Často se dnes řeší různé poruchy chování u dětí…. no, já se dnes musím zmínit spíše o poruchách chování dospělých…. a to vzhledem k dětem….
Nedávno jsem pomáhala jedné rodině zvládnout šikanu jejich syna od spolužáků.
Nešlo o žádnou drastickou fyzickou šikanu, ale plíživou šikanu projevující se zdánlivě nicotnými poznámkami na adresu chlapce, jeho odmítání většinou spolužáků, drobné ústrky, zdánlivě nevinné posměšky…. ale chlapec tím hodně trpěl, protože to je citlivý jedinec, žádný rozmazlenec, ale prostě citlivý člověk, který nemá schopnost agresivně se prosazovat a spíše se stahuje do sebe, když není skupinou přijímán jaký je.
Je levák, šikovný, činorodý, tvořivý a pracovitý, ale z pohledu běžného pedagoga to není zrovna studijní typ…..
V rodině situaci začali řešit, když se začalo projevovat, že ráno se chlapci nechce vstávat, když má jít do školy, nemá chuť k jídlu, je přehnaně lítostvivý a velice přecitlivělý na domnělou kritiku…. Došlo to tak daleko, že začaly i bolesti hlavy a tak se rodiče zkusili zeptat, co se děje… z chlapce nedostali nic, kromě toho, že se ptal, zda by bylo možné jít na jinou školu. Nechtěl ale sdělit konkrétní důvod, jen, že si moc nerozumí se spolužáky….
Souhlasil, že si přijede ke mě o tom popovídat a po chvilce z něho „vypadlo“, že mu pan učitel občas při vyučování řekně že je „blbec“ nebo „debílek“…. a bylo jasno! Vše začínalo nikoliv u spolužáků, ale u pedagoga. Ten vlastně svými nevhodnými poznámkami chlapce ponižoval a ukazoval dětem, že je možné se do něho beztrestně strefovat. Původ šikany byl u učitele!
Když jsem chlapci vysvětlila, že nikdo nemá právo nikoho urážet a ponižovat, že není žádná ostuda když někdo zrovna nejrychleji nečte, nebo občas není schpen déle udržet pozornost, když někdy zapomene něco doma, úplně si oddechl, začal se usmívat a prohlásil: “ tak to znamená, že učitel mi nemůže říkat debílku?“…. Odpověděla jsem: “ ani učitel ani nikdo jiný“…. Jsi stejně hodnotný člověk jako ten, kdo čte bez chyb a rychle, kdo nidky nic nasplete a nezapomene. Ty zase jsi šikovný na sport, na fyzickou práci, jsi citlivý a bezva kluk…
To už se úplně rozzářil a řekl, že pochopil, že vlastně jeho spolužáci nemohou za to, že se k němu tak chovají, protože vidí, že ten, kdo má autoritu se chová jako hlupák a oni to jen kopírují….
Přizvali jsme rodiče, vše jim popsali, domluvili se na tom, že se zkusí podívat po nějaké jiné škole v okolí, že nemají chuť to řešit s vedením školy, ani s učitelem.
Domů odcházeli uklidnění, po týdnu volali, že chlapec už zase snídá, že je jako vyměněný, že se domluvili v nedaleké škole, že tam po pololetí přestoupí. Prý si byli popovídat s třídním učitelem na nové škole, ten chlapci a rodičům „sednul“ a bylo vše vyřešeno.
Znám spoustu skvělých učitelů, vím, jak je náročné dnes učit děti, ale bohužel toto není jediný případ, kdy jsem pomáhala dítěti, které trpělo díky učiteli, který vlastně vůbec nemá co dělat ve škole, protože nemá schopnost pochopit děti, být jim příkladem a motivovat je k tomu, aby je učení zaujalo, aby do školy chodily s chutí. Nic nemůže omluvit dospělého, navíc s pedagogickým vzděláním, který ponižuje a uráží dítě, které mu bylo svěřené k tomu, aby mu předával vědomosti..
Poruchy chování dětí řeší různé poradny, bohužel, poruhy dospělých jsou nebezpečnější a většinou to nikdo neřeší, prostě jim to prochází. Asi by bylo smysluplné při přijímání studentú na pedagogické fakulty dělat i osobnostní testy, testy schopností komunikačních a empatie.
Držím pěsti všem dětem i rodičům, aby přibývalo laskavých chápajících opravdu erudovaných učitelů!
