Většina z nás na začátku nového kalendářního roku má sklony dělat předsevzetí, dávat si závazky, snaží se něco si přát…. a velice často to moc přebíráme, přemýšlíme o tom co si vlastně předsevzít, co si přát, a také tlačíme na to, aby se nám to podařilo, splnilo…. dokonce jsou dnes propagovány určité techniky, které „jakoby“ vedou k tomu, aby se naše přání splnila…. základ je podle mne dobrý, je založen na starých poznatcích, že síla naší mysli je veliká…. to je pravda…. ale většina z nás ale svoji mysl ve skutečnsoti nezná, neovládá a nepracuje s ní…. a navíc, mysl ovlivňují velice podvědomé programy a naše emoce… a toto vše je veliká mozaika, která se většinou skládá sama, bez toho, abychom to my sami dokázali smysluplně ovládat….
Vychází spousty knih „jak si správně přát“…. konají se semináře, kde se lidé učí „správně si přát“…. mnohdy se potom stane, že se něco, co si přáli splní… oni to považují za zázrak, který vytvořila právě jejich četba, nebo absolvování „přacího semináře“….. ale často se mi stává, že lidé přijdou a mají zmatek v životě, a přitom se jejich „přání“ splnilo…. obvykle s nimi potom probírám souvislosti toho, kdy přání formulovali, jaká byla jejich celková situace – emoční, mentální, energetická…… a dojdeme k tomu, že jejich přání se „opravdu splnilo“…. ale po počáteční enuforii toho, že žijí splněné přání přichází rozčarování, protože přání se plní a to má také mnoho následků, a ty už se jim moc nelíbí, s těmi si neumí poradit…. a tak se dostanou do vlastní pasti – pasti splněného přání….
Další věcí je to, že jsme v naší kultuře zvyklí moc tlačit, usilovat, dostávat se do velkých výkyvů mezi euforií a depresí, skepsí a rozčarováním…. lítáme potom a přicházíme o energii….
Ne, že bych si nic nepřála…. ale v posledních letech si prakticky „nic“ nepřeji…. nechávám se unášet životem a sleduji, co mi přináší , jaké šance, příležitosti, výzvy…. a ty potom tak nějak prožívám…. převážně v principu “ v cestě je cíl“….. není důležité kam jdeme, ale že jdeme….
Nechat občas věci plynout, sledovat je trochu jako nezúčastněný divák vlastního života není vůbec špatné, ba naopak….
Používám často slůvko KÉŽ…… je to pomocník, který mi pomáhá udržovat se v pokoře, neusilovat a uržovat se v energii…
Kéž je jsou Vaše dny naplněny štěstím a radostí! Aloha!
