Archives

Nastal podzim tak posilujme obranyschopnost organizmu, skrze posílení funkce sleziny

Slezina je velice důležitá právě pro obranyschopnost, protože ovlivňuje naše trávení a využití toho, co sníme…….

Již nyní na začátku podzimu bychom měli tento orgán posílit.

Jak posílíme slezinu? 

Například nastavením určité pravidelnosti v běžném životě: vstávat a chodit spát ve stejnou dobu,  zařadit pravidlený pohyb.

Zbytečně organizmus neochlazovat například citrusy a studenými pokrmy a příliš nekonzumovat mléčné výrobky….

Ráno místo studeného jogurtu z ledničky raději misku polévky nebo obilnou nebo ovesnou kaši, krajíček chleba s máslem a medem.

Co nejvíce konzumovat tepelně upravenou zeleninu: kořenovou zeleninu, kapustu, zelí, dýně, luštěniny, rýži, pohanku….

Máme to ve svých rukách… tak s chutí do toho! Kdo je připraven, nebývá zaskočen….Aloha!

Blíží se podzimní rovnodennost 23.9. 2023

Jako každý rok, končí babí léto a nastane podzim….přechod z léta, období prázdnin, dovolených, dlohých dní a slunečního svitu vystřídá barevný podzim s delšími nocemi a kratším dnem, i toho sluníčka bude méně…. na jedné straně se nám uleví od přemíry horka, kterého letos v létě bylo až až, snad přijdou  blahodárné deště, které osvěží krajinu a doplní tolik potřebnou vodu.

Přechod z léta do podzimu je obdobím, kdybychom měli udělat jakýsi úklid kolem sebe a především v sobě samých…

Uklidit domácnost, zbavit se zbytečných věcí, věnovat se tomu, abychom si udělali pořádek v sobě. Zklidnit se meditací třeba v přírodě, spojit se s Matkou Zemí, pocítit vděk za vše, co nám dává darem.

Můžeme si prožít také  meditaci v chůzi, stačí se projít přírodou a vnímat vše kolem sebe – stromy, porosty,  barvy, zvuky, vůně . Na chvíli se zastavit  a zaměřit se na svůj dech, na tep, tkusit i sledovat myšlenky a uvědomovat si, že jsou to jen myšlenky, nejsme to my….. to nám pomůže osvěžit mysl a zbavit se zbytečného napětí.

Přeji Vám krásný začátek podzimu! Aloha!

Srpen ve znamení úplňků

Letošní srpen nám přinese hned dva úplňky!

Začne úplňkem Měsíce ve Vodnáři v pondělí 1.8.2023

A skončí úplňkem Měsíce v Rybách 31.8.2023

 

Vodnářský úplněk přináří energie vhodné pro zábavu a přátelství i relaxaci… setkání s příteli, zvídavost, objevování, to můžeme zažít již o víkednu před tímto úplňkem….zároveň podpořit krevní oběh vhodnými aktivitami a cvičením nám jistě prospěje…kdo má potíže s křečovými žilami by měl nejen o tomto úplňku brouzdat studenou vodou, plavat v chladné vodě, pomáhá lehká masáž nohou, kdy prsty lehce hladíme nohy směrem od kotníků nahoru až po stehna

Láska k umění, originalita, kreativita, to vše je energií vodnářského úplňku

 

Rybí úplněk 31.8. zase přinese energie tajemna, mystiky, duchovna, témata týkající se naší Duše…. tedy meditovat, zklidnit emoce a zkusit se ponořit do nitra a tam hledat otázky i odpovědi na ně. Zároveň mohou být v období tohoto úplňku trošku jako na houpačce naše emoce…. ale to právě můžeme vyrovnat ponořením se do vlastního nitra.

Krásný celý srpen Vám přeji! Aloha!

 

Učím se ve zbytečně některé situace neřešit, jen sleduji, jak se řeší …. bez mého zásahu

Roky se učím rozlišovat kdy je prospěšné určitou situaci řešit, zasahovat do ní a kdy je prospěšné situaci neřešit, nechat to být a přijmout, že se vyřeší sama.

Základem toho, že dokážu správně rozlišit kdy něco dělat a naopak kdy nic nedělat, je nenechat se mást vlastními myšlenkami, které vlastně jedou v určitém naučeném schématu, které kopírují schémata myšlení ostaních lidí…. od dětství jsme „cvičeni“ v tom, abychom mysleli, reagovali jak předpokládají ti kolem nás.

Protože potřebujeme určitý pocit jistoy, bezpečí, máme sklony naplňovat očekávání těch druhých, protože když je naplníme, jsme „odměněni“ pochvalou, cítíme se být součástí „smečky“ a podvědomě máme pocit že jsme v bezpečí…..

Je rozdíl plnit očekávání druhých, to nám v konečném důsledku nepřináší prospěch, protože někde uvnitř se cítíme omezeni, nejsme sami sebou, vlsatně nás druzí štvou, protože my děláme to co chtějí oni, nikoliv to, co chceme my.

Druhá rovina je udělat někomu radost… to je pro nás příjmené, když se dokážeme oprostit od toho, že očekáváme, že od bude mít z toho děláme radost. Zdá se vám to nějak kostrbaté? Tato myšlenka? Má svoji logiku: napadne mě, že se mi chce udělat radost třeba svému muži, že mu upeču buchtu…. tak ji upeču…. mám radost z té činnosti, baví mě to…. a potom přijde muž, já mu dám tu buchtu a on se na mě podívá a řekne: “ ale já nemám chuť na buchtu, ale na buřty, které jsme si koupil“….. a to je situace!

Mohou mě ovládnout emoce a budu zklamaná, naštvaná, dělám se s tím, zabralo mi to spoustu času a on to nechce!!!! Asi mu na mně nezáleží, asi mě nemá rád!!!!! Ufffff

Když se nenchám strhnout emocemi, zůstanu ve svém středu, pomůže mi k tomu výdech…., uvědomím si, že mě ta příprava buchty bavila, že jsme udělala báječnou buchtu, že muž má právo na své chutě a je dobře, že svobodně vyjádřil svůj postoj, který vůbec nesouvisí se mnou, že má na něj právo….. Vezmu buchtu a půjdu ji nabídnout třeba sousedům…. 

Výsledkem budou moje dobré pocity i myšlenky a nebude zbytečná trhlina ve vztahu s mužem…..

Záleží jen jak celou xituaci uchopím a prožiju…

Další situace je třeba to, že jsme měla domluvenou konzultaci…. ráno jsme se probudila a téměř jsem ztratila hlas…. naoadlo mě, že se to do odpoledne, do času konzultace nespraví….. něco mi však řeklo, abych konzultaci nerušila….. nijak jsme nad tím nebádala, věnovala jsem se jiným činnostem….. a po poledni mi pípla sms: Dobrý den, moc se omlouvám, selhalo mi auto, dnes se k vám nedostanu… poprosil bych o nový termín…….

A je to tady!

Situace se vyřešila bez mého zásahu! Aloha!

…..i tak lze přistupovat k tomu, co se nám v životě děje….. někdy být aktivní, jindy zase zůstat pasivní…. situaci od situace…..učit se, že nemusíme stále mít vše pod kontrolou, že nemusíme vše řešit, posuzovat, hodnotit…. a tak přistupuji stále častěji  k lidem, kteří přicházejí pro radu, pro pomoc….. proč kategorizovat na bloky a odblokování?…..  proč naše prožitky nazývat traumaty, problémy?….. můžeme se učit prostě to prožité přijmout a jít dál…..

Tak nám začne další jaro…..

Za pár dní začne další jaro, jaro roku 2023!

Jaro přináší zcela novou etapu života v přírodě a tím páden i v životě  nás lidí….

Nová etapa je vlastně nový začátek!

A začátek v sobě nese úplně novou, svěží energii, plnou Naděje!

Naděje, co to vlastně je? Naděje je podle mě životodárná Síla, síla, která je tvořivá, láskyplná a díky níž, může pokračovat život jdnotlivce i celého lidského rodu….

Naděje je nezlomná síla, kterou nezlomí žádné pochybnosti, žádná kritika, ani strachy.

Proto je tak důležité se před začátkem jara zbavovat vlastních strachů, pochybonstí, kritiky, kterých jsme plní díky tomu, že jsme přijali model toho, že chceme jistoty založené na materiálních věcech, jistoy, které nám mají dát ti druzí, jistoty, které nás vlastně zbavují svobody, protože předáváme zodpovědnost za náš život někomu jinému . partnerovi, zaměstnavateli,  lékaři, vládě……

Můžeme se tedy zkusit zamyslet sami nad sebou, jak to máme nastavené  a můžeme to zkusit postupně měnit, směrem k větší svobodě, tedy i osobní zodpovědnosti. Tím budeme vytvářet větší Prostor Naděje  ve vlastním životě.

Aloha!

Jak mluvíme s malými dětmi……

Často se mě rodiče ptají, jak vlastně mluvit na malé děti, potažmo na miminka….. máme většinou nějaké nesmylsné představy, že miminko když ještě nemluví, vlastně nám nerozumí… a my na něj musíme mluvit nějakou zjednodušenou řečí, často divně zpatlanou a šišlavou……

Člověk když se narodí, je dokonalá bytost, nejen že rozumí slovům, ale především cítí co my cítíme a vnímá i co si myslíme…to bychom měli mít stále na paměti….

Nejlepší je s dítětem mluvit stejně jako s každým dospělým. jasně formulovat slova, intonovat přirozeně a rozhodně se vyvarovat používání vyjadřování se o dítěti jako o „MY“…. dělají to  především maminky, nic špatného tím nemyslí, jsou nadšené z toho, že se jim narodilo miminko, které 9 měsíců měly v břiše, ale narozením se prostě matka a dítě fyzicky oddělí, jejich navázanost dostane zcela nový rozměr a jejich sounáleřitost by se měla vyvíjet jako sounáležitost dvou svobodných  originálních bytostí.

Tedy výrazy jako: to jsme se ale pěkně vyspali…. vztahující se jen k dítětti, které se vyspalo, je zmatečná a čím déle se používá, tím více vytváří jakýsi zmatek ve vztahu mezi matkou a dítětem. Nevyjadřuje nijak velikou lásku matku k dítěti, naopak vyjadřuje připoutanost a tak vlastně dítě omezuje…pupeční šňůra zástává symbolicky neodstřižená a svazuje dítě v jeho svobodě….

Každé dítě je originál a některé děti začínají mluvit docela brzy, některé později… a nemá cenu to hodnotit a řešit to….

Znám případy, kdy dítě do 3 let nepromluvilo téměř vůbec, ani základní máma, táta…… prostě si jen tak „mumlalo“…. Přitom se krásně „domluvilo“ mimikou a gestikulací o všem, co potřebovalo….. Jen jsme často řešily s vylekanými maminkami, které po prohlídkách u dětské lékařky přišly s tím, že jim bylo řečeno, že dítě je nějaké opožděné, dokonce jednou padlo slovo i o retardaci…..

Dalo mi dost práce, abych maminky uklidnila, vysvětlila jim, že se nemají obávat, chovat se k dítětti zcela uvolněně, netlačit a prostě tomu dát čas.

Dítě, které 3 roky neřeklo ani slovíčko se ráno probudilo a mluvilo krásně, plynule, ve složitých souvětích, mělo nádhernou slovní zásobu….. to je opravdu realita.

Láska se nebojí, Láska nehodnotí, neposuzuje, nesrovnává……. mluvme s dětmi jako se sobě rovnými, dávejme jim prostor pro jejich rozvoj, pro jejich sebevyjádření, nechtějme od nich nic, co neděláme sami…..radujme se s nimi, obohacují nás svojí hravostí, tvořivostí, odvahou, pokud my je zbytečně neomezujeme a nesvazujeme, nepodceňujeme 

 

 

Jak si zlepšit život……

Myslím, že není tak těžké zlepšit si život.

Nepotřebujeme k tomu nikoho jiného, než sami sebe.

Představme si, že každý den máme k dispozici 24 hodin času, času, který prožijeme….jak ho prožijeme je jen naše rozhodnutí!

Několik hodin nám zabere spánek a základní životní potřeby….

Několik hodin přesuny z místa na místo: do práce a z práce domů, na volnočasové aktivity, na nákupy, na návštěvy…

Několik hodin nám zabere „práce“, „zaměstnání“….. asi 8 hodin každý den!

Práci jsme si svobodně vybrali, štěstí je, když nám připadá smysluplná, naplňující, když nás uspokojuje… jedno, zda je to práce fyzická nebo intelektuální….

Pokud trávíme 8 hodin denně při činnostech, které nám dávají smysl, baví nás, je to obrovský bonus! Jsme dětmi Štěstěny! Nepřicházíme zbytečně o Energii, naopak ji získáváme!

Pokud nás práce moc nebaví, pokud nemáme s kolegy zrovna dobré vztahy, o bonus přicházíme…. ale můžeme hodně udělat pro to, aby náš bonus byl větší, i když nás zrovna práce nebaví a když si s některými kolegy moc nerozumíme…. jak ten bonus zvětšit?

Prostě tím, že se budeme učit zaměřovat na drobné věci, které nás při výkonu práce baví, když si uvědomíme, že naší prací přeje jen někomu prospíváme…. když se pokusíme na kolegovi najít alespoň něco, co je nám příjemné, kde máme společnou notu…. a když na to, co se nám na něm zdá  „negativní“ prostě trošku zapomeneme….

Můžeme pokračovatm protože den koncem pracovní doby nekončí a my se vracíme domů, kde nás čekají činnosti související s chodem domácnosti… a je to tu opět…. pokud nás úklid, vaření, praní, práce na zahradě baví, jsme zase dětmi Štěstěny! Máme bonus!

Vlastně si vlastní činností v práci i doma dobíjíme „baterky“, oživujeme svoji Energii a tím posilejeme své zdraví fyzické i psychické….

Pokud nás to nebaví, nemá cenu se nutit do štěstí při vytírání podlah, utírání prachu a rytí zahrady, ale můžeme se sami zkáznit a vědomě si říci, že vykonání těch prací je prospěšné a že jsme dobří, že je děláme…. a únik energie je hned menší a máme tu malý bonus!

Já vlastně nerozlišuji již mnoho let mezi prací a zábavou, mezi prostou činností a meditací…. tak nějak mi to přijde rovnocenné, prostě něco prožívám a když už to prožívám, užívám si to… vždycky na tom najdu něco příjemného, obohacujícího, smysluplného… ať už je to vytírání podlah, čtení filozofického traktátu nebo příprava pokrmů pro strávníky, nebo konzultace s někým, kdo potřebuje něco objasnit, pochopit a změnit, nebo když jedu na výlet jedno kam….. jsme dítě Štěstěny, získávám bonusy a cítím se zdravá, svěží, silná, spokojená….

Každý to můžeme zkoušet, nic tím nezkazíme, můžeme si jen zlepšit život… postupně, je to Cesta! Aloha!

 

Harmonizační a relaxační cvičení od září 2022

Opět se scházíme v základní škole Dr Peška v Chrudimi, v tělocvičně v Husově ulici  – vchod dvorem –

ke společnému cvičení

Každé pondělí od 18 do 19 hodin

/kromě státních svátků a školních prázdnin/

Začínáme na hudbu intuitivním tancem, potom se protahujeme a uvolňujeme taojogou a čikungem, posilujeme jádro těla a další partie, vyrovnáváme se energetickými a dechovými cvičeními, Zakončujeme hlubokou relaxací.

Stačí si vzít podložku pod sebe, vodu na pití a mikinu  a ponožky na relaxaci.

Cvičení je vhodné pro každého, kdo si chce udělat radost a prospět svému tělu…..a trošku se zklidnit a zharmonizovat…

Těším se na Vás, Ivana

 

Hrdost a pýcha, jak se projevují a kam nás mohou vést…

Hrdost je přirozené naladění člověka, s tou většína lidí přicází na svět, jen malá část lidí přijde nějak osudově zatížená, tedy bez  hrdosti….hrdí se vlastně rodíme….

Co to je vlastně hrdost? Hrdost je vědomí si vlastní hodnoty, hrdý člověk zná svoji hodnotu a neprojekuje si ji skrze to, jak ho hodnotá druzí… žije svobodně, neplní očekávání, nezavděčuje se…… 

Jak jsme vychováváni, jsme vlastně omezováni ve své hrdosti, je nám vnucován model poslušnosti, příkazů a zákazů, jsme hodnoceni, omezuje se naše spontaneita, přirozenost…. naplňuje nás strach z toho, že nebudeme dobře hodnoceni, že budeme kritizování, odsuzování a tím opuštění….. 

Znáte to: slyšeli jsme v dětství často: co to děláš? proč to tak děláš? jak se to chováš? jak to přemýšlíš? proč tě tohle nebaví? jak jsi to nakreslil? proč to zpívíš takhle?  jaké to máš známky? proč chceš být kuchařem a ne právníkem? proč chceš lítat po lese a nechceš hrát hokej? důležité je tohle a ne tamto……… tisíce a tisíce takových vět nás zbavuje hrdosti……dostává nás do podivného postavení nesvobodného tvora, který ztratil vlastní identitu, není již sám sebou, snaží se být něčím, čím ho chce mít okolí – rodiče, učitelé, okolí…..začneme hrát role, začneme se s těmi rolemi ztotožňovat, přestáváme být sami sebou a začínáme se podvědomě bát , že tu roli nezvádneme…. dostáváme s o velikého tlaku, který začal tím, že s námi od narození jednali jako s nějakou loutkou, byť si toho nebyli vědomi…. neboť s nimi bylo také tak nakládáno, oni se tomu nedokázali vzepřít, ztratili hrdost a tak v tom jedou celé celé generace….přijali jsem to, že nemůžeme být takoví jací jsme ve své přirozenosti, jsme takoví, jakými nás chce mít okolí…

Člověk, který ztratil svoji hrdost se začne usilovat aby byl okolím oceňován, uznáván, aby byl důležitý… a tam nastupuje pýcha…. člověk splnil mnohá očekávání, měl dobré známky, vystudoval, šel kariérním postupem, „něco dokázal“, vlastní majetek, je veřejně známý, je veřejně uznávaný, je mocný…. a je na to pyšný…. má bláhový pocit, že je lepší než něž ti druzí, že má větší moc než ti druzí, že má moc nad druhými….je to jen jeho zmatení, kdyby měl odvahu ponořit se do vlastního nitra, najde tam jen strach a prázdnotu……

…a navíc v  pohádkách to tak je: pýcha předchází pád….. a v pohádkách je pravda…..

Buďmě hrdí, abychom nebyli pyšní…….

 

 

..udržovaní rovnováhy je věčný úkol…..

Život nás stále učí vytvářet a udržovat rovnováhu na všech úrovních, a ty úrovně jsou všechny propojené a prolínají se…
Když tuto rovnováhu neumíme žít, dostáváme impulzy k tomu, abychom se to učili…. a není to jednoduché to rozeznávat a potom vyrovnávat. Do toho se nám ještě vloudí naše bloky a mindráky a je z toho pěkný zmatek.
Příklad: nevědomě nebo i vědomě, většinou ze strachu rovnováhu porušíme tím, jak prožijeme nějakou situaci na které je účasten další člověk….necháme se „použít“…. němáme z toho dobrý pocit, ale nenastolíme rovnováhu tím, že třeba něco odmítneme, že řekneme že se nám něco nelíbí, nebo nám to není příjemné… a dostáváme se do začarovaného kruhu – přítel našich výhod, nikoliv náš přítel…. a to se „Životu“ nelíbí, protože je to porušování Rovnováhy…. a přijde třeba i po delší době nějaká bolest, může být v Duši, ale i na těle…..a jediný lék na to je najít v sobě odvahu a svobodu a tuto nerovnováhu začít napravovat, třeba tím, že se od některých lidí osvobodíme… tím i jim dáme svobodu… a trošku se posouváme k rovnováze….