Jsem ročník 1960 a do školky jsem nikdy nechodila, měla jsem báječnou babičku a tetu, její bezdětnou sestru… ty mě nejen hlídaly, když mamka musela ze zákona nastoupit do práce v půl roce mého života… jinak by byla “ příživník“…

Můj kamarád dokonce byl v péči sousedky a ta ho vozila už od 3 měsíců na kojení na vrátnici do továrny, kde jeho maminka pracovala….  měli tamm přímo „kojící místnost“ – krásný výdobytek socialismu…no přežili jsme to… on si nikdy nevytvořil blízký vztah s matkou, stal se takovým soliterém, který nedával najevo emoce a celý život si vlastně držel lidi od těla…. já si vytvořila bližší vztah k babičce a tetě, než k mamce…

Samozřejmě jsme si neuvědomovali co nám to mamky pod vlivem společnosti udělaly… vždyť tak to měla většina našich vrstveníků… až v dospělosti jsem si začala uvědomovat své citové vazby k tetě, naši blízkost a určitou hranici mezi mnou a maminkou… neměla jsem jí to za zlé, ale sblížily jsme se spolu vlastně až v posledních měsících jejího života.. tak nějak se to samo otevřelo a urovnalo…

Kamarád, když procházel partnerskou krizí kolem 40let věku, mi sdělil, že vlastně přišel na to, že má pocit, že ho jeho matka neměla  skutečně ráda, že ho nehladila, a že mu to chybí a zasahuje i do vztahu s ženami… hledá v nich stále milující matku… no trošku zmatek…

Možná pod vlivem programu z dětství jsem dala své první dítě v roce do jeslí a nastoupila aespoň na třetinový úvazek do práce… měla jsem za to, že když zůstanu doma, budu “ intelektuálně degenerovat“… a stanu se tak i pro dítě méněcennou matkou… o 4 roky déle, jsem již prozřela a s druhým dítětem jsem zůstala doma a užívala si to do jeho 4 let… potom již chtěl jít do školky, protože tam chodili jeho kamarádi… ale spát tam nechtěl, chtěl „POO“ rozuměj: po obědě.. domů….

Třetí dítě šlo do školky také  na vlastní žádost ve 4 letech…

Dceři, té nejstarší, jsem se když již několikrát omluvila a poprosila ji za odpuštění, co jsem jí to udělala – těmi jeslemi…ona to pochopila a odpustila mi… došlo i na slzy u nás obou, ale vyčistily jsme to navzájem a i každá sama v sobě…

Pochopila jsem, o co vše jsem se ochudila, když jsem si neužila tak vzácné  a krásné chvíle, když byla maličká… to už nevrátím, ale moc se raduji z toho, že dcera své  děti dala do školky až ve 4 letech..že si mateřství užívá naplno… přitom hospodaří, nezakrňuje ani intelektuálně, prostě je matkou malých dětí, tak jí JE…

Současné diskuze o plošném zavedení školek pro děti již od 2 let věku mi připomíná doby minulé… souhlasím s tím, že když je mezní životní situace, maminka je sama s dítětem, rodina je v sociální nouzi, není zbytí najít si práci a dát i tak malé dítě do školky… ale na druhou stranu, když porovnáme výši rodičovského příspěvku a mnohdy velice nízký plat v určitých profesích, tak nevím, zda nějaká koruna navíc nahradí dítěti láskyplnou náruč maminky… a značkové oblečení a hračky  – když by maminka měla vysoké příjmy – Lásku nevyjadřují, tu si nezaplatíme..ani dovolené v exotických destinacích nevykoupí čas, které dítě nestrávilo s matkou…

Myslím si, že toto vše je způsobeno určitým chaosem, ve kterém žijeme, zmatkem v hodnotách, přehnanou potřebou zabezpečit se materiálně na úkor citový vazeb..i na úkor času společně tráveného… samé kroužky, každý má své individuální zájmy a rodina se schází často jen na společných nákupech a při rozmrazování předpečené pizzy…popřípadě v multikině….

Žijeme v době velkých kontrastů – na jedné straně “ biomaminky“, které skoro až zbožšťují své mateřství a své děti… přitom  často jezdí po obchodech a nakupují svým miminkám „bio“ hotová jídla a přesnídávky, než by jim s láskou uvařily… na straně druhé tvrdé matky podnikatelky, manažerky, které si dítě pořizují pozdě a téměř jako modní doplněk, který odkládají nikoliv do skříně, ale k placené chůvě…..

Možná se trošku zastavit, rozdýchat, zaposlouchat se do tlukotu vlastního Srdce a tam hledat odpovědi co je ta správná cesta… možná zjistíme, že je to „cesta středu.“… cesta mírnosti…. přeji všem, abychom ji nacházeli a tím ze svého života nechali odcházet zmatky, chaos, extrémy… nečekejme ale, že to někdo za nás udělá… musíme my sami, nikdo jiný….

Osobnost Karla IV. je nepopiratelně významná pro české dějiny… ale myslím si, že nejen pro dějiny, ale i pro současnost a také budoucnost českých zemí…Karel se narodil 14.5.1316….ve znamení Býka..

Byl to zrozenec mimořádně inteligentní, učenlivý a výřečný (Slunce ve dvanáctém domě horoskopu ve znamení Blíženců, Ascendent v Blížencích v konjunkci s Venuší a Merkurem ). Byl to také člověk objektivní, schopný se dívat na věci z různých úhlů (Luna ve Vodnáři v konjunkci s M.C. ), kterému nechyběla odvaha a bojovnost (mimořádně silný Mars ve Lvu v konjukci s hvězdou králů Regulem).

Zajímavé je, že první léta života jako malé dítě prožil vlastně  izolovaný, zavřený na hradě Lokti, ve tmě, samotě..tam zřejmě tak tvrdé podmínky malému Karlovi aktivovaly velice silnou intuici, schopnosti zření a rozšířené vědomí…. potom, když ho otec dal převézt do Francie a Itálie, malý Karel se ocitl v prostředí, které mu bylo celkově neznámé a cizí, než se naučil řeč, byl nucen orientovat se skrze intuici… tak se jeho schopnosti vnímat intuitivně, schopnost zření a používání nejen rozumu-  chtě nechtě posilovaly…prostě životem… praxí…

Když se potom ocitnul v Čechách jako následník trůnu, ocitl se v zemi, kterou považoval za Novou Zemi… velice dobře dokázal rozeznat energetický náboj českého území a proto tady také vybudoval několik nejen stavebně, ale především energeticky, magicky silných staveb – Svatovítská katedrála, Karlův most, Univerzita, Nové město pražské, Karlštejn…

Rozeznal Vltavu, jako  předěl mezi „dvěma světy“… Karlův most je nejen mostem přes řeku, ale mostem , po němž člověk přejde z jedné dimenze do druhé… samozřejmě, že člověk „nevědoucí“ si přechodem přes Karlův most neodnese tolik, co člověk „vědoucí“… ale není náhodou, že se na most hrnou davy lidí… něco je sem zkrátka přitahuje…a není jen architektura a stánky s veteší…

Zajímavé je také, že Petra Parléře, stavitele impozatních staveb, si Karel  jakoby náhodou vybral, když jel Rakouskem, kde mladý Parléř pracoval v lomu… „Něco“ Karla upozornilo na tohoto člověka…a tak se stal Karlovým dvorním stavitelem….

Nové Město pražské dal Karel budovat jako Nový Jeruzalém…

Královská koruna, kterou dal Karel zhotovit je, nejen nádherným výtvorem šperkařů, ale je dokonale setavena z kamenů, které vyzařují silnou energii, a to, jak jsou jednotlivé kameny do ní vsazeny není vedeno estetickými, ale magickými hledisky… koruna leží celou dobu na lebce svatého Václava… to ještě její energii zvyšuje… král ji měl na hlavě vždy jen na chvíli při korunovaci… aby se aktivovaly určité síly jeho mysli, aby se spojil s energií českých zemí…

Proto se možná některým lidem v přítomnosti koruny může udělat nevolno…

Doba panování Karla IV. je výjimečná, král, původem cizinec si vytvořil tak silný vztah k zemi, která mu byla přidělena… a lid, si k tomuto panovníkovi vytvořil vztah, jako snad k žádnému jinému… a oslavy 700let narození Karla jsou toho důkazem…

Silná energie Karlovy osobnosti se uričtě odrazí při letošního oslavách jeho narození, co to přinese českým zemím.. to teprve uvidíme….

Proč je pro nás tak těžké umět přát druhým… krásu, úspěch, zdraví, bohatství, slávu, štěstí, spokojenost… možná proto, že když my sami nejsme spokojení se svým životem, je pro nás spokojenost někoho druhého něčím, jako je rudý hadr pro bejka…. prostě nás to dráždí…. rozdrážděný býk se v aréně sebedestruktivně pustí do boje s vycvičeným toreadorem… my se po takovém rozdráždění pouštíme do boje sami se sebou, závist, kterou cítíme vůči tomu, kdo nás rozdráždil svým štěstím, úspěchem, krásou…. naší závistí netrpí… vlastní závistí trpíme jen my sami…..závist je jed, který nás otravuje, až nás úplně otráví, pokud se nerozhodneme, že ji ze svých pocitů vypustíme….

Pokud já sama nedokážu cítit , štěstí, spokojenost, závist a zloba mi štěstí nepřinese…. naopak….

Pochopit a přijmout, že moje štěstí a spokojenost je jen v mých rukách, je cestou …. dlouhou, ale smysluplnou…

Pokud já jsem smutná, když v mé blízkosti bude člověk, který je veselý, dobře naladěný, bude pro mě přínosnější, když mu budu jeho dobrou náladu přát, než když se budu užírat tím, že on je veselý a já ne… buduli mu přát jeho veselost, zákon rezozance mě odmění: energie radosti bude postupně vyměňovat energii mého smutku… tady se projevuje úsloví „přej a bude ti přáno“…. někdy se to projeví rychle, někdy pomaleji, ale určitě je to lepší cesta, než si pěstovat svoji špatnou náladu a ještě se navíc užírat tím, že ten druhý má náladu dobrou… je to jen práce s myslí a s pocity, samozřejmě hodně sebekázně… ale jde to! Aloha!!

Být ženou je požehnané, stejně tak jako být mužem… obojí je prostě jednou z projevů lidské existence… vyjadřuje i obecnou symboliku harmonie vesmíru – jin a jang… jednota protikladů která tvoří společně dokonalost, harmonii…

Žena, projevené jin a muž projevený jang nejsou v protikladu, ale společně mají šanci vytvářet harmonii… v přírodě, kde neexistuje „ego“, emoce,…. je podle mě poněkud přímočařejší , zřetelnější  projevování harmonie jin a jang….

U nás u lidí je projevování tohoto principu složitější o to, že máme Ego, emoce, prožíváme se na vědomé úrovni a naše emoce, mysl, Ego nás často matou a potom rovnováhu jin a jang nevědomě porušujeme a přicházíme tak energii…

Energie současného období je silně jangová, jin je obecně oslaben… proto prožíváme více výkyvů a konfliktů, vnějších i vnitřních.. můžeme však obecné tendence, pokud je známe přijmout a vlastním konáním, myšlením, prožíváním můžeme prostor pro výkyvy a konflikty ve vlastním životě poněkud zmenšovat a naopak vytvářet prostor pro rovnováhu…

V dnešním světě se jang , jeho průraznost, tvrdost, soupeření, tendence ovládat, bojovat převažují a to i na úrovni fungování vztahů mezi lidmi, mezi partnery, v oblasti řízení podniků, ve veřejné správě, mezi státy a národy… proto často dochází ke střetům, ke konfliktů, stále je tendence tvrdě se prosazovat proti druhým, konkurovat si, bojovat…jang chce bojovat, jin se chce domluvit…

Převažující energií ženy , jinovou energií je měkkost, poddajnost, vlhkost,  převažující  energií muže, jangovou energií je průraznost, tvrdost…ale i žena má v sobě jangovou energii a muž jinovou, žena v sobě má i mužskou energii a muž zase ženskou… pokud chtějí spolu vytvářet harmonický vztah, komunikaci, je třeba, aby žena svoji jangovou energii “ předala muži“… a muž svoji jinovou „předal ženě…. jak to udělat?…. jednoduše a zároveň složitě… nejprve musím přijmout toto vlastní energetické založení, potom s ním mohu nakládat: jako žena budu více rozvíjet své jinové stránky, jako muž zase své jangové, přitom le nebubu tu protikladnou potlačovat.. zdá se vám to poněkud nesrozumitlené?… Může se vám to tak zdát, protože rozumem se toto téma dosti těžko pojímá… jde prostě o energie… zde je cesta zapojení vlastních pocitů, intuice, tam se potom vynořují cesty a řešení… i v oblasti sexu může docházet k vyla’dování energií… harmonický sex mezi partnery nám pomáhá ženě předat svůj jng muži a muži zase předat svůj jin ženě… V dnešním „přejangovaném světě“ to není úplně jednoduché, ale jde to…