Naše prožívání života je velmi omezené, ale ne proto, že by skutečně omezené bylo…. omezeni jsme sami sebou, tím jaká jsme přijali vědomě či nevědomě omezení tím, jak nás vychovávali a vzdělávali… nechtěli nás omezit, ale omezili nás… sami omezení, nedokázali svá omezení rozeznat a proměnit na svobodu….
…my to můžeme udělat, teď hned, sami sobě….
jak? tím že začneme vnímat co skutečně prožíváme, co nám život přináší…. cestou k tomu je celkové zklidňování se, učení se bdělosti, učení se být skutečně v přítomném okamžiku bdělý k vjemům, pocitům, myšlenkám, činům…
Například nedávno jsem prožívala docela obtížnou situaci, život mě postavil před řešení jednoho problému. nebylo to sice nic zdánlivě závažného, ale nějakou energii to vyžadovalo….nedokázala jsem hned řešení najít, řešení, které by mi přišlo přirozené, měla jsem nějaké pochybnosti…tak jsem si řekla: “ nechám to zatím být, počkám….“
A šla jsem dělat nějakou běžnou činnost… a ejhle, našla jsem řetézek s dvěma přívěsky, který byl po jednom mém blízkém, který již není v lidském těle…. první dojem: radost, vždyť jsme ani již nedoufala, že ho najdu… a jak jsem ho vzala do ruky, přišla myšlenka: to je znamení, že jeho energie je tu teď se mnou, je to nějaká jeho podpora… aha, zatím nerozumím tomu, čeho se to týká, …počkám, třeba porozumím té zprávě…
Po několika hodinách jsem sedla do auta a rádio, protože se samo pouští při nastartování, začalo hrát…. píseň, kterou ten dotyčný miloval celý život a já ostatně též, dodnes….hmm, to je zvláštní, napadlo mě… zase něco spojeného s „Ním“…. ještě jsem ale neporozuměla….
Potřebovala jsem třetí, symbolicky třetí trknutí, jako v pohádkách…. tou třetí bylo uklízení poličky v knihovně… napadlo mě, že ji srovnám, je nějak nesouladná, zdá se mi…. a první kniha, na kterou jsem sáhla, byla kniha, kterou mi daroval před lety….
V té chvíli mi vše došlo! To nejsou náhody, to ON se mi snaží pomoci, jen já jsme natvrdlá, tak musí napotřetí… posílá mi klíč k řešení té situace, se kterou jsem si zatím nevěděla rady!
Zastavila jsem se. Sedla jsem si, zavřela oči, ucítila svůj klidný dech, najednou tíhu v nohách, takovou příjemnou… a uslyšela někde uvnitř hlas: “ udělej, to co tě bez přemýšlení napadne, vždyť pamatuješ, JÁ to taky tak dělal…a většinou to dopadlo dobře….“
Abylo vyřešeno, v klidu jsem celou situaci vyřešila a vydechla si. A dopadlo to „dobře“….. Dík!!
Často čekáme, že komunikace s neviditelnými sférami bude prvoplánová, nějaká věta, obraz,…..a ono to je většinou jinou formou, formou zdánlivě všední, a v té všednosti je skryta symbolika, kterou nedokážeme tím, že něco konkrétního čekáme rozeznat, natož jí porozumět….
Často si sedneme a usilujeme o nějakou pomoc, informaci, prosíme o ni, ale jsme tím usilováním uvězněni ve vlastních omezeních…. a potom to kolem nás lítá, ale my to navidíme, neslyšíme, necítíme… a neporozumíme…
Zklidnit se, přestat usilovat, opustit zažité vzorce myšlenek, očekávání, obav a pochybností…
Pro někoho to může být naivní, bláznivé… je to jeho cesta
Já věřím tomu, že měřítkem pravdy je účinnost… a učinkovalo to? Pomohlo mi to? Tak to tak prostě je! Aloha!!!
