytváří strachy, pochybnosti, tím nám bere energii…

Na závěr dnešního zamyšlení doporučuji začít se seznamovat s vlastní myslí, trošku ji sledovat….. a třeba i někdy ji zkusit „vysypat“… tedy vyprázdnit.. prostě zkusit být jen 1 minutu bez myšlenek… 

Přeji Vám šťastné dny, Ivana

 

 

 

Co s námi dělá pocit křivdy…..

 Již samotné slovo „křivda“… když ho vyslovíme, zní nepříjemně….tak nějak ostře, až roztrhaně..

Všichni určitě známe pocit křivdy, kdy se nám jeví, že nám někdo křivdí, cítíme se ohrožení, cítíme nespravedlnost, říkáme si:… proč zrovna já?……co mi to dělá?…. někdy dokonce míváme pocit, že nám nejen křivdí někdo, ale dokonce sám „Život“….. proč se mi to děje?…. proč musím toto prožívat?……

Když se cítíme ukřivděni, jsme zcela v energii osamocení, oddělení, ohrožení…… jsme my a ti ostatní, ti nás ohrožují, ti nedělají co my chceme, kritizují nás, odmítají…. a ten pocit oddělenosti, ohrožení nám odebírá energii, a potom to třeba přechází i do projevů nemocí, bolestí těla, ale také k psychickým problémům…..

Lékem na křivdu je práce na vlastních pocitech, na vlastních myšlenkách, na sebehodnotě, sebepřijetí a také na toleranci a respektu k druhým….. 

Pokud se nazíráme skrze to, jak nás vnímají a hodnotí druzí, pokud jsme zatvrzelí a nemáme dostatek pokory a vděčnosti, potom je v nás úrodná půda pro křivdu a tedy i problémy s tím související…

Cestou je práce na komunikaci se sebou, na mentální a emoční sebekázni, na pěstování pocitů vděčnosti a na smířlivosti… se sebou samýj, s druhými, se Životem….je to cesta dlohá a náročná, ale stojí za to po ní jít….