Velikonoce v sobě nesou veliký symbolický náboj, tedy i mnoho energie. V naší kulturní oblasti, kde je křesťanství přes 2000let usazeno, ovlivňuje i ty, kdo se křesťany necítí, i ty, kdo se necítí být jakkoliv věřícími….

Velikonoční týden začíná samozřejmě pondělím, jako každý jiný…pondělí je modré, úterý je šedé… všimněte si jak nám barvy blednou… asi proto, že následuje Škaredá středa, den který symbolizuje Jidášovu zradu na Ježíši. Symbolika tohoto činu, údajného přítele, následovníka, který za peníze zradil, udal toho, koho údajně miloval, jehož slov a činů si vážil…. Ježíš podle toho, jak je jeho život interpretován, o Jidášově zradě vlastně věděl dopředu, nic však neudělal proto, aby se to nestalo… mohl přece utéci někam daleko, začít nový život někde jinde, kde by mu nehrozilo nebezpečí stíhání a smrt. Ježíš  se vydal do zahrady, kde měl domluvenou schůzku s přáteli, i s Jidášem, nechal se zrádcem označit polibkem a uvěznit.

Je to velice silný příběh, krutý, smutný….. Ježíš zřejmě přijal svůj úděl, nějak tušil, že jeho úkol jako člověka Ježíše se naplnil, že udělal co udělat měl, musel zcela jistě vědět, jak krutá bude jeho smrt…. a přesto se poddal. Ne, protože byl slaboch, ale asi proto, že dobře věděl, že některé věci v našem životě jsou „danné“, fatální, že jsme součástí nějakého širšího Plánu, který my neřídíme…. a přijal svůj úděl. Možná vytušil, že má být učitelem lidem: že jim má na svém životě, na svých činech ukazovat, že se zlem se nedá bojovat stejnými prostředky, že se zlem se dá bojovat především vnitřně – tím, že mu nebudeme napomáhat, ale ani mu odporovat, že ho prostě budeme ignorovat… a tím mu sebereme vítr z plachet. Většinou to nějakou dobu trvá, ale zlo, temnota se vyčerpe…a my pokud zůstaneme čistí, neovládnou nás emoce, my si potom oddechneme, nepřijedeme přitom s energie zbytečným bojem…. pasívní odpor, nenásilný protest…..

Ježíš nám svým životem také ukázal sílu odpuštění. Vždyť on odpustil Jidášovi, svým věznitelům, svým katům…. a tím prospěl především sám sobě…..Nést v sobě křivdu, zlobu, zášť je velice sebedestruktivní, nic nám to nepřináší, jen nás to ničí, ničí to naše životy, naše vztahy, naše zdraví, vše….

Využít velikonočního období k ponoření se do sebe, k tomu, abychom v sobě dohledali nějaké křivdy, záště, zloby… a propustili je, zbavili se jich … to je navázání na odkaz ježíše pro věřící i nevěřící, to je prospěšné.

Zelený čtvrtek symbolizuje večeři v Getsemanské zahradě, poslední večeři, při níž Jidáš Ježíše políbil a tím ho vydal katům. Tento den se tradičně pečou jidáše, aby si lidé připoměli Jidášovu zradu… ale pozor tady, abychom Jidáše neodsuzovali, můžeme odsoudit jeho čin, nikoliv jeho jako člověka… tím bychom ublížili sobě….

Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován po tom, co absolvoval boletnou křížovou cestu… tento den je vhodný k rozjímání, také k tomu, aby si člověk symbolicky, nebo i zcela fyzicky prošel svoji křížovou cestu…. v Čechách je mnoho krásných křížových cest, ale můžeme si křížovou cestu projít kdekoliv…. mám dosti zkušeností z porcházení křížové cesty, často ji chodím bosa, celou cestu mlčím, vnímám pouze okolní přírodu, pociťuji vděk, pokud mi naskočí myšlenka na nějakou událost, kterou jsem prožila, když je příjemná, poděkuji, když je bolestná poděkuji též a popřípadě odpustím sobě i těm, se kterými jsem ji zažila. Je to úžasně očistné, na konci cesty jako bych se znovu narodila, jako bych se zbavila velikého břemene….

Na Velký pátek by se nemělo pracovat na zahradě ani v sadu, neprat prádlo…..podle některých pověstí se otevírají hory a Země vydává své poklady…. je otázkou, zda tím pokladem musí být zrovna peníze nebo drahé kovy a kameny…také omývání ranní rosou člověku prospěje…

Bílá sobota je dnem, kdy se čeká na zázrak zmrtých vstání, pečou se mazance…..

Neděle je dnem, kdy Ježíš vstal z mrtvých, byl vzkříšen, dnem, kdy stal zázrak…. tento den je dnem děkování… a znovu máme příležitost usmířit se s druhými, i sami se sebou..

Velikonoční pondělí je dnem oslav, oslavuje se život, zdraví, nové začátky, jaro…..

Požehnané velikonoční dny všem!