Ve čtvrtek 23.9.2010 nastane před polednem úplněk. Zároveň začne astronomický podzim a Slunce vstoupí do znamení Vah. To vše s sebou přinese určité energie a změny. Energie úplňku napomáhá očistě. Můžeme tento den jíst hroznové víno. Bílé i modré, to přispěje celkovému ozdravení organizmu a dodá nám to vyrovnanost. Přechod Slunce ze znamení panny do znamení vah nám pomůže zbavit se nervozity a podrážděnosti a vnitřně se zklidňovat. Začínající podzim nám ubere světla, ale zase nám přinese nádherné barvy v přírodě, vlídné paprsky podzimního sluníčka a delší večery, ve kterých se můžeme věnovat ručním pracem, kreativním aktivitám jako je kreslení, modelování, aranžování… povídání s našimi blízkými, relaxaci a také meditacím. Podzim je dobou zklidnění, obracení se do svého středu.

Taiči a čikung jsou cvičení pocházející z Číny, mající velice dlouhou historii a jejich blahodárný účinek na naše celkové zdraví je ověřen právě tak dlouhou dobou, po kterou se cvičí. Tato cvičení využívají jemnou sílu, kterou my všichni máme, jen ji nějak nepoužíváme, protože tak, jak žijeme, prožíváme, tedy se i pohybujeme, naučili jsme se používat spíše sílu hrubou. Jemná síla je ta, která nás vlastně neobírá o energii, naopak nám ji pomáhá kumulovat a lépe využívat. Cvičení taiči a čikung  jsou založená na přirozeném používání našeho těla, správném dýchání, jsou velmi příjemná a zábavná. Moje zkušenosti jsou takové, že moji malí vnuci se vlastně pouhou přítomností v kurzech pro dospělé, sami některé prvky a časti sestav taiči naučili, aniž by jim někdo říkal aby to dělali, aniž by je někdo vedl. Velmi je to baví, je to pro ně snadné tak jako hraní a my máme zase další možnost jak spolu něco sdílet a mít z toho radost. Proto  jsem připravila speciální kurz cvičení pro všechny věkové kategorie dohromady a  tuto báječnou zkušenost nabízím dalším dětem a jejich rodičům nebo třeba prarodičům.

… v Sydney jsem šla jedno odpoledne do muzea, kde jsem se seznámila se zajímavou Australankou a tak jsme od té doby čas od času zašly společně na čaj. Jednou odpoledne jsem na ni čekala v malé kavárničce a ona pořád nešla. Letělo mi hlavou, proč stále přitahuji lidi, kteří chodí pozdě. najednou se u stolku zastavil muž, sklonil se ke mě a řekl mi: “ Právě mám čas předpovědět vám budoucnost.“  Překvapeně jsem se na něj podívala a odpověděla, že čekám přítelkyni. “ Sedl si na židli vedle mě, vzal moji ruku, obrátil ji dlaní vzhůru a začal: “ Co vás přivedlo sem do kavárny, na tento kontinent, je osud. Je tu někdo, s kým jste se domluvila, že se tady setkáte. Dohodli jste se ještě dřív, než jste se narodili….Vaše dohoda byla uzavřena na nejvyšší úrovni vašeho věčného bytí. Dohodli jste se, že se nepotkáte dřív, než uplyne padesát let a to je teď. Až se setkáte, vaše duše se okamžitě poznají. To je vše, co vám mohu říct. Vstal a odešel. Byla jsem jako ohromená…….

Normálně je lidská řeč plynulá, člověk se vyjadřuje volně, plynule. Ten, kdo v řeči zadrhává, jakoby hctěl nevědomě slova, věty učinit nesrozumitelnými, jako by potřeboval zkontrolovat co z vysloveného může být pochopeno a co může skutečně proniknout ven, ke druhým lidem.

Často se domníváme, že ten, kdo koktá, nemůže dát dohromady souvislou větu z nesmělosti. Je to však jinak. Koktavý člověk je jako vroucí kotel vody, který se neustále musí přiklápět poklicí, aby se vše nevypařilo.

Ten, kdo zadrhává, má vnitřní nutkání se vyjádřit, ale zároveň si přeje, aby z toho co vyřkl mnohé zůstalo skryto. Filtruje, kontroluje svoji řeč, protože má strach z vlastních temných stránek, z nahromaděných agresí, které nedokáže prožít a vyventilovat. Často se pod zadrháváním skrývá nevědomý strach z toho živočišného, pudového, co v sobě máme.

Cestou k zbavení se koktavosti je přijmout sebe takového jaký jsem, se všemi svými slabostmi a chybami, agresemi pod kterými je ukryt strach, přijmout své tělo, své pudy, své jasné i stnné stránky. Učit se vnímat své pocity a uvědomovat si co za těmi pocity je , naučit se ty pocity prožívat, projevovat a ne je skrývat, neprojevovat.

Příčinou koktavosti, zadrhávání je hrubé, agresívní chování rodičů či jednoho z nich v útlém dětství, kdy dítě, když se snažilo projevit spontánně, bylo ihned nelaskavě umlčeno. Proto potom začalo neprojevovat své pocity, začalo potlačovat svoji přirozenost, aby se nevědomě vyhnulo ponížení, odmítnutí.

Měli bychom  se učit přijmout to, že každá lidská bytost má právo projevovat se otevřeně , že má právo projevovat své pocity a nikdo nemá právo ji za to kritizovat a ponižovat.

Dne 21.června 2010 nastává letošní  letní slunovrat, začíná astronomické léto. Když se podívám na oblohu, má dnešní počasí k tomu skutečně letnímu opravdu dost daleko. Nepodléhejme však pesimismu, vzpomeňme si na nádhernou scénu z filmu Rozmarné léto. Rudolf Hrušínksý tam po krk ve vodě s doutníkem v ústech , přičemž mu pršelo na hlavu, vyslovil nezapomenutelnou větu:“ tento způsob léta se mi zdá poněkud rozmarným.“

Můžeme sáhnout po nádherné knize Vladimíra Vančury a začíst se do ní, atmosféra rozmarného léta na nás dýchne jeho poetikou a krásná lyrická čeština určitě potěší. A můžeme tak oslavit příchod léta poněkud rozmarným způsobem, v teplákách a mikině při doušku bylinného čaje s důvěrou, že za těmi šedými mraky to sluníčko svítí a za nějaký den se určitě vyjasní a zasvítí i na nás.

A kdybyste chtěli sluníčko popohnat, můžete pomocí této říkanky:

Sluníčko se schovalo a nás tady nechalo, prosíme tě sluníčko, sviť nám dneska maličko!!

A pokud si ještě zacvičíte pozdrav slunci, určitě sluníčko podnítíte k tomu, aby nás svými paprsky zahřálo!

500g rybího filé, 2 cibule, 2 mrkve, 100g strouhanky, 2 vejce, mletý zázvor, muškát, pepř, sůl, olej.

Filé pokrájíme na malé kousky, cibuli též, mrkev nastrouháme nahrubo, vše orestujeme na oleji, podusíme chvilku, ochutíme, potom vmícháme vejce a strouhanku, navrtvíme do zapékací misky a pečeme v troubě na 170st asi 20 minut. Podáváme teplé jako hlavní chod, nebo vychladlé  například k zeleninovému salátu.

Slinivka břišní je velice důležitým orgánem při trávení potravy a také vyrábí inzulín potřebný ke zpracování cukrů.

Problémy se slinivkou signalizují, že nedokážeme zpracovávat podněty směřující k našemu rozvoji, že jsme v rezignaci, točíme se v kruhu, místo toho abychom hledali nová východiska a mobilizovali vlastní síly k potřebným změnám v životě.

Také problémy se slinivnou vedou ke vzniku cukrovky. Ty vznikají u lidí, kteří si nevědí rady s láskou. Nedoukážou lásku vyjadřovat, přijímat ani dávat. Místo lásky mají v životě nějaké náhražky… což symbolizuje například inzulín, který si musí píchat, nebo umělá sladidla místo přírodního cukru. Vlastně žijí takový náhradní život.  Lékem na cukrovku je učení se lásce, učit se ji cítit v sobě, k sobě, k ostatním, učit se lásku přijímat i dávat. Učit se žít skutečný život plný lásky, radosti a pociťovat sladkost života v jeho rozmanitých projevech.