Latinské slovo humanita se dá přeložit do češtiny jako LIDSKOST….. co pod pojmem lidskost, humanita můžeme vnímat? Pod tímto pojmem je obsaženo jednání.,  chování které je vlastní jen člověku…. být lidským, znamená být schopen cítit, vnímat srdcem, rozlišovat podstatné a nepodstatné, respektovat druhého a být respektován….

Pro jednoho může být lidskost jednat tak, abych neomezoval ani neohrožoval druhého, ale také se nenechal od druhých omezovat, ohrožovat…. pro někoho může být lidskost jednat i na vlastní úkor.

Já považuji za lidskost jednání, které je založeno na respektu k sobě a k druhým. Lidkostí je podle mě to, co je upřímné, nepokrytecké, ne to co je bráno jako nějaké formální morální normy.

Mým názorem je, že nemohu pomáhat nikomu na vlastní úkor, to by bylo porušení “ přírodních zákonů“… lidskost je určitě spojena s přirozeností, se svobodou….

V dnešním přeinformovaném, až moc propojeném světě je často jako lidskost, humanita považováno pokrytectví.

Pokrytectví je ovšem vlastní jen člověku, žádný jiný tvor v přírodě není pokrytecký. Pokrytectví je spojeno s falešnými hodnotami, s formálností, pod pokrytectvím je vlastně strach, často nevědomý. Pokrytectví je spojeno s manipulací, s touhou ovládat a kontrolovat vše kolem a všechny kolem sebe, je projevem vlastní nedostatečnosti, nedůvěry v sebe.

Lidské je přát druhému vše nejlepší, ale také to přát sobě a pro to nejlepší ale musíme být schopni také něco dělat. ne jen čekat, že to nejlepší přijde nějak samo, nebo že to nejlepší za nás pro nás udělá někdo jiný. Horší varianta je vynucovat si pokryteckými řečmi o humanismu to nejlepší pro sebe na úkor druhých.

A to se dnes často děje, lidé nejsou ochotni dělat něco pro to, aby se měli dobře, jen křičí, že se nemají dobře a stěžují si, že ti druzí to nedělají za ně. Podle mě na tomto nesprávném východisku je dnes postavena sociální politika. Ne ten, kdo je od přírody nějak omezen, je podporován díky tomu, že druzí se něčeho zřeknou, postoupí to jemu….. třeba formou daní a odvodů pojištění státu… Ale o podporu si křičí ti, kteří nejsou ochotni se o sebe starat, starat se o své potomky, ti kdo jen křičí, že musíme být humánní….ovšem jen vůči nim…

Částečně je to zapříčiněno myslím politickým systémem, který se staví jako demokratický, humánní, systémem vládnutí, které se navenek staví jako spravování věcí veřejných skupinou zvolených zástupců, ale ve skutečnosti to je vládnutí bez vymahatelné zodpovědnosti…

Krize humanity je dnes podle mě  již tak velká, že říci: toto je moje, o to jsem se zasloužil, to si ponechám, o tom budu rozhodovat sám… je považováno za sobectví….. a když někdo přijde a usiluje o to moje, já si to chci ponechat, bráním se mu vydat to svoje, jsem označen za sobce, za člověka nelidského..

Lidské je podle mě pomáhat těm, kdož jsou nějak znevýhodněni, ovšem ne svojí leností a nezodpovědností, ale také když o pomoc požádají…a ne když si pomoc vynucují, někdy i výhružkami…. a já mám právo rozhodnout se zcela svobodně, zda pomohu, a také jak, v jaké míře… potom to je přirozené, humánní a přináší to prospěch oběma stranám. Pomoc vynucená pohrůžkami, nebo nějakými formálními nařízeními je nehumánní a vlastně neprospěšná.

Zamýšlet se nad opravdovým obsahem a projevem pojmu humanita je možná cestou k pochopení dnešních zmatků ve společnosti a ve světě….

V posledních dnech se v médiích objevila jedna informace, která připoměla trochu již zapomenutou událost – únos dvou žen z ČR, kterým český stát vyjednal vrácení od únosců do Čech a zaplatil za ně výkupné….

Nemám sice ověřenou informaci o výši zaplaceného výkupného jinak, než z  médií, ale to není podstatné… i kdyby výše výkupného byla vyšší či nižší, nic to nemění na tom, co mi naskakuje na mysl v souvisllosti s těmito událostmi….

Sama jsem kdysi cestovala jen tak “ na blint“, s krosnou na zádech… sice jen po Evropě, ale i tak jsme si byli vědomi všech rizik, co to znamená jeudit stopem, spát někdy na nádraží jindy v parku… občas v kempu jen na karimatce….díky Bohu se nám nic zlého nestalo……

Také jsem cestovala po Asii a než jsme dojeli, snažili jsme se získat co nejvíce informací o tom, co nás tam může potkat a také jsme celou cestu připravili tak, abychom rizika co nejvíce eliminovali již předem… ano, proto jsme se třeba vzdali návštěvy některých míst, která jsme vyhodnotili jako poměrně nebezpečná…. prostě jsme se snažili chovat zodpovědně, nejen sami k sobě, ale také k ostaním, kterých by se naše potíže mohli dotknout…..

Zastávám názor, že člověk je zcela svobodný, má právo se rozhodovat zcela svobodně co udělá, kam půjde či pojedete, ale jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda těch druhých….. nemáme právo přenášet zodpovědnost za své činy na někoho jiného….

Setkávám se často právě s tím, že lidé chtějí jednat zcela svobodně, ale pouze  jednostraně….. klidně jednají tak, že zodpovědnost házejí na druhé…nejsou ochotni nést zodpovědnost za své činy…

Svět je jiný než před léty, je více propojený, otevřený, ale to má dvě stránky: tu plusovou – je snadné se dostat dnes téměř kamkoliv….. ale také tu je druhá stránka toto – a tou je to, že se můžeme dostat do oblastí, které jsou zcela odlišné nejen zeměpisně, podnebně, politicky, ale také mentálně, morálně, do oblastí kde lidský život má jinou hodnotu…

A pokud se rozhodnu navštívit   obecně  nestabilní, ba nebezpečnou oblast, kterou  dostatečně neznám a ještě ke všemu jedu tak zvaně „na blint“…musím počítat s tím, že se dostanu do komplikovaných, často nebezpečných situací….a pokud mě unesou “ teroristé“….. je to jen následek mé nezodpovědnosti…. a když stát, kterého jsem občan činí kroky pro moje osvobození, je to něco, co je nad rámec běžné agendy a když ještě za mě zaplatí výkupné, měla bych určitě nějakým způsobem splácet částku, kterou musel vzít z rozpočtu, do kterého se peníze dostávají tím, že pracující občané a firmy platí daně….. a další následek je ten, že výkupné slouží únoscům k tomu, aby financovali své aktivity, aby si nakoupili zbraně… takže já – unesená jsem vlastně příspěla k financování terorizmu….
….život jsou veliké paradoxy a to, co na jedné straně vypadá jako lidskost má i svůj rub a tím je nelidskost… protože zbraně používané k ničení lidských životů jsou ďábelské…. tak že já unesená jsem vlastně přispěla k rozvoji terozizmu… ale ne z vlastní kapsy, ale z kapes druhých…..

Nějak mi přišlo, že mám na svých stránkách udělat novou rubriku…… ve které bych sdělovala některé pohyby svých myšlenek….. a nazvala jsem ji:

Očem dnes přemýšlím

A protože myšlenka je vždy na počátku veškerého našeho činění, možná touto rubrikou trošku posunu uvažování, tedy myšlenky dalších lidí a od změny myšlenky je jen krůček ke změně konání…..