Často se setkávám, že se mě lidé ptají, zda dělám magii a zda použití třeba černé magie může prospět něbo uškodit….

Co je vlastně magie?

Magie je vlastně jinými slovy ovlivňování, a to ovlivňování vědomé.

Stále něco ovlivňujeme,  je to součást každodenního  prožívání: ovlivním, zda ráno vstanu, půjdu do práce, ovlivním, zda budu práci vykonávat podle svých nejlepších schopností, podle svého nejlepšího svědomí, s láskou, nebo zda do práce nepůjdu, nebo ji odfláknu, budu při ní podvádět, nechat, aby moji práci dělal někdo jiný, slabší, kterého do toho vmanipuluji…. a tady již vlastně praktikuji magii, černou magii.

Porušuji tím rovnováhu života, která je založena na svobodě a zodpovědnosti… neobhájím to tím, že nevím že praktikuji černou magii. Život mi porušení rovnováhy vrátí, jejím vyrovnáním, třeba tím, že prožiji nějakou těžkou situaci, onemocním, nebudu se cítít dobře. Není to trest, je to jen znovunastolení rovnováhy životem… někdy dříve, jindy později, ale neuteču tomu…..

Magie může být třeba  i pomoc někomu…… ale pomoc někomu, kde já nedokážu udržet v sobě pokoru, nerozeznám co ovlivnit mohu, co je v rámci rovnováhy života prospěšné ovlivňovat. Zasáhnu a poruším tím rovnováhu, zasáhnu prostřednictvím Ega, nikoliv prostřednictvím Srdce, to už je vlastně černá magie…. neospravedlním to ani tím, že ten člověk trpěl, fyzicky či psychicky… prostě pokud je v zájmu toho člověka, nikoliv v zájmu jeho Ega, ale v zájmu jeho Duše prospěšné trpět, dokud nepochopí, že trpět nemusí, nepůjde do pokory, do odpuštění, do osvobození, moje pomoc je manipulací, ovlivňováním něčeho, co ovlivňovat nemám….a dělám černou magii….

Černá magie je samozřejmě to, když se snažím někoho ovlivnit, abych získal něco, co mi nenáleží. Jedno zda na hmotné či nehmotné úrovni.

Černá magie je i to, když bych požádal někoho, aby ovlivnil jiného člověka, aby mě třeba miloval, aby mě chtěl,….

Jsou rituály, které někteří lidé vědomě používají k tomu, aby skutečně ovlivnili jiné lidé, aby ovlivnili běh událostí ku svému prospěchu, nebo ku prospěchu někoho, kdo je o to požádá, a ještě za to berou odměnu… to je černá magie….

Jak se orientovat v tom, co si přeji, co mám ovlivnit, abych se nedostal na šikmou plochu hraničící s černou magií?

Jednoduché vodítko, které používám je, že když  někomu pomáhám, někomu radím, něco si přeji, vždy používám formulku: “ kéž se to děje, pokud to tak má být“…..to je pojistka, abych nemanipulovala….

Srdce nepotřebuje manipulovat, Srdce ví, že pomoc přijde, pokud o ni požádám a máli to tak být… Srdce dokáže jít životem v rámci zákona nezasahování…..

Ego má tendence ovlivňovat, manipulovat, používat černou magii…

Nemusím Ego ničit, potlačovat, Ego potřebuji, abych dokázala vymezit svoji osobnost, jedinečnost, ale pokud ho nehlídám Srdcem, přeroste mi přes hlavu a začne mě řídit a to mi nikdy nepřinese konečný prospěch.

Někdy se setkám i s tím, že mě někdo žádá, abych “ něco udělala, aby ho třeba někdo miloval“…. to je vlastně žádost o použití černé magie…. Skutečná Láska nepoužívá černou magii.. ta prostě je a přijímá, že někoho mohu milovat, ale svobodně, bez očekávání, že on bude milovat mě…..Skutečná Láska nikdy nekončí, ani smrtí mojí, ani smrtí toho, koho miluji….

Krásný rituál bílé magie je třeba dělání věnečků z květin a jejich pouštění po vodě…. ať doplave k tomu, kdo mi je souzený….. je to projevení přání potkat partnera, ale taky je tam pokora v tom, že nechám vodu, tedy život, aby určil, kdo mi je souzený…..může to dnešnímu člověku připadat hodně pasívní, ale je to krásný a čistý rituál, určitě zcela neškodný a silný….

Můžu podobný rituál použít, když se chci osvobodit od zátěže minulosti: uviji věnec, pustím ho po vodě s formulkou: Kéž dokážu dát svobodu všemu co jsem prožila, kéž dokážu dát svobodu sobě i všem.Aloha!!!

Ne každý má svůj sen, sen o tom, co by chtěl vytvořit, jak by chtěl žít…. někteří z nás sen mají, přijdou vlastně s tím snem na svět… je to jejich životní poslání, ten sen postupně přetvářet ve skutečnost, žít ho.

Jak to poznáme, že máme svůj sen, který bychom měli přetvářet ve skutečnost?… jednoduše: prostě nás život stále hází do situacích, kde se s obrysy toho snu potkáváme, kdy se obrysy snu stále více objevují, kdy nám chodí i naproti situace a lidé, vše, co by mohlo naznačovat, že máme svůj sen žít.

Někdy ale život udělá takovou rošádu, že nám pošle do života někoho, kdo zpočátku vypadá jako součást toho našeho snu, jako ten, kdo by spolu s námi ten sen mohl uvádět v realitu, tvořit ho.

Ale protože fáze vytváření snu ve skutečnost jsou postupné, a abychom se dostatečně posílili, aby nás život prověřil, zda ten skutečně chceme žít, dostaneme se někdy do situace, kdy ten, kdo o tom snu s námi mluvil, kdo verbálně projevoval nadšení pro jeho realizaci, najednou, když nastane skutečně doba, kdy je třeba něco udělat, rozhodnout se, sebrat odvahu, překonat překážky…. najednou jakoby váhal, jakoby byl zdrženlivější v odhodlání sen s námi žít…. Ano, tak to často bývá.

Jedna věc je mít sen, druhá opravdu se odhodlat a i něčeho pro jeho realizování vzdát. A my lidé často něco chceme, o něčem sníme, ale nejsme ochotní, schopní o to zabojovat, třeba se svojí pohodlností, se strachy, se zažitými vzorci…… a tak se stane, že my máme ten sen,  máme to odhodlání, tu odvahu, tu sílu i pokoru, ale ten druhý, ne….

Položím otázku: je správné se kvůli někomu svého snu vzdát? Nebo se vzdát toho člověka a svůj sen vytvářet i bez něho?

Řešení je  na každém z nás….. musíme se prostě rozhodnout. Pro sen, nebo někoho, s kým třeba budeme žít, ale ztratíme svůj sen, ztratíme tím ale i část sama sebe, náš život bude plošší, prázdnější….. a za čas třeba poznáme, že jsme se vzdali opravdu něčeho podstatného, podstatnějšího, než byl  vztah, který jsme udržovali jen díky tomu, že jsme se vzdali svého snu….

Někdy je ještě čas se rozhodnout, opustit to, a toho, kdo nám vlastně brání žít náš sen, někdy je ale příliš pozdě a tak nám nezbyde, než žít bez našeho snu, bez radosti, bez nadšení, jako bez Duše….a život nám může dát dar: když odhodlaně, s pokorou a láskou jdeme za svým snem, pošle nám do cesty někoho, kdo je také rozhodnut a odhodlán svůj sen žít a zjistíme, že naše sny jsou skoro stejné, že vlastně chceme žít sen společný… Aloha!!!!

..deprese…. pojem z latiny znamená tlačit dolů…. v přeneseném smyslu utlačovat, potlačovat… když nás postihne stav nazývaný deprese, je to důsledek toho, že v sobě potlačujeme vnitřní bytost, která potřebuje cítit svobodu, projevovat se svobodně, radovat se z toho, tvořit, hrát si, křičet když křičet potřebuje, mlčet, když má chuť mlčet, prostě být svobodná… a tato vnitřní bytost bývá výchovou a vzděláváním od dětství potlačovaná, my nemáme dost sil dát této bytosti v sobě prostor a tak chřadne a chřadne, až se začnou projevovat stavy, kdy jsme úplně bez radosti, bez energie, protože ta naše vnitřní bytost skoro již nežije… jsme ve stavu potlační, v depresi. Můžeme se rozhodnout a prostor pro tu naši vnitřní bytost začít znovu vytvářet, aby začala dýchat, projevovat se, tvořit, skotačit, žít svobodou… aby nás stav potlačení  – deprese – nepotkal, cetou k tomu je s naší vnitřní svobodnou bytostí stále komunikovat, stále jí vytvářet prostor: tím, že si budeme občas hrát, tvořit, skotačit, projevovat se svobodně, radostně, i když to okolí může vnímat jako odchylku od běžných standartů chování… máme na výběr, stačí se rozhodnout.

Pokud se již člověk do stavu deprese dostane, není to moc lehké to změnit. Ve stavu deprese je člověk vlastně zcela potlačen, utlačen tím, jak se vůči sobě nastavil, jak prožívá situace, jak postupně ztratil kontakt s vnitřní svobodnou bytostí. Nedokáže již  téměř cítit radost, často se dostanu do stavu apatie, stavu, kdy se mu téměř nic neche dělat, nic ho nemotivuje, pociťuje prázdnotu a nicotu. Může mít pocity, že by raději nebyl. To vše je důsledek toho, že přijal způsob prožívání, jednání zvenčí, tím potlačoval svoji vnitřní bytost a jeho spojení s ní již téměř nefunguje. Velmi často to člověk řeší psychofarmaky… ta vlastně zvenčí, bez jeho přičinění, bez jeho aktivnímu přístupu k sobě mění určitou chemickou složku v jeho organizmu a člověk se začíná cítit lépe. Ale je to jen překrývání , jakási pavučina, která překrývá jeho potlačený prostor vnitřní bytosti… v podstatě se ale nic nemění, protože pouze požíváním psychfarmak se člověk nedokáže spojovat se svojí vnitřní svobodnou bytostí. Naopak, ještě více se od ní vzdaluje, protože svůj potlačení neřeší svobodně, aktivně, ale pasivně vnějšími prostředky a stává se na nich závislým… tím svůj stav potlačení stále prohlubuje…

Pokud člověk, který se dostal do stavu deprese, včas nezačal spojení s potlačovanou vnitřní bytostí navazovat, použije psychofarmaka jen na začátku, na chvíli, začne zároveň aktivně skrze určité techniky spojení s vnitřní bytostí navazovat, začne brát svůj život do vlastních rukou, začne opět tvořit, hrát si, skotačit, svobodně jednat a svobodně cítit, postupně psychofarmaka opustí, stane se opět silným, svobodným, spojeným s vlastní vnitřní bytostí, potlačení a útlak, depresi nahradí svoboda, radost, štěstí. Aloha!!

Často v naší lidské komunikaci zažíváme to, že se nás někdo snaží manipulovat.. myslím teď především v osobních vztazích. Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný… snaží se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého

Jak na to reagovat?

Za prvé, být bdělý a manipulaci umět rozeznat, potom zůstat klidný, uvědomit si, že to vlastně se mnou vůbec nesouvisí, že to je projevení toho kdo chce manipulovat. Nedoporučuji když manipulaci rozeznám prohlásit: chceš mě manipulovat…. to jen přileje olej do již tak rozpáleného hrnce.. nejlépe je se ukotvit sám v sobě, pořádně dýchat, počkat a poslouchat manipulátora, neskákat mu do řeči… když skončí, klidně mu oznámit, díky za tvůj názor, budu o tom přemýšlet a buďto odejít, nebo stočit řeč na něco neutrálního….

Anděl je slovo, které slýcháme od ranného dětství. Pro většinu lidí je anděl nějaká nehmotná bytost, která pomáhá, plní přání, ochraňuje, radí, vede….

Pokud by někdo chtěl nějaké důkazy existence a vlivu andělů, nemá cenu mu nic vysvětlovat, protože on v ně nedokáže věřit…. věřit v anděly, jejich pomoc přijímat je veliký dar… to se nedá přesvědčit, vyargumentovat, naučit.

Setkala jsem se i s tím, že novorozené dítě nevědomě odmítalo pomoc andělů… cítíla jsem, že to bylo dáno jeho karmou, osudem, kterou si jako lidská bytost pro tento život vybralo…. Dítě odmítalo andělskou pomoc až zhruba do dvou let věku… mamince jsem to vysvětlila, aby se nesnažila mu andělskou pomoc vnucovat, aby z toho, že ji nepřijímá nebyla smutná, zklamaná. Dítě přijímalo pouze čisté projevy Lásky od matky, pro něho to v tomto období byla pomoc největší a nejúčinnější.

Kolem druhého roku života při našich setkáních, při cvičení a hrátkách začalo najednou s námi říkat i říkanky, které byly o andělech a jejich pomoci… kolem roku čtvrtého jsem zažila, že když se uhodil, hned žádal matku, aby spolu poprosili andělíčky o pomoc… zažila jsem ho i při meditacích, přišel spolu s matkou na meditační setkání, kde převažovali dospělí. Přestože to bylo velice živé dítě, neposedné a aktivní, celou dobu co jsme prováděli vyrovnávací cvičení a techniky, dělal vše s námi, když jsme začali meditovat, lehl si na zem a ihned usnul…vypadal při tom jako anděl….

Rok 2013, který právě končí nebyl pro nás lidské bytosti nijak jednoduchý, zcela v rámci energií, které numerologicky přinášel nás učil žít v rámci postoje: v cestě je cíl… dostávali jsme se často do situací, kdy jsme měli možnost pochopit a také přijmout ve svých činech to, že to, čaho chceme dosáhnout nemusí být pro nás to nejprospěšnější, že důležitější pro náš rozvoj to, co při při procesu dosahování cíle prožijeme, co pochopíme, co v sobě změníme, přenastavíme. Tento rok nás hodně učil trpělivosti, pokoře, hloubce jako opaku povrchnosti.

Často jsme byli stavěni do situací, kde naše Ego chtělo něco, a naše Duše něco zcela jiného, pokud jsme nechali vyhrát Ego, emoce, potom jsme třeba dosáhli cíle Ega, ale nepřineslo nám to nic dobrého. Pokud jsme se dokázali spojit s vlastní Duší, Srdcem, byli jsme životem odměněni….

Rok 2014 přinese energie, které nás budou učit rozeznávat podstatné od nepodstatného, vnímat Vyšší Řád a podle toho jednat, žít…. pokud budeme schopni žít jako součást Vyššího celku, jako jeho součást se chovat, potom se nám bude dařit. Pokud budeme chtít prosadit vlastní řád,  egoisitcký, potom nám to bude život ukazovat skrze potíže zdravotní, osobní, materiální…dříve či později.

Pokud budeme své individuální potřeby uspokojovat v rámci toho, že nebudeme porušovat Řád přírody a  zájmy celku – celého lidstva, bude se nám dařit. Pokud budeme přát dobré sobě i ostatním, bude pro nás následující rok požehnaný. To se bude projevovat na všech úrovních: v osobních a rodinných vztazích, mezi spolupracovníky, samozřejmě i na úrovni řízení státu a společnosti, ve vztazích mezi státy, národy, náboženskými a jinými skupinami…

Také postoje typu: tohle si zakážu, tohle si nedovolím, tohle se bojím vyjádřit nebo uskutečnit… nám budou přinášet těžkosti. Pokud se budeme učit být svobodnými, zodpovědnými, vědomi si vlastní důležitosti, ale také důležitosti všech ostatních, budeme se citít dobře, bude se nám dařit.

Energie roku 2014 nás budou směřovat k tomu, abychom vnášeli řád do našich hodnot, abychom začali chápat a také podle toho žít, že hmota i nehmota jsou stejně hodnotné, že ani jedna není nadřazena nad druhou. Bude nás to nutit dávat do rovnováhy Rozum a Cit, Intuici a podle toho žít….

Přeji Všem, aby energie roku 2014 dokázali vnímat a také využívat ku prospěchu svému i ku prospěchu ostatních. Aloha!!!

Dostatek či nedostatek světla ovlivňuje naši náladu, pocity, emoce…. Teď v zimním období je v našich zeměpisných šířkách světla málo – den je krátký, noc dlouhá a slunečních paprsků také moc není. Toto všechno nám může způsobovat výkyvy nálad, rozladěnost, stavy smutku a nedostatek radosti. To vše ještě znásobené mnohdy zbytečným stresem může vést sž k depresím.

Můžeme to ovšem sami ovlivnit.

Zvyžovat, čemu se budeme věnovat, zda si uděláme čas na pohyb, pobyt venku na čerstvém vzduchu, zda budeme relaxovat, nebo i meditovat.

Pokud vysvitne slunce, je prospěšnější se jít ven projít, třeba si v přírodě i pěkně prodýchat, udělat si malé vizualizační cvičení na načerpání energie ze Slunce:

Postavíme se pěkně proti sluníčku, zavřeme oči, začneme vnímat svůj dech a potom si představujeme, jak nás sluneční paprsky prozařují, jak pronikají do našich buněk, do naší mysli, a tak chvilku spočineme.

A když nás potom za šera či v pochmurném dni začnou přepadat sklíčené nálady, stačí si vzpomenout jak jsme stáli na Sluníčku a jak nás prostoupilo jeho teplo a světlo a hned je lépe! Aloha!!!

Ve své terapeutické praxi se často setkávám s lidmi, kteří přicházejí konzultovat své zdravotní potíže a také psychické problémy. Necítí se zcela dobře fyzicky, ani nepociťují v životě dostatek radosti, štěstí, spokojenosti. mnozí z nich mi přitom sdělují, že žijí zdravě: nejí maso, minimálně mléčné výrobky, hodně zeleniny a ovoce, nekouří, nepijí alkohol a kávu… přesto často poci´tují nějaké tělesné omezení, bolest, problém a nedokáží v sobě udržovat pocit klidu, spokojenosti, štěstí. Mnohdy si dají změřit u lékaře ph organizmu a jsou udiveni, že jsou „překyselení“… , když jsou vegeteriáni, dodržují zdravou životosprávu. Moje odpověď je: ano, je důležité co jíme, ale nestačí to k udržování celkového zdraví, tedy i psychického a emočního. Naše tělo, všechny jeho buňky, jsou spojeny s naší myslí, vědomou i podvědomou, s našimi pocity, emocemi. Člověk je veliký celek skládající se z fyzické, mentální, emocionální, energetické úrovně. Nestačí tedy ovlivňovat pouze jednu úroveň, abychom dosáhli skutečného celkového „zdraví“ V některých jazycích slovo zdraví je totožné se slovem svatý…. ucelený, v jednotě. …. Proto, když se opravdu chceme cítit dobře, měli bychom také urdžovat svoji mysl klidnou a čistou, učit se porozumět svým emocím a potom je také ovlivňovat, poznat i evoji energetickou úroveň a učit se ji ovlivňovat. Cestou k tomu jsou různá mentální cvičení, meditační a relaxační techniky, energetická cvičení, prožitková cvičení. Je  to cesta nikoliv jednoduchá, ani krátká, ale já ji považuji za smysluplnou, účinnou a příjemnou.

V pondělí 22.července 2013 nastane úplněk a zároveň se Slunce dostane do postavení Lva… Luna bude při tomto úplňku v postavení ve Vodnáři… Proto nám toto období přinese příležitost zaměřit se na to ,co nás omezuje v prožívání života sovobodně a to především vnitřně, protože teprve na základě vnitřní svobody jsme schopni žít svobodně navenek. Vodnářská Luna je právě ta energie svobody, originality, vizí, pokroku… Lví Slunce je energie vůdce, sebeprosazení… spojení těchto dvou tendencí je zároveň poněkud protichůdné a zároveň souladné. Jen si dát pozor na to, abychom v tom směřování ke svobodě, originalitě se nechali vést vlastním Srdcem, nikoliv vlastním Egem. Je to doba, kdy můžeme pociťovat potřebu nebýt omezováni okolím, být uznáváni, oceňováni…. jen je potřeba si dát pozor na to, že to jak na nás reaguje okolí je vlastně odraz našeho vnitřního nastavení. Pokud nemám dostatek vnitřního prostoru svobody a sebeocenění, nedostane se mi ho ani od okolí, zvenčí.

Proto mohu tuto dobu využít k tomu, abych se pomocí celkové očisty posílil : skrze stravu, pitný režim, také emoční očistu skrze meditace a meditační techniky, skrze energetickou očistu rituály spojenými s energií měsíce, fyzickou očistu těla doplnit energetickými cvičeními jako je čikung, tao, živly….

Nejlépe toto vše činit v přírodě…..