Často se v životě setáváme s despotickými lidmi, s lidmi, kteří potřebují mít vše a všechny pod kontrolou, kteří mají velikou potřebu vládnout druhým, ovládat je, ovládat situace. ..ovládat svoje pocity a prožitky. Mnohdy jsou tito lidé až agresivní, silou prosazují to co chtějí, často ovládají demagogii, mají tendenci ostatní manipulovat. Fyziologicky je poznáme podle toho. že jejich tělo a tělesné projevy, tedy pohyb, je strnulý, silový , řeč je plná klišé a opakujících se frází, jejich reakce na odlišné stanovisko a názor je útočná, odmítavá. Tito lidé se snaží vše a všechny ovládnout silou, nedokáží se uvolnit a nechat věci plynout. Jsou často nedočkaví, chtějí rychlá a černobílá řešení. Mají tendenci být vůdci, ale nedaří se jim to, protože nemejí nadhled a přirozený dar oslovovat ostatní.  Někdy se jim to podaří…. například neurotický Hitler…ale má to katastrofální důsledky pro okolí….Někdy tito lidé dosáhnou i vysokého společenského postavení, ale vnitřně nedokáží být šťastní, nemají hezké vztahy, bývají neurotičtí a nemocní fyzicky či psychicky. Svoje nemoce a slabiny mají tendenci skrývat před okolím. Navenek se staví jako silní a často i křičí….. Opakují často, že vše, co dělají, dělají pro druhé, snaží se druhé vmanipulovat  je do toho, že jen oni vědí, co je pro ně dobré. Někdy se snaží prosadit jako ti, kdo konají dobro, pomáhají druhým…. ale za tím vším je obrovský strach prozradit to, že si vůbec nevěří, že se bojí odmítnutí, že neznají svoji hodnotu a že nejsou schopni pocítit lásku. Jedinou obranou proti těmto manipulátorům je zůstat klidný, uvědomit si, že za jejich pozérským a agresívním jednáním je veliký strach a nenechat se manipulovat. Jakmile tito lidé ucítí, že jste klidní, nad věcí a nereagujete na jejich manipulaci, znejistí a často se zhroutí. Strach s námi dělá divné věci. Jejich strach pramení z nějakého  zážitku v dětství, který si sami nejsou schopni uvědomit a tím pádem ani léčit. Ale je to jejich volba…. Dát jim právo na jejich strachy a obavy, ale nepřijmout je a zůstat svobodný a láskyplný. To znamená, nenechat se od nich manipulovat, neubližovat jim tím, že si od nich necháme ubližovat. Ten, kdo nemá strach je svobodný a silný. Ale cesta k tomuto vede pouze přes to, že si šáhneme na své strachy, nalezneme jejich příčiny a ty odstraníme. Je to těžký úkol, ale zvládnutelný. A věřte, že pokud se to podaří, člověk pocítí skutečnou sílu a svobodu.

Tento významný úplněk nastane 28.5.2010 v 1hodinu a 7 minut. V tento čas se přesune planeta Uran do znamení Berana a setrvá zde do roku 2018.

Tento úplněk bude významný tím, že nám přináší energie nové, takové, které mají moc pozvednout naše vědomí do vyšších úrovní, čerpat nám moudrost a používat ji k rozvoji harmonického života na této planetě. Tento úplněk nám přinese energie, které nám pomoh zbavovat se strachu a tak se osvobozovat od starých vzorců, závislostí a omezení. Velmi důležité bude jak se dokážeme těmto silným energiím otevřít a zda budeme ke všemu přistupovat s čistými úmysly. Bude nám napomáhat uvědomovat si sebe sam, svou životní cestu a poslání a bez obav s otevřeným srdcem po ní jít.

Doporučuji všem, kdo si přejí využít energii tohoho úplňku meditovat na světlo v srdci, na otevření se lásce a vděčnosti.  Nejvhodnější doba k této meditaci je v čase co nejbližším přímo úplňku, ale určitě bude ku prospěchu meditace v jakoukoliv dobu. Pokud by se někdo chtěl připojit k meditaci na dálku, budu meditovat 27.5.2010 ve 20,30h  a 28.5.2010 v 6,30h….stačí se v tuto dobu v klidu posadit, provést několik nádechů a výdechů, potom s čistým úmyslem se bez usilování připojit k meditaci. Meditace bude probíhat asi 15 minut. Po skončení meditace je dobré poděkovat sobě a všem, kdo se jí účastnili a popřát všem  cítícím bytostem světlo a lásku.

Velmi často se v životě setkáváme s pokrytectvím. Většině z nás není příjemné potkat se s pokrytcem. Ale jsme schopni spatřit pokrytce i sami v sobě?  Kde se v nás bere pokrytectví? Pokrytec předstírá, že je jiný něž ve skutečnosti je. Proč to dělá? Protože si myslí, že kdyby se projevil skutečně takovým jaký je, byl by pro své okolí nepřijatelný. A ztratil by tak určité domnělé výhody…… často ale jsme pokrytci ,aniž bychom si to uvědomovali. Máme v sobě programy neupřímnosti a pokrytectví získané od našich rodičů, vychovatelů…. naučili jsme se předstírat, protože jsme  bolestnou zkušeností zjisitli, že pokud předstíráme, že jsme někým jiným, že si myslíme něco jiného, že si přejeme něco jiného, než skutečně máme uvnitř v sobě, jsme pro své okolí přijatelnější. A být přijatelný znamená být milován… ovšemže to tak není… ale to my netušíme. Netušíme, že láska je otevřenost, odvaha být sám sebou, nic nepředstírat, nebýt pokrytec!!!

A protože nežijeme v lásce, jsme ustrašení, snažíme se zavděčit, přijali jsme program vnitřního i vnějšího pokrytce. Ale tento program je destruktivní, pro duši i pro tělo. A tak se potýkáme s nemocemi, strachy, konflikty a předstíráme sami sobě, že jsme někým jiným, než skutečně jsme. jediným lékem pro tuto chorobu je léčení strachů, i těch nevědomých, učení se odvaze a otevřenosti sám vůči sobě a potom i vůči ostatním.  A s odvahou přichází svoboda, radost a láska i zdraví.

Všichni kdo máme děti, myslíme si, že je milujeme, děláme vše pro to, aby byly šťastné a zdravé. Je tomu ale skutečně tak? Jeden malý příběh: Maminka se dvěma malými syny navštívila jeden obchod, kde prodávají různé kosmetické přípravky šetrné k lidem a přírodě. Prodejna je samoobslužná, regály  se zbožím jsou na úrovni dosahu dětí. V těchto regálech jsou mýdla a pěny do koupele v pestrých obalech,  navíc vypadající jako bonbony a cukrovinky. Přitahují samozřejmě dětskou pozornost.  Účelem je zaujmout pro toto zboží dítě, které bude na rodiči chtít, aby mu ho koupil. To je účinná marketingová strategie, přes děti se výborně prodává, rodič přece nákupem zboží ukáže, jak své dítě miluje…… A tak se stalo, zatímco maminka v náručí držela mladšího syna a  vybirala zboží, druhý, čtyřletý chlapec vzal jedno mýdlo ve tvaru mušličky z regálu v jeho dosahu a dal ho k puse. Jedna z prodavaček vystartovala, vyběhla k dítěti a zakřičela že dítě mýdlo oblízlo, jak si to maminka představuje a že dané mýdlo musí zaplatit. Přidala se ještě druhá prodavačka, která prohlásila, jak je možné, že dítě mýdlo oblízlo, tvářila se u toho jakoby spadla odněkud z Marzu. Ponížená maminka mýdlo zaplatila a zvýšeným hlasem se obrátila na svého synka, že jí dělá ostudu, že si s ním neví rady. Chlapec se rozplakal a poté i maminka. Maminka s pocity selhání, ponížení, bezmoci, dítě s pocity odmítnutí, nepřijatelnosti, nelásky. Dvě  traumata…. stačí ale použít zdravý rozum a situaci vidíme zcela jinak. Dítě poznává svět, který ho obklopuje, pomocí všech smyslů, zraku, čichu, sluchu, hmatu, chuti. Nemůže mít ještě povědomí o peněžní hodnotě věcí, nemá ještě vyvinutý ani vlastnický pocit. Zkrátka poznává svět zcela přirozeně, spontánně. A najednou se mu stane, že při tomto zcela přirozeném a pro jeho vývoj prospěšném poznávání je postaveno do role viníka, nepřijatelného, nemožného individua. A vznikne pocit ohrožení zvenčí, odmítnutí a toto vše je již někde v jeho dušičce jako veliké zranění, které si dál nese životem, a na které se budou lepit další zranění. Nikdo není viník, jen se projevilo, na čem je založena naše společnost, jak nedokáže láskyplně přistupovat k dětem, jak je byznys a zisky z něho důležitější než člověk sám. A potom se my dospělí divíme, kde se bere mezi dětmi tvrdost, agresivita, drogy,….. to vše jsou projevy takovýchto zranění, která my dětem děláme od útlého věku. Snad je řešením nechodit s dětmi do obchodů….. nebo se skutečně zamyslet nad etikou byznysu a reklamy? Nejdůležitější ale je, nezapomenout, že dětská duše je čistá a jemná, velmi zranitelná a my jsme ti, kdo máme tu moc a zodpovědnost přistupovat k dětem hrubě, necitelně, nebo naopak jemně, s empatií a láskyplně.

Květen je všeobecně měsícem zeleně, rozkvětu, vůní, radosti a lásky. Podívejme se do přírody, která nás obklopuje a pocítíme ten silný tep života, růst, rozkvět, vůně a veselí. My lidé jsme součástí přírody, jen jsme se z ní vlastními omezeními nějak vyčlenili…. Zkusme se do ní trochu navrátit, pocítit to co jejím prostřednictvím můžeme navracet do našeho běžného života. Choďme s očima otevřenýma, všímejme si té krásy kolem sebe, nasávejme vlahý čerstvý jarní vzduch a jeho neodolatelné vůně, skotačme opět jako mláďata, rozběhněme se třeba bosí po louce, přeskakujme v lese pařezy, courejme se  nohama v potoce, zaryjme se rukama do půdy, nechme se zvlažit jarním deštem…

Je tolik úžasných zážitků, které se nám nabízejí při vycházce do parku, do lesa, po louce, jen zapomenout na naše omezující programy vážnosti, důležitosti, sebekontroly, kritiky a hodnocení. Svlékněme svěrací kazajku serióznosti a dotněme se svobody někde tam uvnitř nás, staňme se na chvíli bezstarostným nadšeným dítětem a užívejme si to!

Květen svojí silou lásky nám dává možnosti zbavovat se omezení, která nám brání skutečně cítit lásku, lásku uvnitř sebe, lásku k životu, lásku k ostaním bytostem, lásku, která když ji jednou ucítíme, nikdy nemůže zmizet. Pokud se dokážeme otevřít skutečné lásce, nepotřebujeme potom již žádné léčení, učení, snažení… s láskou nám jde vše naproti, my jen přijímáme dary, které nám život nabízí a děkujeme za ně. Užijme si letošního května plnými doušky, naplňujme se láskou a radostí.

Od září 2010 začne probíhat sebepoznávací kurz Poznej v sobě anděla, jehož cílem bude objevit v každém účastníkovi skryté možnosti jak žít zdravější a radostnější život. Kurz je určen pro dospělé. Naučíme se vědomě prožívat pohyb, vnímat a prožívat vlastní emoce, zlepšíme svoji komunikaci, zjistíme jak se zbavovat strachu a dalších omezení, která nám brání žít hezký život. Součástí kurzu budou i meditační a relaxační techniky. Podrobnější informace o kurzu pošleme na vyžádání emailem.

28.4.2010 ve 14,18 bude měsíc v úplňku. Je to doba vhodná na očistu organizmu formou půstu, účinný a nenásilný je rýžový půs, kdy po celý den asi ve 4 až 5 dávkách jíme jen uvařenou ničím neochucenou kvalitní rýži. Pijeme pramenitou vodu a bylinné čaje v celkovém množství pro dospělou osobu 2 až 3 litry. Můžeme podpořit zažívání jemnou masáží břicha krouživými pohyby kolem pupku. Pokud den ukončíme meditací, zcela jistě velice prospějeme svému zdraví fyzickému i duševnímu. Můžeme den začít i ukončit opakováním mantry: „kéž světlo a láska zaplaví můj život“.

Když jsme malé děti, žijeme spontánně, vnímáme svět kolem sebe očima objevovatele, průzkumníka, zkoušíme ten svět uchopit, někdy i ochutnat, použít jako hračku, ….. ale v podstatě od toho nic neočekáváme, jen prožíváme, aniž bychom potřebovali mít nějaké rámcové formální informace o prostoru či předmětech a energiích, se kterými se setkáváme. Stačí nám vlastní zkušenost, pocit, prožitek. Vnímáme také to, co tu kolem nás nás je a nemůžeme to rukou uchopit, fyzickým zrakem vidět. Jako děti to prostě cítíme, vnímáme vyššími smysly a přijímáme vše jako součást našeho žití.
To trvá ale velmi krátce, než nám dospělé milující vychovávající, vzdělávající, formující okolí nezačne ten náš široký svobodný rámec našeho žití zužovat, vysvětlovat, vypočítávat, známkovat a hodnotit. A nám končí doba volnosti, inspirace a objevování a začíná doba plnění očekávání, podávání výkonů, usilování, zužování našeho životního prostoru a neustálých zklamání, strachů a křivd.
Musí to tak opravdu být? Na jedné straně musí, žijeme v nějakém reálném světě, kde máme za úkol se učit zjišťovat kdo jsme, proč tu jsme a kam směřujeme. Na straně druhé to může být úplně jinak, to naše učení, směřování by mohlo být veselější, vlastně i rychlejší, radostnější, kdyby naše okolí vytvářelo lepší rámec tomu našemu žití. Ale protože také oni, ti naši vychovavatelé, učitelé, …lé…. zažili jako děti ten přechod ze svobodného žití do toho rámcového, protože se naučili žít více usilováním o naplňování vnějších, formálních znaků života, zatlačovat svoji pravou podstatu, podstatu, která je svobodná, inspirující, vznášející se, učí to také nás, své milované děti. Oni ti dospělí vlastně mají strach dotknout se toho, co mají uvnitř, té svobody, inspirace….. co kdyby jim ten vnitřní, dnes velice slabý, téměř neslyšný hlas řekl:“ Narovnej svůj sehnutý hřbet, otevři své zavřené oči, odhoď zbytečná břemena a rozhlédni se kolem sebe, co všechno ti život nabízí! Neusiluj o nepodstatné, to tě jen připravuje o radost, o zdraví! Začni zhluboka dýchat, rozhlédni se kolem a nech se inspirovat, objevuj, pozoruj, zkoušej a jdi vpřed, padej a opět vstávej, jako když jsi byl malé dítě, stojí to za to! Objev to, co ti brání cítit vlastní sílu, cítit lásku, žít v radosti a lásce, ve sdílení a sounáležitosti místo v oddělení, strachu a uzavřen ve vlastním vězení bezvýchodnosti! Vrať se sám k sobě, objev staré bolesti a omezení, začni se jich zbavovat a konečně žij!“
„Veden vědomím vlastní svobody, inspirací jsi ve spojení se všemi silami vesmíru, jsi jejich součástí, jsi vládcem nad svým životem a jsi podporou pro všechny, kdo ještě zatím nedokáží žít svobodný radostný život.
Udělej to, zjistíš, že to jde a je to úžasné!
Zaměř své usilování dovnitř, do vlastního nitra, neztrácej čas a energii usilováním o nepodstatné!

Na Velký pátek 2.4.2010 se ukončila pozemská cesta jednoho člověka , když šťastný ale s nedostatkem pokory vůči horám a vůči svému životu zemřel při skialpinistickém sjíždění ve sněhové lavině.

Dokud existuje obloha, dokud tu jsou cítící bytosti, kéž mám dost sil pomáhat zmenšovat jejich utrpení….dalajlama