Archives

Pálí vás žáha? Nemusí to být jen „špatným trávením“

Často mě lidé prosí o radu co dělat, když se občas pálí žáha. Určitě jim doporučím pití solanky ředěné vodou, to odkyseluje a pomáhá od nepříjemných pocitů spojených s pálením žáhy.

Na druhé straně podle mých zkušeností jde ještě o další rovinu, proč se tento problém objeví.

Když vás pálí žáha zkuste si přebrat, jaké pocity a myšlenk ,spojené s prožitými situacemi jste v poslední době měli. Možná přijdete na to, že některý prožitek je pro vás bolestivý, je spojený se zklamáním, vztekem, smutkem. To je právě spojeno s energetickou nerovnováhou způsobenou právě těmito emocemi. Převďme si to do  slovní symboliky:

Příklad:  “ Nemůžu strávit, co mi včera udělal Josef“…… vidíte to? Ano, nemohu to strávit, zůstalo to ve mě a nyní mě to omezuje nepříjemnými pocity v těle, tedy pálením žáhy.

Jak to tedy uchopit a řešit? Třeba tak, že si to uvědomím, že mi to vadí, že to přijmu, že mi to vadí, nebudu to potlačovat…. a řeknu si: přestože mi vadí co mi včera Josef udělal, zkouším to prostě přijmout, není důvod si to pěstovat.

Mohu jít ještě dál zkusit to skrze odpuštění: Odpouštím Josefovi, co mi včera udělal, odpouštím sám sobě a prosím za odpuštění. Děkuji. Amen.

Určitě je lepší zkusit tuto cestu, než se trápit nepříjemným pálením žáhy.

 

Rok 2019 naše „duchovní cesta“

Rok 2019 bude podle mě zajímavý, nejen tím, že nás bude stavět do situací, kdy budeme mít příležitost skutečně se zaměřovat na  vlastní prožitky, ale bude nás navíc učit, abychom se zbytečně nezabývali výsledky toho co děláme, ale více si právě užívali tu cestu k nim….. Abychom se zbytečně neutápěli v teoretickém plánování omezeném „rozumem“, ale více si užívali toho, co skutečně prožíváme a když budeme to, co děláme dělat opravdu v plném nasazení, ať je to třeba obyčejné mytí nádobí, krájení cibule, věšení prádla nebo zalévání květin….budeme plně přítomni ve vlastním životě, nebudeme přicházet zbytečně o energii, budeme svěží a spokojení.

Protože jediné, co je opravdu skutečné v daný okamžik, je to, co právě děláme, bez ohledu na to, jak je to oceňováno penězi, společensky, intelektuálně…… 

Proto, když se budeme učit zaměřovat se na ty drobné zdánlivě bezvýznamné činnosti, budeme je dělat zároveň uvolnění, koncentrovaní, bez očekávání výsledků pochvaly a zisku, budeme opravdu prožívat „duchovně“ svůj vlastní život.

Právě tento rok nás bude učit, abychom vše co víme, prakticky dělali, abychom všechny vědomosti a znalosti vnášeli do života. Všechno, co víme, o čem přemýšlíme, co čteme, posloucháme a neuplatňujeme to v každodenních činnostech je zbytečný balast, který nás vlastně omezuje.

Duchovní postup je jen to, co děláme v běžném životě. To, co se dozvíme, nebo naučíme na nějakém „duchovním semináři“ je skutečně duchovní jen když to dokážeme ulatňovat v běžných situacích. Jinak je to plýtvání časem, energií, je to vlastně útěk a ne duchovní postup.

Učit se být opravdoví, pokorní, bez zbytečného patosu a potřeby hodnocení to bude úkolem tohoto roku.

Cokoliv nám život přinese bychom měli uchopit jako výzvu a možnost prožitku, byť by to nebylo z okamžitého úhlu pohledu zrovna příjemné.

Měli bychom se učit rozlišovat, kdo jen tlachá a staví se do pozice „učitele“, byť jeho běžný život není naplněn skromnými skutky a pokorou a kdo jde opravdu duchovní cestou byť se do role učitele nestaví, staví ho do ní Život sám. Nemusíme se bát, že to nerozlišíme, pokud budeme sledovat činy a ne pouhá slova, poznáme člověka s otevřeným Srdcem i myslí, který nepotřebuje nikoho manipulovat a ovlivňovat, který prostě duchovní skutečně je.

Takový bude cítím to, rok 2019. Přeji Vám kéž ho prožijete tak, že se skutečně obohatíte! Aloha!

 

Co se mi honí hlavou…. život a smrt jedno jest….

Téma života a smrti většinou vytěsňujeme… naše kultura si s tím nějak neví rady… jako pštrosi strkají hlavu do písku ti, kdo jsou „nevěřící“ i ti kdo jsou „věřící“…. 

Narození člověka…. oslavujeme! Jsme šťastni, když se narodí nový človíček… ale vůbec si neuvědomujeme, nebo nechceme uvědomit, že v tom okamžiku spěje náš život ke smrti…

Smrt není tragická, nevytěsníme ji, nezrušíme….. je součástí našeho života ať to chceme přijmout či nikoliv..Jen by mělo být člověku pomoženo, aby netrpěl ani fyzicky ani psychicky když umírá…..

Je to jako dva body na jedné úsečce: bod jeden: narození člověka… bod druhý: smrt člověka…

Už od dětství mě téma smrti přitahovalo… ne, nejsem morbidní ani úplný blázen… mysteruim života a smrti je největší mysterium myslím… má obrovský náboj, je v něm skryto plno tajemství a když se je snažíme odhalit, nacházíme veliký prostor pro poznání… života, tedy i smrti, smyslu našeho výskytu na Zemi, sebepoznání…… je to úžasné!

Ve svém životě –  nejsem pouhý teoretik…- se smrtí se setkávám od dětství.. ostatně to každý… Já jsem se od dětství, když někdo z blízkých zemřel vždycky ptala co to je to umření, co to je ta smrt, co je nebo co není po smrti…  jedna babička byla katolička, ta mě dávala ruku na pusu a říkala: pojď půjdeme do kostela zapálit svíčku, pojď půjdeme na hřbitov dát kytky… ale na tohle se neptej….

Druhá babička byla bez vyznání…. ty mi říkala: pojď, půjdeme si zacvičit, to tě takové myšlenky přejdou….

Rodiče ti mi svorně říkali: proč přemýšlíš o takových věcech? …kde jsi na to přišla?….. jsi divná…

Nejprve jsem tím trpěla, potom jsem si řekla: na to musím přijít sama! Když to všichni popírají, tak to musí být hodně zajímavé téma!

A četla jsem, dívala jsem se na obrazy, na fotky, na filmy… představovala jsem si všechno momžné i nemožné, tápala jsem, někdy nějaká odpověď přišla a vzápětí ji další poznatek nebo něčí názor popřel….. 

Velké poznání přišlo asi nejprve když umírala moje babička, sportovkyně, báječný člověk, byla ještě docela „mladá“…. a moc mi chyběla když zemřela…. ale něco se stalo….. po její smrti se začala objevovat na místě, kde často sedávala a kouřila, sledovala co se kolem děje.. tak nějak klidně, fatálně…. prostě tam byla i když nebyla… a já neměla vidiny, halucinace ani obscese….. a mě docházelo, že i když člověk  ztratí po smrti tělo,,, něco z něho zůstává.. nějaká podstata…. a ta je asi věčná…..

Nicmémě, vyčerpávající odpověď jsem nedostala… přemýšlela, četla, pátrala jsem dále… prožila jsem umírání dalších blízkých, pomáhala jsem mnoha lidem vyrovnat se s vlastním umíráním i lidem, kterým někdo blízký umíral, nějak jsem se s tou smrtí naučila žít a tím, že jsem ji pochopila, přijala, jsem dostala Dar pomoci se s ní vyrovnat i druhým….

Proto připravuji seminář na téma Mysterium života a smrti již na letošní říjen.

Včas oznámím termín.

Jaro a opravdovost i radost…

Jaro je obdobím, na které se všichni po zimě těšíme: den je delší, otepluje se, ráno zpívají ptáci, vše začíná pučet a rašit,  jarní zelená přebírá vládu po vládě  zimní bílé a šedé, chlad ustupuje teplu …….

Jarní energie je prudká, až drzá, silná…. ona musí být, protože by jinak nezvítězila nad energií zimní…. jarní energie je energie začátku, zrození, pohybu., růstu…

Ještě to nevidíme, ale co se děje pod zemí, jak vše již žije, jak vše bojuje, aby se dostalo na povrch, aby první  výhonky vyrazily ze země… to je úplná erupce energie, to je obrovská síla….

Aby výhonek prorazil zemi, aby se pupen otevřel v lístek, na to musí vynaložit veliké úsilí, musí OPRAVDU hodně pro to udělat…

Tak i my lidé máme s počínajícím jarem příležitost k růstu, k obnově, k  novým začátkům… a vše co děláme, bychom měli děli s nasazením, s opravdovostí, s radostí…

Je třeba věnovat se tělu tedy jídelníčku : v období jara se vyhnout citrusům, granátovým jalkům, potravinám a jídlům chladné povahy..jídla se sladkou povahou jsou na jaře příznivá, protože podporují přechod na jangovou energii jara.

Co je  dobré zařadit do jídleníčku:  rýže, jáhly, ovesné vločky, proso, adzuki fazole, červené fazole, bob, vejce, brambory, cibule, mrkev, pažitka, jarní cibulka, ředkvičky, ředkev, brokolice, chřest, hlávkový salát,  špenát, koriandr, květák, česnek, pórek, lilky, čínské zelí, batáty, celer,  houby shiitake, jablka, datle,vlašské ořechy,  máta peprná, pampeliška, zimolez květ, bazalka, petržel, kustovnice, kořen lékořice, zázvor, pepř, med, sezamový olej a samozřejmě jarní výhonky a bylinky jako je kopřiva, listi i kořen pampelišky, vše co právě raší ze země….

Také  fyzické cvičení je důležité pro obnovu a udržení energetické rovnováhy v organizmu. Můžeme cvičit Tibeťany, můžeme Osmičkovat, cvičit cvičení spojující a vyrovnávající základní živly.

Neměli bychom zapomínat ani na mentální hygienu a kázeň. Každý den si udělat chvilku na zklidnění mysli třeba jen pozorováním světla zapálené svíčky, sledováním vlastního dechu, nebo rozostřením do jarní zeleně.

Přeji Vám radostné a opravdové JARO!

 

Kouzlo otužování

V našich zeměpisných podmínkách jsme zvyklí, že místo toho, abychom se my lidé  přirozeně přizpůsobovali počasí a ročním obdobím, bez ohledu na počasí  i na roční období si pomocí klimatizace a topení udržujeme téměř stejné teplotní podmínky v našich obydlích, v práci, v obchodních centrech…. a ještě si to pochvalujeme…

Přitom si vlastně škodíme, protože nedáme šanci našemu tělu, aby reagovalo na změny teplot a počasí a tak ho vlastně oslabujeme, oslabujeme vlastní obranyschopnost. Dříve lidé v zimě sice doma topili, ale jen tak, aby nemrzli, prostě v zimě doma chodili v teplých ponožkách a ve svetrech.

Když přijdu k někomu  v zimě na návštěvu, přijdou mi otevřít v tričku a kraťasech, v bytě mají 23 až 25 stupňů. A je jim tam „dobře“…. mě tam ovšem moc dobře není, protože nejsem zvyklá na takové přetápění, máme v domě kolem 20 stupňů a nemrzneme….

Všimli jste si někdy, že sotva se začne ochlazovat, venkovní teplota neklesne ani k nule a lidé se navlékají do zimních bund, čepica rukavic…. celí zachumlaní se třesou zimou a stěžují si, jak je nepříjemně…. Nedají tělu šanci, aby reagovalo na sníženou venkovní teplotu. Samozřejmě, když vyjdete z přetopeného bytu, kde máte 25 stupňů ven, kde je kolem 10 nad nulou, výkyv je to velký. Navíc lidé i v noci spí v přetopených ložnicích.

Přitom nechat tělo aby se přizpůsobovalo změně venkovní teploty je přirozené a prospěšné.

Proto za otužování nepovažuji pouze koupele ve studené vodě, ale i zvykání si na pobyt v nepřetopených vnitřních prostorech.

Samozřejmě nezačnu tím, že při venkovní teplotě kolem nuly vypnu v bytě topení a začnu chodit ven v tričku, nebo skočím rovnou do rybníka.

Otužovat se musím začít postupně a v době, kdy jsem v kondici.

Otužování začnu právě snížením teploty v bytě, ranním cvičením při otevřeném okně., spaním v chladné místnosti….

Otužovat se mohu také studeným vzduchem, tedy pobytem venku na čerstvém vzduchu a vydatným dýcháním při tom.

Nejúčinější je otužování vodou. Voda odvádí při kontaktu s lidským tělem teplo mnohem rychleji než vzduch. Otužovat se mohu začít omýváním studenou vodou žínkou, pak se začnu sprchovat studenou vodou, mohu se studenou vodou i polévat, nejůčinější je koupel v potoce, řece, rybníce….nedoporučuji napustit si vanu studenou vodou a ponořit se do ní – nedostatek místa neumožňuje pohyb a tak by tělo prochladlo. 

Když se rozhodnete pro koupel ve studené vodě v přírodě, vyberte si den, kdy není vítr. Vezměte si velkou osušku, kterou  po koupeli můžete pořádně „vyfrotírovat celé tělo. Před vstupem do vody se svlékněte a rozcvičte se. Mácháním rukama, malými poskoky, mírným klusáním. Také se pořádně prodýchejte.

Potom při vstupu do vody omyjte ruce, obličej  potom se pomalu ponořte celí. Nemusíte plavat, ale je dobré mírně se ve vodě hýbat, pokud se rozhodnete plavat, nepřehánějte to, stačí podél břehu pár temp. A vždy mějte někoho s sebou, aby v případě, že by se vám udělalo slabo, zasáhl, podal vám osušku a pomohl usušit.

K otužování patří také saunování, rozhodně je dobré, při saunování se nejen sprchovat studenou vodou, ale do studené vody se také ponořit.

K otužování patří patří pravidelné dostatečné pití vody. Ne ovšem ledové, ale nejlépe vodu teploty našeho těla.

Když se otužuji, mohu také pravidelně chodit bez bot a to v každém počasí a ročním období. Taková procházka zasněženou krajinou bez bot je pěkný životabudič. Začnu pár metrů, potom si hned osuším nohy a navléknu ponožky a boty…. postupně mohu prodlužovat a nakonec dojít k otmu, že občas prostě jdu úplně bez bot – i ve sněhu.

Otužování si zvýšíme obranyschopnost, zlepšíme činnost srdce, pomáhá nám také udržovat si dobrou náladu.

 

Zimní Slunovrat 2017

Slunovrat je dnem, kdy se Slunce „vrací“… začíná se zkracovat noc a prodlužovat den, Tma ustupuje Světlu….

Slunce září na všechny a na všechno. Nerozlišuje, neposuzuje, zda si někdo zaslouží, aby na něho svítilo… pro Slunce jsou všichni a všechno stejní…. prostě když svítí, svítí… a tečka…

My lidé si můžeme v den Slunovratu uvědomit, že jsme všichni stejní, bez rozdílu barvy pleti, bez rozdílu vyznání, bez rozdílu jak jsme materiálně bohatí či chudí, bez rozdílu zda jsme mladí nebo staří, bez rozdílu, zda jsme mocní či bezmocní..

V období Slunovratu můžeme dát prostor pro otevření Srdce, a Srdce nehodnotí, nesoudí, nekritizuje, neobviňuje, nepochybuje, nemanipuluje…… zkusme letos při Slunovratu nehodnotit, nesoudit, nezpochybňovat, neusilovat… prostě zkusme jen BÝt!

Být cítícími lidskými bytostmi, vděčnými, svobodnými, zodpovědnými, laskavými, láskyplnými… prostě zkusme se zaměřovat  na drobnosti, za které můžeme být vděční, ze kterých se můžeme radovat a které můžeme sdílet s druhými. 

Zkusme  se vyhýbat neustálému hodnocení, souzení, odsuzování, pochybování, kritizování, očekávání…

Užijme si Slunovrat a přejme všem, aby si ho užili tak jak oni umí a chtějí. Aloha!!!

Advent 2017 a co nám tato doba může přinést

Advent v roce 2017 začne 3, prosnce a poslední adventní neděle bude zároveň Šrědrým dnem 24.12.

Co je vlastně Advent? 

Advent, latinsky Adventus je v překladu do češtiny příchod….. v současné době máme období Adventu spojené především s nakupováním dárků, pečením cukroví, úklidem a pořizováním výzdoby domovů … není potřeba se tohoto zříkat, ale zužovat dobu adventní pouze na toto je vlastně ochuzováním sebe i našich blízkých o „esenci Adventu“…. 

Pokud v době Adventu pouze sháníme dárky , děláme materiální přípravy Vánoc, často propadáme stresu: zda máme dost peněz na nákupy, zda máme dost času na úklid a pečení….a v tom se právě „esence Adventu“ a jeho vyvrcholení – Vánoc  – Štedrého Dne rozplizne, ztratí a my se jen potěšíme rozbalováním dárků a přejedením štědrovečerní večeří…. a to je podle mého, škoda…

Advent, doba čekání na příchod radostné zvěsti o narození „Dítěte“ – nositele Naděje, Světla, Změn….nemusíme být věřící křesťané, ale symbolika zvěsti o příchodu Světla, Života, Naděje je prospěšná, protože nám přináší optimizmus do složité doby, ve které žijeme.

Připomeňme si obraz příchodu králů do místa, kde se objevila Hvězda, která ukazovala, že přišel na svět ten, kdo přinese lidem Světlo Naděje. Králové neváhali a vážili dlouhou cestu, aby se poklonili dítěti v kolébce, vlastně v jesličkách pro krmení zvěře, v nuzné stáji, kam se matka dítěte uchýlila, aby porodila…

Mocní a bohatí králové poklekli a složily dary k jesličkám, ve kterých leželo novorozeně… proč to asi udělali?…… asi proto, že potřebovali posílit Naději… i v této „dávné době“ nebyl život nijak jednoduchý, ostatně tak jako v každé době…..

Dnes pokleknout, sklonit se před někým, být pokorný a prosící se nenosí… to je považováno za projev slabosti, za ponížení… Mylně se interpretuje síla arogancí, tvrdostí a nadřazeností….

Potom se zmýtáme s v neustálých zmatcích, v bojích o moc a o prostředky, neumíme se domlouvat, neumíme spolupracovat, nedokážeme vidět delší důsledeky našeho činění než jen okamžitý materiání prospěch.

A toto nás obírá o skutečnou sílu, protože nás to odděluje od ostatních a protože nám to bere Důvěru v budoucnost. Budoucnosti se obáváme, tak chceme všechno hned teď a třeba i na úkor jiných. 

Na druhé straně čekáme, že někdo, obvykle z moci „úřední“ nám zlepší život. A tak naivně delegujeme moc na formální zástupce a úředníky a čekáme, že oni budou mít dostatečný „morál“ dělat to nejlepší pro každého jednotlivého občana…. je to zcela zkreslený a naivní názor. Delegace moci na někoho jiného je rozumná pouze tehdy, pokud toho daného člověka opravdu znám, mám ho prověřeného skrze jeho činy a mám kontrolu nad tím, jak on tu moc, kterou jsem na něho delegoval, používá.  Také musím mít skutečnou vymahatelnou zodpovědnost za jeho činy v postavení „zástupce“. Ale to  jsem již hodně rozvinula téma Příchodu….

Tedy zpátky k období Adventu: zkusme letošní dobu čekání na příchod radostné zvěsti méně spěchat, méně nakupovat a utrácet, méně uklízet prostor kolem sebe, a více se věnovat úklidu v sobě, ve svých myšlenkách, ve svým citech, posilovat svoji schopnost udržovat si Důvěru a Naději a zároveň stát pevně nohama na Zemi a nepodléhat manipulaci těch, kdo touží po moci a prospěchu pro sebe a zanášejí náš život zmatkem a falešnými sliby.

Zkusme sami být zodpovědnými za vlastní činy, za vlastní zdraví, za vlastní život, nespoléhejme na to, že se „Něco stane“ a bude líp….

Lépe bude, když my jednotlivci budeme lepší. 

Užijme si dobu letošního Adventu prostřednictvím drobných radostí každodenního života, porozuměním pro druhé, porozuměním sobě samému. Nečekejme „Spasitele“, protože spasit můžeme jen sami sebe a to skrze pokoru, laskavost, opravdovost, toleranci a odpouštění.

Požehnaný adventní čas!

 

Vztahy – prostor k učení….

Stále se setkávám s tím, že chodí lidé a potřebují pomoci vyrovnat se s tím, že jejich partnerský vztah nefunguje, nebo již je pokraji krachu….

Co je to vlastně vztah – partnerský vztah, jedno zda je formálně zakotven v manželství nebo ne..

Bez ohledu na to zda jsou v něm společné děti, nebo děti jednoho či obou z minulých vztahů , nebo to je vztah bezdětný… vždy nám vztah s druhým člověkem bude přinášet situace, které se nám budou jevit jako konfliktní, pokud nepochopíme a nepřijmeme, že vztah je prostředkem „učení“….

Jako malé děti se učíme  – a zdá se nám to normální: učíme se mluvit, chodit, jíst, psát, číst, počítat… učíme se ale také komunikovat, vymezovat se vůči okolí, vůči druhým….

Vztah dvou dospělých lidí je stále prostorem k učení.. přece se stále vyvíjíme, nejsme v nějakém okamžiku „hotoví“….. situace, které prožíváme nám nutí stále se učit… 

V partnerském vztahu je to kontinuální, nikdy nekončící proces učení…

Když se zamilujeme, prožíváme sladké období – já mu říkám „období hájení“….tedy období, kdy jsme nadšeni, nadšeni vším, co náš miláček udělá, řekne…..  a on je na tom stejně…. máme oba „růžové brýle“, situace, které v tomto období prožíváme, tak nějak proplouváme, skoro nic neřešíme, jen si užíváme zamilovanosti.

Zamilovanost musí někdy skončit! Ono by to nebylo k přežití být stále zamilován…. je to vlastně vyčerpávající…. a po odeznění zamilovanosti teprve vlastně začíná vztah!

Začínáme bý opět více sami sebou, nejsme jen součástí toho druhého, on také začíná být opět sám sebou , není jen součástí nás… a brýle, ty růžové mizí a Život nás staví do běžných situací, kdy se potřebuje domlouvat, tolerovat, respektovat, a to není jednoduché…

Běžný den nám přináší mnoho povinností, starostí, musíme řešit situace, máme omezený čas, a to nám bere energii, jsme unavení, vracíme se domů. Partner má také svůj den plný práce a řešení… a teď se setkáváme a máme společně prožívat nejen odpočinek, ale společně také řešit další věci kolem domácnosti, dětí, volného času, financí… je toho na nás moc.

A jak jsme unavení, reagujeme podrážděně, bereme si reakce patrnera osobně, jsme netolerantní a přitom chceme, aby nás partner toleroval…. my nerespketujeme jeho potřeby a názory a přitom chceme, aby on respektoval naše… a je tu živná půda pro konflikt!

Jedno zda je to konflikt projevený navenek, vyjádřený třeba hádkou, nebo konflikt skrytý, když potlačíme své emoce a nekomunikujeme o problémech. Vždy to je únik energie, je to nepříjemné, kazí nám to náladu, jsme zklamaní, smutní, rozčílení. A těchto situací je ve vztahu moc a moc.

Pokud si udržíme energie, tedy budeme schopni zaznamenat vlastní únavu, rozladěnost, pokud si uvědomíme i možnost, že náš partner je unavený, podrážděný nebo rozčilený třeba z práce, a že to s námi nesouvisí…. necháme sobě i jemu prostor oddechnout si, nabrat energi a teprve potom začít řešit co budeme dělat, jak budeme trávit čas, kdo se bude věnovat dětem a kdo připraví večeři, nemusí vzniknout konflikt. 

Přijmout to, že nemusíme mít na vše stejný názor ještě neznamená, že mezi námi není Láska, že si nerozumíme.

Asi bychom se měli shodnout na zásadních věcech, které prožíváme a řešíme ve vztahu, ale těch zase podle mě tolik není. A naopak, pokud se třeba zcela neshodneme v přístupu k dětem, ale budeme se vzájemně respektovat, tolerovat, obohatí nejen náš vztah, ale i děti.

Pokud v situaci, kdy s námi hned partner nesouhlasí udržíme emoce na uzdě, vydechneme, tím se vrátíme do energie, můžeme zareagovat třeba vtipem, převést vše do humoru, tím situaci odlehčíme a konflikt nenastane, ale vše zaplaví Láska…. a my se můžeme společně zasmát tomu, že jsme málem spadli do hlubin konfliktu, ale nezavrávorali jsme, zůstali jsme nad propastí a tím se vyhnuli zraněním.

Jedinou cestou je to zkoušet a zkoušet a nevzdávat to, kdyý to hned nejde snadno, když se nám to hned nepodaří…. vždyť v cestě je cíl…. a vztah za to stojí…. 

Pokud to jde, je prospěšnější vztah zachovat, pokud se vztah již nepřežil, nebo pokud jsme si nevybrali opravdu „špatného partnera“ – třeba násilníka, sobce, patologickou osobnost….

Ne kvůli okolí, ne kvůli dětem, ale kvůli nám stojí za to přijmout, že žít ve vztahu je a bude neustálé učení, ale také nás to obohacuje a vede kupředu.

Krásné vztahy plné učení Vám přeji!

 

 

Babiččin čaj na konci léta

Moje babička vždy na konci léta začala pít čaje… možná si řeknete: “ to je přece běžné… čaj pijeme všichni…“… ano, to je pravda, ale babička, co si pamatuji, trávila celé léta jako důchodkyně na chatě, měla tam i slepice a králíky, malou zahrádku….na zahradě byl velký ořech, na záhonech i česnek, bylinky…. 

A právě to, co bylo na zahradě používala babička k tomu čaji na konci léta: čaj z oregana, šalvěje, máty, heřmánku…. lehký odvar a pila ho každé ráno. Pokud si pamatuji asi 3 týdny…. nám jako dětem ho také vařila, a když jsme někdy protestovaly, že  chceme kakao, vysvětlila nám, že kakao teď ne, ale tento čaj, abychom se „vyčistily z léta“….. divný výraz – vyčistit se z léta – co to znamená?

Pohyb v přírodě, kontakt se zvířaty, uzobávání lesních jahod, ostružin, mrkve přímo za záhonu, hraní si se psem, s kočkou…. to je všechno příjemné a prospěšné, ale přece jenom, co kdyby nějaké roupy nebo podobní živočichové do nás vstoupilI?….. radši ten čaj…. a nikdy nezapoměla na topinky s česnekem, na česnačku……

„Před podzimem je prostě potřeba se vyčistit, posílit“…….to říkala a dělala babička….

To vše byla vlastně nenásilná detoxikace a odparazitování…. 

Tak jdu na zahradu, utrhnu oregano, mátu, šalvěj, udělám lehký zápar – zaliju vodou 80st teplou a nechám louhovat 6 minut… a budu mít ten babiččin čajík…

K obědu udělám česnečku a ozdobím ji nasekanou pažitkou, možná i udělám ze starého chleba pár topinek a pěkně je potřu česnekem

K večeři obdělám mangold a špenát na cibulce a z čerstvé červené řepy salátek…..

A už se těším až dozrají ořechy, budu je nejen louskat a chroupat, ale z listí si udělám přeliv na vlasy.

 

Přeji Vám hezký konec léta.

 

 

Poselství Dejvá Li 28.8.2017

Poselství Dejvá Li 28.8. 2017

Milovaní,

je Vám výchovou a vzděláváním vštěpováno, že jste Vyšší Bytosti, než jsou zvířata, rostliny, kameny, než Vzduch, Voda, Země, Oheň, Slunce, Měsíc ….…že jste jakýsi Vrchol Stvoření…. a Vy tento názor přijímáte podle toho žijete, podle toho myslíte, konáte, cítite….

To je veliký omyl….

Vy lidé nejste o nic výš než zvířata, která jíte, se kterými se bavíte, jejichž kůží se odíváte…… 

Vy lidé nejste o nic výš než stromy, jejichž plody jíte, jejichž dřevo pálíte, z jejichž dřeva máte nábytek….

Vy lidé nejste o nic výš, než rostliny, které jíte, kterými zdobíte své příbytky…

Vy lidé nejste o nic výš než kámen, ze kterého stavíte domy…

Vy lidé nejste o nic výš než to, co si berete ze Země pro uspokojení svých chutí, radostí, tužeb……

Vy lidé nejste o nic výš než Voda, kterou hasíte svoji žízeň, kterou se omýváte, ze které se radujete ve fontánách, kterou plýtváte…. 

Vy lidé nejste o nic  víc než Vzduch, který dýcháte a znečišťujete,…..

Vy lidé nejste o nic výš než Oheň, který vás zahřívá, na nemž si připravujete jídlo, kterým i ničíte…..

Vy lidé nejste o nic výš než vše  za čím se honíte, co si přivlastňujete, o co se přete, o co  se hádáte, o co bojujete……

Jste stejní jako každý strom, jako každá rostlina, jako každý živočich, jako každý kámen…

Jste Vodou, jste Zemí, jste Ohněm, jste Vzduchem, jste Sluncem, jste Měsícem… jen jste to zapoměli a podle toho se chováte  a škodíte především sami sobě..

Zkuste se rozpomenout, že jste stejní jako zvířata, rostliny,  stromy, kameny…

Zkuste se rozpomenout, že jste Zemí, Vodou, Vzduchem, Ohněm….. 

Zkuste přestat žít odděleni od toho, čeho jste součástí a uzrdraví se Vaše tělo, pocity, myšlenky, Vaše Duše…. 

Zkuste každý den děkovat Zemi, Vodě, Vzduchu, Ohni, Slunci, Měsíci, zkuste každý den děkovat za to, že máte co jíst, co pít, že máte vzduch, který můžete dýchat… zkuste děkovat za Život, jehož jste součástí. Amen.

S láskou Dejvá Li