Pracovat, mít povolání, zaměstnání,….. v dospělosti naprostá většina lidí nastoupí do zaměstnání, nebo začne podnikat….. proč? no od malička to kolem sebe vidíme: mamka, taťka, známí…. všichni chodí do práce….. a nám celkem brzy začnou říkat: uč se, měj dobré známky, ať si pak můžeš vybrat dobrou práci, ať si pak vyděláváš dost peněz……

Určitě je normální pracovat, prací vydělávat peníze… na obživu, na to ,co nám může dělat radost…v tom se asi shodneme…

Ale jaký je hlubší význam toho, že pracujeme, že vyděláváme peníze, to další otázka.

Představme si, že bychom opravdu zcela svobodně, bez jakýchkoliv omezení měli možnost vybrat si práci, lépe řečeno činnost, kterou bychom naplňovali velkou část dne…. zkuste to!

Možná nas v té představě budou omezovat právě postoje, které nám vštípili ti kdo nás vychovávali, kdo nás učili…. ale zeptámeli se malého dítěte, ještě neovlivněného tolik názory dospělých, s radsotí nám odpoví, že by chtělo dělat to, či ono…. a nepřemýšlí o tom, zda na to má vlohy, předpoklady, nebo vzdělání… dítě v tomto postoji svobodné, inspirativní… obraz práce, zaměstnání, vydělávání peněz pro něj ještě nemá nádech jakéhosi nutného zla…..

Dítě také nemá zkušenosti s tím, že musí platit za energie, potraviny, oblečení, benzín, zábavu…..proto je jeho postoj tvůrčí a svobodný…. on mu dlouho nevydrží, protože právě procesem výchovy a vzdělávání o tuto svobodu bude připraveno…..

Věta: “ uč se, ať se nemusíš dřít, ať se máš dobře“…. je podle mě jakousi mantrou omezení….

Proč to tak vnímám? Protože nám vkládá program žití pod tlakem okolností, program určité nesvobody, tím nás omezuje…

Samozřejmě jsou určité dannosti ve společnosti, ve které my dnes žijeme. Za určité věci, služby, se platí penězi a peníze si většina lidí obstarává prací, podnikáním….

Často se setkávám s názorem, že peníze jsou jakýmsi zlem, že kazí ldi, přinášejí problémy…. s tím já nesouhlasím. Peníze jsou jen určitým prostředkem směny mezi lidmi. zatím neumíme vyměňovat mezi sebou určité věci, služby jinak, než skrze peníze…. zatím většina lidí peníze k této výměně získává prací….

Peníze tu nejsou od počátku věků…. v některých obdobích směna probíhala jinou formou, třeba se měnily přímo věci za jiné věci: jeden ulovil zvéře, měl více masa než potřeboval, a druhý zase nasbíral plodiny, které všechny nepotřeboval… a tak se vzájemně domluvili a přebytky si vyměnili….. to je základní nejjednodusšší způsob … ale také je k tomu potřeba schopnost domluvit se…. pokud se tito dva nedomluvili, mohli se poprat, jeden druhému mohl jeho maso nebo plodiny sebrat…..

Jak lidé nabírali schopnost lépe lovit, více sbírat, nebo potom pěstovat plodiny, rozdíly se začaly zvětšovat, někdo byl silnější, úspěšnější, obratnější v získávání zvěře či plodin, jiný byl slabší… a směna začala být obtížnější… rozdíly mezi lidmi se zvětšovaly…. přišlo zavedení symbolických prostředků směny: šátečky, vzniklo platidlo,  mince, bankovky,dnes to jsou i  peníze zcela virtuální… v podobě čísel na účtě…..

A situace je podobná, ten, kdo je obratnější, schopnější, silnější, dravější, získá více “ peněz“. prostředků k tomu, aby si pořizoval věci a služby, které se domnívá, že mu zpříjemní život….a pokud to vnímáme tímto podle mě zjednodušeným úhlem pohledu, dostáváme do velkého tlaku… vlastně ztrácíme schopnost vybírat si práci – činnost, která nám přináší naplnění, uspokojení, která přináší prospěch také druhým, která nám přináší i dostatek prostředků pro uspokojování potřeb svých a potřeb našich blízkých…

V roce 2015 budeme mít možnost se nad tímto tématem zamýšlet, také prakticky měnit vlastní postoje, názory k tomu kde, jak za jakých podmínek pracujeme, vyhodnocovat co nám to skutečně přináší, a budeme mít příležitost to měnit.

Nemusí to vždy znamenat radikální změnu práce, profese, ale může to být třeba právě změna v rámci zaměstnání, kde nyní jsme…. změna musí začít u nás, v naší mysli, v našich pocitech, potom můžeme realizovat změnu v reále…

K tomu nám právě může pomáhat toto jednoduché cvičení:

V klidu se posadím, nebo položím, zavřu oči, uklidním myšlenky… a po chvilce si začnu představovat, vizualizovat, co konkrétně dělám, jako činnost, která je mojí prací, zaměstnáním, prostředkem k získávání peněz…. pokud mi tam začnou nabíhat nějaké pochybnosti, vydechnu, pokusím se zaměřit na to, zda to nejsou pochybnosti získané právě tím, co mi o mých schopnostech, nadání říkali rodiče či učitelé… vydechnu znovu a začnu zase s představou toho, co bych si přál dělat …. a ten obraz si potom podržím. Po tomto cvičení si v klidu sednu, vezmu papír a tužku a začnu si psát co bych pro realizaci tohoto musel udělat, zda to je reálné nejen objektivně, ale také subjektivně, zda mě neomezuje třeba moje pohodlnnost, nedostatek nadšení, sebekázně….

Zkusme to udělat, tento rok je takovým změnám příznivý!!!Aloha!!!

Celý život získáváme spoustu informací, některé jsou nám vnucovány, jiné si vybíráme sami, …“ víme toho hodně..“…. ale je oblast, kde informace zásadně chybí, oblast, která je jakoby vytěšňována, tabuizována, obcházena…. ja to téma smrti….

Smrt nevytěsníme, nezakážeme, neprospěje nám ani to, když ji budeme chtít ignorovat. Smrt je součástí našeho života. naše „vyspělá“ západní kultura…. se k tomuto tématu staví jako pštros, který strká hlavu do písku a myslí si, že není vidět…..

V poslední době mívám často klienty, známé, kteří toto téma otevírají, protože se smrt fyzicky objevila v jejich životě… někdo blízký jim zemřel, nebo oni sami byli konfrontováni se smrtí třeba fatální diagnozou…..

Setkávám se s tím, že se lidé, kterým někdo blízký zemřel, zlobí…. dostanou se do pozice, kdy smrt blízkého nedokážou přijmout a zlobí se….. na toho zemřelého, na tu smrt, na život, jehož součástí smrt je, na sebe, že se s tím nedokáží vypořádat… a tak se dostávají do bludného kruhu, oslabují se psychicky, energeticky, fyzicky… a nikam to nevede, jen do slepé uličky nihilismu, deprese, beznaděje…. a v konečném důsledku i k vážným nemocem fyzického těla…

Smrti se nemusíme bát…. smrt nebolí…. mnohdybolí umírání, ale tam je dnes mnoho cest jak umírajícímu pomoci od fyzické bolesti. Bolest ze strachu z umírání je jiná věc…. umírající totiž často trpí svým strachem ze smrti, z toho, že neví co vlastně smrt je, neví, co ho po smrti čeká…. ale velice často trpí také tím, že jeho blízcí si nevědí rady jak k tomu, že umírá přistupovat, on vnímá, že oni se trápí,…. a cítí se vinem za jejich trápení…. začarovaný kruh, kde mnoho lidí prostě trpí, trápí se, bojí se….

Cestou k tomu, aby chom se zbytečně netrápili, nebáli je prostě se smrtí seznámit… a tím, že se s ní seznámíme, ji můžeme přijmout a to nás osvobodí od zbytečných strachů, trápení a úniku energie….

Smrt je podle mě stejný stav, jako je stav, než se narodíme…. než jsme se narodili, prostě jsme nebyli…. a s tím myslím nemáme problém, toho se nebojíme, to nevytěsňujeme…. potom se narodíme, žijeme…. to je proces…. a ten proces končí smrtí, která je jen přechodem do stejného stavu nebytí, jako před narozením…..narození a smrt jsou jen dva body na jedné úsečce…. nic víc, nic méně.

To, jak prožijeme dobu mezi těmito dvěma body je na nás….. v tom jsme zcela svobodní…. samozřejmě nás formují rodiče, škola, okolí, asi i jakýsi náš osud, ale víceméně jsme svobodní v tom, že situace, které nám život přináší můžeme prožít podle svého… a to je v postoji, jaký k dané situaci zaujmeme…..

Často se mě lidé ptají, proč tu vlastně jsme, jaký je smysl našeho života, když stejně všichni jednou umřeme…. smysl vlastnímu životu můžeme dát jen my sami…. na to nám nikdo neodpoví, to nám nikdo nenalinkuje…. podle mě je smysl lidského života v poznávání sama sebe, okolností života, učení se reagovat v určitých situacích, v tom, že se učíme žít tak, abychom neubližovali ani sobě, ani druhým…. abychom se učili poci’tovat radost z drobných prožitků každého dne, abychom si učili vážit svého zdraví, abychom potenciál, který nám byl dán i v podobě naší mysli, iteligence využívali k tomu, abychom se učili být tolerantní, svobodní, láskyplní…. abychom jednou, až přijde ten okamžik smrti vydechli s pocitem, že jsme tu nebyli zbyteční….

Některé staré národy dokázali žít tak, že dokázali vycítit čas, kdy přicházela smrt, beze strachu, bez odporu odešli ke stromu, pod ním si sedli, naposledy vydechli a byl konec…. konec jejich fyzické existence jako jedinečné lidské bytosti…. a toto dokázat je podle mě veliký dar…..

Můj dědeček byl pokorný hodný člověk…. a umřel tak, že si v 72 letech ráno uvařil bílou kávu, nalámal si do ní chleba, jak měl zvykem…. a nestihl ji vypít…. když přijelo ARO, káva byla ještě vlažná… doktor prohlásil: “ taková smrt je požehnání… to bych si také přál…“

Jsou i určitá cvičení, techniky, kterými se můžeme symbolicky na smrt připravovat….. neznamená to se na smrt těšit… to asi není v lidské přirozenosti…. ale prostě se učit smrt přijmout, to nám přinese velkou úlevu…

Samozřejmě, že vztah ke smrti je spojen s naší vírou…. ale znám dost takzvaně věřících lidí, kteří v okamžiku smrti někoho blízkého reagovali jakoby byli zcela bez víry…. dokonce se zlobili „na Boha“…. co jim to udělal…. skutečná víra, nikoliv slepá, nám pomůže se s opravdu těžkými situacemi v životě vyrovnat. Ale věřit jen když je to vše tak, jak já chci…. a když to je jinak víru ztratit, to vlastně vůbec nevěřím…..to jen moje Ego si něco namlouvá…. to je jen falešná víra…

Smrt zůstane součástí života, nic s tím neuděláme… předtavte si, že by člověk byl nesmrtelný…. vždyť život, přestože je krásný, není žádná procházka růžovým sadem…. je to dřina…. představte si, že to nemělo konce…. přál by si to opravdu někdo, být nesmrtelný?…….

Učme se žít tak, abychom jednou mohli vydechnout s pocitem, žet ten život za to stál…. Aloha!!!

Principy tao jsou velice jednoduché, logické a přirozené.

Například důležitý je princip pužnosti:

Váže se k němu malé povídání:

Lesem šel dědeček s vnočkem, byla zima, zrovna nachumelilo a mrzlo. Přišly ke starému trdému stromu…. jeho větve byly obaleny námrazou a zachumelené, starý tvrdý strom již měl pod tíhou ledu a sněhu ulomeny některé větve, byl celý ohnutý a pod tíhou ledu praskal……“ vidíš, ten strom je tvrdý, proto pod tíhou ledu a sněhu praská, na jaře, až tudy půjdeme, budeme jen sbírat jeho zlámané větve….“…..říká dědeček

Šli dal a potkali mladý pružný strom, byl také celý obalený ledem a sněhem, jeho kmen byl ohnutý až k zemi…. dědeček povídá: …“ vidíš, ten je pružný, teď se ohnul pod tíhou ledu a sněhu, ale jak sníh a led odtaje, zase se narovná a vzpřímí se……“

Co je tvrdé, strnulé, to se zlomí…… co je pružné, ohebné, to se jen ohne a opět zase narovná…. a taková by měla být naše mysl i tělo…. pružné a ohebné, tvárné a přizpůsobivé, nikoliv zatuhlé, nehybné  zatvrzené……

Rok 2015 bude rok velice zajímavý, přinese nám velké šance, a také zkoušky. Předchozí rok nás směřoval k tomu, abychom poznávali řád a učili se ho žít. Podle toho, jak jsme toto dokázali prožívat v roce 2014, bude se odvíjet náš rok 2015.

Pokud jsme řád začali poznávat, chápat a snažili se ho prakticky uplatňovat v denním životě, bude tato tendence v roce 2015 pokračovat a pokud po této cestě půjdeme, bude se nám všeobecně dařit. Pokud jsme ale řád v minulém roce ignorovali, dokonce vědomě porušovali, bude nás rok letošní skrze silné podněty k tomuto tlačit… když tomu budeme odporovat, bude náš život plný konfliktů, nezdarů, potíží… ne jako trest, ale jako informce, kterou máme pochopit….a umět využívat….

Pokud budeme rozeznávat podstatné a nepodstatné, pokud budeme řešit především to, co nám náleží, tedy sami sebe a ne ty druhé, pokud se budeme učit upřímnosti a otevřenosti vůči sobě, přinese nám to svobodu a budeme se cítit dobře, nebudeme vytvářet nezdravé vztahy, ale vztahy rovnocenné a láskyplné. Tento rok také bude od nás požadovat poznávat správnou míru ve všech oblastech oblastech života a také podle toho žít.

Celkově rok 2015 je jakýmsi nástupním můstkem k roku 2016, který bude rokem plným projevování se zákona příčiny a následku.

Přeji Vám, aby se Vám dařilo zkoušky a lekce, které nám život přináší prožívat odvážně a nadšeně, neboť jsou cestou ke štěstí a spokojenosti!!!! Aloha!!!