Archives

Malé cvičení na udržování dobré nálady

ASi se mnou budete souhlasit, že když máme dobrou náladu, když jsme spokojení, radostní, cítíme i fyzicky dobře. Mysl a pocity ovlivňují náš stav fyzický. A všichni máme zkušenosti, že náš fyzický stav ovlivňuje naše pocity a mysl. A to přímo a významně. Když nás něco bolí, jsme nemocní, většinou to naši náladu spíše zkazí, než zlepší.

A my můžeme aktivně ovlivňovat skrze své tělo a vlastní vůli naši náladu, pocity i mysl.

 Zcela jednoduše třeba tímto příjemným nenáročným cvičením:

Posadím se někde na příjemném klidném místě, nejlépe v přírodě, ale jde to i v místnosti. Důležité, alespoň pro začátky, aby tam kromě mě, nikdo jiný nebyl. Nebudu dělat žádné tajné rituály, ale potřebuji, aby mě nic a nikdo nevyrušoval.

Tak tedy sedím, nejlépe ve zkřižmém sedu, tak, abych měla napřímenou páteř a byla uvolněná. Ruce si mohu položit na kolena.

Začnu se zavřenýma očima a vědomě vytahuji koutky úst nahoru. Prakticky fyzicky dělám to, co se děje když se usmívám. Nedělám to křečovitě, ale pěkně volně.

Chvilku s vytaženými koutky zůstanu a sleduji jak se cítím. Několikrát to zopakuji.

Potom mohu toto cvičení provádět i s otevřenýma očima a opět několikrát opakuji.

Třetí fáze je, že toto cvičení dělám před zrcadlem a dívám se na sebe.

Tyto tři fáze mohu cvičit najednou, pěkně po sobě, nebo i je oddělit a někdy prostě se zavřenýma očima, jindy zase s otevřenýma, a když budu mít chuť, tak i před zrcadlem. 

Zcela jistě se dostanete do pocitu, že když toto cvičíte, vaše nálada se zlepšuje, poci’tuje více radosti a jste celkově spokojenější. A jako bonus se po určité době cvičení dostaví schopnost rychleji se vracet do klidu a radosti z nepříjemných, zátěžových situací a tím nepřicházet zbytečně o energii psychickou i fyzickou.

Zkuste to! Já to dělám roky. A baví mě to….

 

Nejvhodnější doba začít se otužovat je právě teď!

Ano, myslím to vážně!

Začít se otužovat můžeme hned teď. Aktuálně je začátek září, tedy venkovní teploty již klesly ke 20 stupňům, v noci k deseti stupňům, voda v rybnícíh, jezerech a nádržích se krásně ochladila. Přitom ještě není zima, kdy se choulíme do svetrů a bund, nebo u kamen, a vůbec se nám nechce z toho teplíčka vystoupit do chladu venku, natož se nořit do ledové vody!

Nádhera! Stačí jen tak nalehko, v tričku s ručníkem přes rameno zajít k třeba k rybníku a pomalu vklouznout do vody. Ještě není ledová, nemusíme nijak řešit velké osvěžování a zvykání si na chlad venkovního vzduchu a  vody, dá se krásně plavat aniž bychom mrzli. Po vynoření z vody se stačí pořádně vyfrotírovat a vklouznout opět do trička, do tepláků a plni svěží energie se můžeme ještě jít projít nebo lehce proběhnout.

Velkým bunusem nám bude, že v tomto období již budeme u vody i ve vodě s největší pravděpodobností sami. Užijeme si nádherného klidu, který znásobí požitek z plavání, z otužování.

Když se vlastně nepřestaneme koupat venku, myslím tím s koncem prázdnin a horkých letní dní,když přemůžeme vlastní pohodlnost a nechuť vylézt do počasí přicházejícího podzimu, bude nám velikou odměnou následné zimní noření do už  zcela ledové vody, báječné pocity a utužení zdraví a také vlastní vůle! Věřte mi, neteoretizuji! Dělám to tak již několik let!  Aloha!

Uzemění, cesta k fyzickému i duševnímu zdraví

Žijeme dnes tak, že spojení se Zemí máme minimální, jsme obklopeni zdmi, chodíme po betonu a asfaltu, jezdíme auty, létáme letadly, nosíme boty, a oblečení, většinu času trávíme uvnitř a venku trávíme minimum času. Nedostatek času trávený venku, kde jsme v přímém kontaktu s přírodou, se Zemí nám přináší také nedostatek „zemské energie“, která je pro nás velice důležitá, prospěšná. Společenstva lidí, která ještě dnes žijí převážně venku, obydlí mají otevřená, prostá, chodí převážně bosi, sedí na zemi a spí na lehkých lůžkách nebo kůžích, jsou vlastně v neustálém kontaktu se Zemí, „zemskou energii přijímají automaticky. Jejich život je jednoduchý, nikoliv ale primitvní . Mají schopnosti i znalosti, které my nedokážeme vůbec obsáhnout, ani si představit. Mezi těmito lidmi se prkticky nevyskytují tak zvané civilizační nemoci, které právě přinesl „moderní komplikovaný“ a v určitém smyslu lenivý způsob života v materiálně vyspělých oblastech, kterých je v současném světě převaha. 

 

Asi řeknete, že návrat k tomuto jednoduchému a podle mě přirozenějšímu  životu není možný. Asi ne, rozhodně ne nějak většinově a rychle. Uvidíme, co přinese další vývoj.

Co tedy můžeme my, lidé žijící zde, dělat pro to, abychom spojení se Zemí, tedy i čerpání „zemské energie“ zlepšili? Můžeme dělat mnoho jednoduchých kroků k tomuto. například častěji odkládat obuv a chodit bosi. Ovšem ne po asfaltu, betonu, ve městech, ale při procházce přírodou si boty sundávat a alespoň část cesty jít bosi. Zprvu to pro nás bude trošku jako chůze malé mořské víly, když si vyprosila nohy jako člověk…. bodání, bolest, strach z toho, abychom si něco nevrazili do nohou nás určitě bude zpočátku provázet. Ale když vytrváme, zjistíme, že chodidla si zvykla na přirozený povrch, kterým je lesní cesta, louka, kamínky, písek nebo mech a jehličí v lese. Bosá chůze nám přinese i zcela přirozenou masáž chodidel, ale také nám pomůže lépe držet tělo, být přirozeně vzpřímění a pohybovat se ladně a jemně. Celé tělo reaguje na nášlap nohy při jednotlivém kroku, pocítí to nejen velké klouby nohou – kolena, kyčle, ale i pánev a celá páteř a ramena. Bosou chůzí jsme pružnější a odolnější. Bosá chůze nás napojuje přímo na matku Zemi, tak jako stromy, rostliny, tráva, jsou spojené svými kořeny a matkou Zemí, tak i my, skrze nášlap bosých chodidel se zakořeňujeme a napojujeme se přímo na zdroje energie, kterou nám matka Země dává Darem, pokud o ty Dary stojíme a otevřeme se jejich přijímání.

Pokud v rámci pobytu v přírodě k bosé chůzi přidáme ještě koupel v rybníce, jezeře, v přehradě, nebo se alespoň smočíme v řece, uzemění ještě umocníme. 

A nemusíme bosé chození a koupání v přírodě omezovat pouze na období léta a teplých dní. Boty můžeme sundávat po celý rok, postupně si zvykat  na bosou chůzi i v chladnějším období, přirozeně i v zimě. Taková chůze bosýma nohama ve sněhu je úžasný životabudič! A svléknout se a lehnout si alespoň na několik vteřin do sněhu je báječné. Postupným otužováním můžeme do svého života přidat i celoroční koupání venku. Když si vysekáte díru do ledu, abyste se potom ponořili do ledové vody, užijete si hodně adrenalinu odvahy i radosti!

Bosá chůze, častý pobyt venku v  přírodě, otužování a celoroční koupání venku skutečně člověka posiluje, vyrovnává a navrací blíže k matce Zemi. Oddaluje ho na druhé straně od nemocí těla a posiluje psychickou odolnost. 

Léto pomalu končí, máme krásný prostor k tomu začít chodit bosi, otužovat se a připravovat se na to, že ani podzim a zima pro nás nebudou obdobím, které budeme trávit převážně uvnitř a v botách.

A můžeme spojení se Zemí obnovovat také symbolicky, třeba tím, že se postavíme bosi na zem, zavřeme oči, lehce uvolníme kolena tak, aby nebyla propnutá ale ani v podřepu, ruce necháme volně viset podél těla a zkusíme si představit a následně třeba i procítit, jakoby nám z chodidel vyrůstaly kořínky a ty se krásně prorůstaly do země. A chvilku tak setrváme, a uzemění probíhá. Ukončíme  vydatným výdechem.

Nastalo nám Račí období… podle postavení Slunce

Sluníčko se nám postavilo do znamení Raka! Začalo léto a vládne nám citlivý intuitivní Rak.

Je to období, kdy také vládne rodina a pospolitost. Začnou prázdniny a máme tu možnost opravdu rozvíjet rodinné vztahy, být spolu, snažit se porozumět svým blízkým vyjadřovat jim lásku a vzájemnost.

Také je pro toto období důleží zaměřit se na posilování respektu k druhým, především členům rodiny a to nejen té uzké, ale i širší rodiny. K tomu je příležitost při společných setkáních, výletech, ale i při společné práci třeba na zahradě, protože zahrada je takovým symbolem rodiny.

Je to příležitost společně připravovat dobré jídlo, společně potom u hezky prostřeného stolu vše konzumovat. A u toho se otevřeně a s respektem byvit o tématech, která potřebujeme komunikovat, ať už jsou zcela praktická, nebo se týkají vyjasnění určitých situací. 

Sepětí rodiny, její vzájemné propojení, to je energie Raka a jeho období. Rozvíjet i citlivost, intuici, to je krásná šance právě v rámci rodiny. Ozdravění a upevění vztahů v rodině je možné jen když se odvážíme být otevření, upřímní a budeme se učit odpouštět a prosit o odpuštění, aby v nás nezůstávaly zbytečné nánosy pocitů křivd a vin. Jen si dejme pozor na emoce, protože období Raka je právě emočně vypjaté. Emoce se učme prožívat, nikoliv potlačovat, ale nenechávjme se jimi ovládat. Cestou je i pochopení a poznání sebe sama, svých emocí a pocitů. 

Využijme Račího období k posilování toho, co je zdravým jádrem společnosti. Pochopení, respekt a láska nám pomáhají řešit i mnohdy složité situace. Aloha!

 

Pálí vás žáha? Nemusí to být jen „špatným trávením“

Často mě lidé prosí o radu co dělat, když se občas pálí žáha. Určitě jim doporučím pití solanky ředěné vodou, to odkyseluje a pomáhá od nepříjemných pocitů spojených s pálením žáhy.

Na druhé straně podle mých zkušeností jde ještě o další rovinu, proč se tento problém objeví.

Když vás pálí žáha zkuste si přebrat, jaké pocity a myšlenk ,spojené s prožitými situacemi jste v poslední době měli. Možná přijdete na to, že některý prožitek je pro vás bolestivý, je spojený se zklamáním, vztekem, smutkem. To je právě spojeno s energetickou nerovnováhou způsobenou právě těmito emocemi. Převďme si to do  slovní symboliky:

Příklad:  “ Nemůžu strávit, co mi včera udělal Josef“…… vidíte to? Ano, nemohu to strávit, zůstalo to ve mě a nyní mě to omezuje nepříjemnými pocity v těle, tedy pálením žáhy.

Jak to tedy uchopit a řešit? Třeba tak, že si to uvědomím, že mi to vadí, že to přijmu, že mi to vadí, nebudu to potlačovat…. a řeknu si: přestože mi vadí co mi včera Josef udělal, zkouším to prostě přijmout, není důvod si to pěstovat.

Mohu jít ještě dál zkusit to skrze odpuštění: Odpouštím Josefovi, co mi včera udělal, odpouštím sám sobě a prosím za odpuštění. Děkuji. Amen.

Určitě je lepší zkusit tuto cestu, než se trápit nepříjemným pálením žáhy.

 

Rok 2019 naše „duchovní cesta“

Rok 2019 bude podle mě zajímavý, nejen tím, že nás bude stavět do situací, kdy budeme mít příležitost skutečně se zaměřovat na  vlastní prožitky, ale bude nás navíc učit, abychom se zbytečně nezabývali výsledky toho co děláme, ale více si právě užívali tu cestu k nim….. Abychom se zbytečně neutápěli v teoretickém plánování omezeném „rozumem“, ale více si užívali toho, co skutečně prožíváme a když budeme to, co děláme dělat opravdu v plném nasazení, ať je to třeba obyčejné mytí nádobí, krájení cibule, věšení prádla nebo zalévání květin….budeme plně přítomni ve vlastním životě, nebudeme přicházet zbytečně o energii, budeme svěží a spokojení.

Protože jediné, co je opravdu skutečné v daný okamžik, je to, co právě děláme, bez ohledu na to, jak je to oceňováno penězi, společensky, intelektuálně…… 

Proto, když se budeme učit zaměřovat se na ty drobné zdánlivě bezvýznamné činnosti, budeme je dělat zároveň uvolnění, koncentrovaní, bez očekávání výsledků pochvaly a zisku, budeme opravdu prožívat „duchovně“ svůj vlastní život.

Právě tento rok nás bude učit, abychom vše co víme, prakticky dělali, abychom všechny vědomosti a znalosti vnášeli do života. Všechno, co víme, o čem přemýšlíme, co čteme, posloucháme a neuplatňujeme to v každodenních činnostech je zbytečný balast, který nás vlastně omezuje.

Duchovní postup je jen to, co děláme v běžném životě. To, co se dozvíme, nebo naučíme na nějakém „duchovním semináři“ je skutečně duchovní jen když to dokážeme ulatňovat v běžných situacích. Jinak je to plýtvání časem, energií, je to vlastně útěk a ne duchovní postup.

Učit se být opravdoví, pokorní, bez zbytečného patosu a potřeby hodnocení to bude úkolem tohoto roku.

Cokoliv nám život přinese bychom měli uchopit jako výzvu a možnost prožitku, byť by to nebylo z okamžitého úhlu pohledu zrovna příjemné.

Měli bychom se učit rozlišovat, kdo jen tlachá a staví se do pozice „učitele“, byť jeho běžný život není naplněn skromnými skutky a pokorou a kdo jde opravdu duchovní cestou byť se do role učitele nestaví, staví ho do ní Život sám. Nemusíme se bát, že to nerozlišíme, pokud budeme sledovat činy a ne pouhá slova, poznáme člověka s otevřeným Srdcem i myslí, který nepotřebuje nikoho manipulovat a ovlivňovat, který prostě duchovní skutečně je.

Takový bude cítím to, rok 2019. Přeji Vám kéž ho prožijete tak, že se skutečně obohatíte! Aloha!

 

Co se mi honí hlavou…. život a smrt jedno jest….

Téma života a smrti většinou vytěsňujeme… naše kultura si s tím nějak neví rady… jako pštrosi strkají hlavu do písku ti, kdo jsou „nevěřící“ i ti kdo jsou „věřící“…. 

Narození člověka…. oslavujeme! Jsme šťastni, když se narodí nový človíček… ale vůbec si neuvědomujeme, nebo nechceme uvědomit, že v tom okamžiku spěje náš život ke smrti…

Smrt není tragická, nevytěsníme ji, nezrušíme….. je součástí našeho života ať to chceme přijmout či nikoliv..Jen by mělo být člověku pomoženo, aby netrpěl ani fyzicky ani psychicky když umírá…..

Je to jako dva body na jedné úsečce: bod jeden: narození člověka… bod druhý: smrt člověka…

Už od dětství mě téma smrti přitahovalo… ne, nejsem morbidní ani úplný blázen… mysteruim života a smrti je největší mysterium myslím… má obrovský náboj, je v něm skryto plno tajemství a když se je snažíme odhalit, nacházíme veliký prostor pro poznání… života, tedy i smrti, smyslu našeho výskytu na Zemi, sebepoznání…… je to úžasné!

Ve svém životě –  nejsem pouhý teoretik…- se smrtí se setkávám od dětství.. ostatně to každý… Já jsem se od dětství, když někdo z blízkých zemřel vždycky ptala co to je to umření, co to je ta smrt, co je nebo co není po smrti…  jedna babička byla katolička, ta mě dávala ruku na pusu a říkala: pojď půjdeme do kostela zapálit svíčku, pojď půjdeme na hřbitov dát kytky… ale na tohle se neptej….

Druhá babička byla bez vyznání…. ty mi říkala: pojď, půjdeme si zacvičit, to tě takové myšlenky přejdou….

Rodiče ti mi svorně říkali: proč přemýšlíš o takových věcech? …kde jsi na to přišla?….. jsi divná…

Nejprve jsem tím trpěla, potom jsem si řekla: na to musím přijít sama! Když to všichni popírají, tak to musí být hodně zajímavé téma!

A četla jsem, dívala jsem se na obrazy, na fotky, na filmy… představovala jsem si všechno momžné i nemožné, tápala jsem, někdy nějaká odpověď přišla a vzápětí ji další poznatek nebo něčí názor popřel….. 

Velké poznání přišlo asi nejprve když umírala moje babička, sportovkyně, báječný člověk, byla ještě docela „mladá“…. a moc mi chyběla když zemřela…. ale něco se stalo….. po její smrti se začala objevovat na místě, kde často sedávala a kouřila, sledovala co se kolem děje.. tak nějak klidně, fatálně…. prostě tam byla i když nebyla… a já neměla vidiny, halucinace ani obscese….. a mě docházelo, že i když člověk  ztratí po smrti tělo,,, něco z něho zůstává.. nějaká podstata…. a ta je asi věčná…..

Nicmémě, vyčerpávající odpověď jsem nedostala… přemýšlela, četla, pátrala jsem dále… prožila jsem umírání dalších blízkých, pomáhala jsem mnoha lidem vyrovnat se s vlastním umíráním i lidem, kterým někdo blízký umíral, nějak jsem se s tou smrtí naučila žít a tím, že jsem ji pochopila, přijala, jsem dostala Dar pomoci se s ní vyrovnat i druhým….

Proto připravuji seminář na téma Mysterium života a smrti již na letošní říjen.

Včas oznámím termín.

Jaro a opravdovost i radost…

Jaro je obdobím, na které se všichni po zimě těšíme: den je delší, otepluje se, ráno zpívají ptáci, vše začíná pučet a rašit,  jarní zelená přebírá vládu po vládě  zimní bílé a šedé, chlad ustupuje teplu …….

Jarní energie je prudká, až drzá, silná…. ona musí být, protože by jinak nezvítězila nad energií zimní…. jarní energie je energie začátku, zrození, pohybu., růstu…

Ještě to nevidíme, ale co se děje pod zemí, jak vše již žije, jak vše bojuje, aby se dostalo na povrch, aby první  výhonky vyrazily ze země… to je úplná erupce energie, to je obrovská síla….

Aby výhonek prorazil zemi, aby se pupen otevřel v lístek, na to musí vynaložit veliké úsilí, musí OPRAVDU hodně pro to udělat…

Tak i my lidé máme s počínajícím jarem příležitost k růstu, k obnově, k  novým začátkům… a vše co děláme, bychom měli děli s nasazením, s opravdovostí, s radostí…

Je třeba věnovat se tělu tedy jídelníčku : v období jara se vyhnout citrusům, granátovým jalkům, potravinám a jídlům chladné povahy..jídla se sladkou povahou jsou na jaře příznivá, protože podporují přechod na jangovou energii jara.

Co je  dobré zařadit do jídleníčku:  rýže, jáhly, ovesné vločky, proso, adzuki fazole, červené fazole, bob, vejce, brambory, cibule, mrkev, pažitka, jarní cibulka, ředkvičky, ředkev, brokolice, chřest, hlávkový salát,  špenát, koriandr, květák, česnek, pórek, lilky, čínské zelí, batáty, celer,  houby shiitake, jablka, datle,vlašské ořechy,  máta peprná, pampeliška, zimolez květ, bazalka, petržel, kustovnice, kořen lékořice, zázvor, pepř, med, sezamový olej a samozřejmě jarní výhonky a bylinky jako je kopřiva, listi i kořen pampelišky, vše co právě raší ze země….

Také  fyzické cvičení je důležité pro obnovu a udržení energetické rovnováhy v organizmu. Můžeme cvičit Tibeťany, můžeme Osmičkovat, cvičit cvičení spojující a vyrovnávající základní živly.

Neměli bychom zapomínat ani na mentální hygienu a kázeň. Každý den si udělat chvilku na zklidnění mysli třeba jen pozorováním světla zapálené svíčky, sledováním vlastního dechu, nebo rozostřením do jarní zeleně.

Přeji Vám radostné a opravdové JARO!

 

Kouzlo otužování

V našich zeměpisných podmínkách jsme zvyklí, že místo toho, abychom se my lidé  přirozeně přizpůsobovali počasí a ročním obdobím, bez ohledu na počasí  i na roční období si pomocí klimatizace a topení udržujeme téměř stejné teplotní podmínky v našich obydlích, v práci, v obchodních centrech…. a ještě si to pochvalujeme…

Přitom si vlastně škodíme, protože nedáme šanci našemu tělu, aby reagovalo na změny teplot a počasí a tak ho vlastně oslabujeme, oslabujeme vlastní obranyschopnost. Dříve lidé v zimě sice doma topili, ale jen tak, aby nemrzli, prostě v zimě doma chodili v teplých ponožkách a ve svetrech.

Když přijdu k někomu  v zimě na návštěvu, přijdou mi otevřít v tričku a kraťasech, v bytě mají 23 až 25 stupňů. A je jim tam „dobře“…. mě tam ovšem moc dobře není, protože nejsem zvyklá na takové přetápění, máme v domě kolem 20 stupňů a nemrzneme….

Všimli jste si někdy, že sotva se začne ochlazovat, venkovní teplota neklesne ani k nule a lidé se navlékají do zimních bund, čepica rukavic…. celí zachumlaní se třesou zimou a stěžují si, jak je nepříjemně…. Nedají tělu šanci, aby reagovalo na sníženou venkovní teplotu. Samozřejmě, když vyjdete z přetopeného bytu, kde máte 25 stupňů ven, kde je kolem 10 nad nulou, výkyv je to velký. Navíc lidé i v noci spí v přetopených ložnicích.

Přitom nechat tělo aby se přizpůsobovalo změně venkovní teploty je přirozené a prospěšné.

Proto za otužování nepovažuji pouze koupele ve studené vodě, ale i zvykání si na pobyt v nepřetopených vnitřních prostorech.

Samozřejmě nezačnu tím, že při venkovní teplotě kolem nuly vypnu v bytě topení a začnu chodit ven v tričku, nebo skočím rovnou do rybníka.

Otužovat se musím začít postupně a v době, kdy jsem v kondici.

Otužování začnu právě snížením teploty v bytě, ranním cvičením při otevřeném okně., spaním v chladné místnosti….

Otužovat se mohu také studeným vzduchem, tedy pobytem venku na čerstvém vzduchu a vydatným dýcháním při tom.

Nejúčinější je otužování vodou. Voda odvádí při kontaktu s lidským tělem teplo mnohem rychleji než vzduch. Otužovat se mohu začít omýváním studenou vodou žínkou, pak se začnu sprchovat studenou vodou, mohu se studenou vodou i polévat, nejůčinější je koupel v potoce, řece, rybníce….nedoporučuji napustit si vanu studenou vodou a ponořit se do ní – nedostatek místa neumožňuje pohyb a tak by tělo prochladlo. 

Když se rozhodnete pro koupel ve studené vodě v přírodě, vyberte si den, kdy není vítr. Vezměte si velkou osušku, kterou  po koupeli můžete pořádně „vyfrotírovat celé tělo. Před vstupem do vody se svlékněte a rozcvičte se. Mácháním rukama, malými poskoky, mírným klusáním. Také se pořádně prodýchejte.

Potom při vstupu do vody omyjte ruce, obličej  potom se pomalu ponořte celí. Nemusíte plavat, ale je dobré mírně se ve vodě hýbat, pokud se rozhodnete plavat, nepřehánějte to, stačí podél břehu pár temp. A vždy mějte někoho s sebou, aby v případě, že by se vám udělalo slabo, zasáhl, podal vám osušku a pomohl usušit.

K otužování patří také saunování, rozhodně je dobré, při saunování se nejen sprchovat studenou vodou, ale do studené vody se také ponořit.

K otužování patří patří pravidelné dostatečné pití vody. Ne ovšem ledové, ale nejlépe vodu teploty našeho těla.

Když se otužuji, mohu také pravidelně chodit bez bot a to v každém počasí a ročním období. Taková procházka zasněženou krajinou bez bot je pěkný životabudič. Začnu pár metrů, potom si hned osuším nohy a navléknu ponožky a boty…. postupně mohu prodlužovat a nakonec dojít k otmu, že občas prostě jdu úplně bez bot – i ve sněhu.

Otužování si zvýšíme obranyschopnost, zlepšíme činnost srdce, pomáhá nám také udržovat si dobrou náladu.

 

Zimní Slunovrat 2017

Slunovrat je dnem, kdy se Slunce „vrací“… začíná se zkracovat noc a prodlužovat den, Tma ustupuje Světlu….

Slunce září na všechny a na všechno. Nerozlišuje, neposuzuje, zda si někdo zaslouží, aby na něho svítilo… pro Slunce jsou všichni a všechno stejní…. prostě když svítí, svítí… a tečka…

My lidé si můžeme v den Slunovratu uvědomit, že jsme všichni stejní, bez rozdílu barvy pleti, bez rozdílu vyznání, bez rozdílu jak jsme materiálně bohatí či chudí, bez rozdílu zda jsme mladí nebo staří, bez rozdílu, zda jsme mocní či bezmocní..

V období Slunovratu můžeme dát prostor pro otevření Srdce, a Srdce nehodnotí, nesoudí, nekritizuje, neobviňuje, nepochybuje, nemanipuluje…… zkusme letos při Slunovratu nehodnotit, nesoudit, nezpochybňovat, neusilovat… prostě zkusme jen BÝt!

Být cítícími lidskými bytostmi, vděčnými, svobodnými, zodpovědnými, laskavými, láskyplnými… prostě zkusme se zaměřovat  na drobnosti, za které můžeme být vděční, ze kterých se můžeme radovat a které můžeme sdílet s druhými. 

Zkusme  se vyhýbat neustálému hodnocení, souzení, odsuzování, pochybování, kritizování, očekávání…

Užijme si Slunovrat a přejme všem, aby si ho užili tak jak oni umí a chtějí. Aloha!!!