Dr.Edward Bach(1886-1936)

byl anglický lékař, homeopat a autor mnoha lékařských a spirituálních textů. Je známý především díky práci s léčivými rostlinami a jeho celoživotním dílem : „Bachovy květové esence“

Edward Bach se narodil 24. září 1886  nedaleko Birminghamu v opatství Warwickshire v rodině továrníka. Už jako mladý chlapec se cítil spjatý s přírodou, kde trávil hodně času procházkami, trampováním a objevováním nových míst ve svém oblíbeném Walesu. Tato láska k přírodě a všemu živému v ní ho provázela pak po celý život a stala se jeho životním posláním.

Bach se rozhodl studovat medicínu, protože v ní viděl největší možnost, jak  uplatnit svou vášeň pro přírodu ve prospěch zdraví lidstva. Vzhledem k tomu, že nechtěl zatěžovat finanční rozpočet rodiny nákladným studiem medicíny, rozhodl se pracovat v továrně svého otce, aby si na studium přivydělal. Tři roky se podílel na prodeji výrobků z otcovy slévárny. Byl to čas, ve kterém poznával jinou stránku života – sblížil se s dělníky a viděl, jaký způsob života i osud tito lidé sdílejí.

1906 nastoupil na univerzitu v Birminghamu a roku 1912 ukončil  studia medicíny v Londýně na University College Hospital s diplomem MB a později v roce 1914 s lékařským diplomem.Již v době studií se u něj objevovaly  zdravotní potíže, ale jeho touha po poznání a objevování nových souvislostí mezi nemocí a zdravím mu nedovolovala příliš se zabývat vlastní fyzickou slabostí. Spíš naopak – svou slabost se snažil překonat prací, která mu přinášela  radost a vnitřní naplnění. V té době pracoval v nemocnici, kde zakončil svá studia, jako bakteriolog.

V roce 1913 se  oženil – jeho manželka  roku 1917 zemřela na záškrt. Sám Bach v létě téhož roku při své práci v laboratoři zkolaboval vinou vnitřního krvácení a musel se podrobit operaci.  Lékaři  mu dávali jen malou naději na přežití,. Bach ale nebyl ochoten se s touto skutečností smířit, protože sám v sobě cítil, že před ním stojí ještě veliká práce a že jeho osud ještě není zcela završen a naplněn. Věděl, že chce pomáhat trpícím lidem a své poznatky o přírodě předat dál do rukou těm, kteří se chtějí oprostit od utrpení a žít ve zdraví a radosti. Věděl, že i když vystudoval medicínu, nebude to klasická lékařská věda, co ho povede v další práci, nýbrž znalosti přírody a jejich zákonů, jež mu stejně jako pozorování způsobu života a lidského jednání otevřou bránu k dalším objevům. Velice brzy zjistil, že u každého pacienta se objevují jiné reakce na stejnou nemoc a stejný způsob léčby určité nemoci vyvolává u každého pacienta rovněž odlišné reakce. Proto se v jeho praxi stalo prioritou léčení člověka, jeho individuality. Neúnavně  pozoroval své pacienty, studoval a porovnával všechny  dostupné informace, aby se mohl co nejvíce přiblížit pravé podstatě lidského utrpení .  Individualita člověka se stala hlavním motivem jeho lékařské práce.

1917 se Bach oženil podruhé a z tohoto manželství se mu narodila dcera. Po uzdravení ze své nemoci pracoval dr. Bach  jako patolog a bakteriolog. V březnu 1919 pak nastoupil do Londýnské homeopatické nemocnice. A právě zde se seznámil s prací Samuela Hahnemanna. V Hahnemannově Organonu našel potvrzení, že střevní bakterie, které on sám již objevil a definoval, jsou identické s Hahnemannovým popisem psoriatického miasmatu (Pozn. aut.: miasma = základní reakční způsob). To vedlo Bacha k přípravě homeopatických očkovacích látek, které používal pro své pacienty. Takzvané homeopatické nosody se podávaly orálně (do té doby se veškeré očkovací látky aplikovaly pouze injekčně) a brzy vynesly Bachovi velkou popularitu a uznání u jeho kolegů. Bach tyto očkovací látky rozdělil do sedmi skupin – každá bakteriologická skupina je definována osobnostními kvalitami člověka a ke každé této skupině je přiřazena jedna nosoda (očkovací látka). Bachovy nosody jsou známé a v medicíně se používají dodnes.

Dr. Bach se však s tímto úspěchem nespokojil. Jeho touha a vášeň ho hnaly dál objevovat a poznávat souvislosti mezi náladou člověka a jeho nemocí, mezi disharmonií v duši a projevem této disharmonie na těle v podobě nemoci.  Ve své ordinaci  v Londýně se ještě intenzivněji zabýval zkoumáním lidské psychiky, nálad a postojů a hledal vhodné přírodní prostředky k léčení svých pacientů. Zjistil, že ne všemi nosodami může léčit chronické nemoci. Proto hledal dál další „čisté přírodní“ prostředky, jimiž by mohl nemocným a trpícím navrátit radost a naději do života.

1922 odešel od své manželky a dcery – ačkoli je nadále finančně podporoval – a věnoval se výhradně své práci. Když kolem roku 1930 jeho lékařská praxe dosahovala vrcholu, rozhodl se svou ordinaci a laboratoř v Londýně prodat, odstěhovat se úplně na venkov, do svého oblíbeného Walesu a v tichu a klidu přírody dále hledat přírodní léčebné prostředky. Pozorování lidí, jejich projevů a chování, ho vedlo k tomu, že hledal rostliny, které by svými energetickými vibracemi odpovídaly lidským náladám a reakcím a působením své energie byly schopné tyto nálady a stavy korigovat. Byl přesvědčen, že když člověk odstraní ze své duše špatné postoje, přiblíží se svému vnitřnímu štěstí a posléze i úplnému uzdravení. V rostlinách viděl sílu, kterou příroda poskytuje lidem, aby žili v harmonii se sebou samými a tím pádem i se svým okolím.

roce 1934 se Bach přestěhoval do Sotwellu v Oxfordshiru, nejdřív do Wellsprings, později do Mount Vernonu, který pak dodnes zůstal sídlem známého Bachova centra. Nadále neúnavně pracoval, objevoval nové rostliny, připravoval z nich esence, psal články do různých časopisů, přednášel, ošetřoval pacienty, kteří k němu docházeli z blízkého okolí. Jeho intuice a senzitivita byly vysoce vyvinuté – stačilo, aby si položil na jazyk nějakou rostlinu, a dostavily se u něj symptomy, které tato rostlina zprostředkovávala skrze svou energetickou hodnotu či své vibrace. Zájem o jeho práci narůstal, pacienti žádali esence i z jiných míst, a tak se dr. Bach rozhodl požádat o spolupráci homeopatickou lékárnu Nelsons v Londýně. S mateřskou tinkturou, kterou sám ručně připravil, přijížděl vždy vlakem z Oxfordshiru do Londýna a v Nelsons byla tato tinktura dál rozlévána do takzvaných zásobních lahviček. Z této spolupráce se nakonec stala tradice, která přetrvává až do dnešních dnů. Mateřská tinktura pro originální Bachovy esence se pořád ještě připravuje ručně v Bachově centru v Mount Vernonu z květů a rostlin tamější zahrady, načež ji homeopatická firma Nelsons v Londýně za dodržování stanovených předpisů a návodů podle dr. Bacha rozdělává dál do zásobních lahviček, které se distribuují do celého světa.

V roce 1935 objevil ještě dalších 19 rostlin, ze kterých připravil nové esence. Začátkem roku 1936 považoval Bach svou práci na hledání správných rostlin pro uzdravení člověka za naplněnou a dokončenou. Uvedl do života jednoduchý a účinný způsob, jímž si lidé mohou  pomoci zbavit se svých neduhů a tíhy a otevřít se radosti a zdraví. Ještě nikdo předtím necharakterizoval tak jasně a srozumitelně lidské emoce a postoje – a zároveň podal jednoduchý návod (a to doslova) k tomu, jak žít ve vnitřní harmonii a spokojenosti.

Užití Bachových esencí

Používám Bachovy esence jako jednu ze součástí nápravy problémů člověka, spolu s dalšími technikami jako je meridiánová masáž, dechové, relaxační a meditační techniky, kinezilogie a EFT a SRT. Bachovy esence  napomáhají tyto všechny techniky člověku co nejvíce využít k tomu, aby docházel ke zdraví fyzickému i psychickému, do stavu vyrovnanosti a spokojenosti.