Latinské slovo humanita se dá přeložit do češtiny jako LIDSKOST….. co pod pojmem lidskost, humanita můžeme vnímat? Pod tímto pojmem je obsaženo jednání.,  chování které je vlastní jen člověku…. být lidským, znamená být schopen cítit, vnímat srdcem, rozlišovat podstatné a nepodstatné, respektovat druhého a být respektován….

Pro jednoho může být lidskost jednat tak, abych neomezoval ani neohrožoval druhého, ale také se nenechal od druhých omezovat, ohrožovat…. pro někoho může být lidskost jednat i na vlastní úkor.

Já považuji za lidskost jednání, které je založeno na respektu k sobě a k druhým. Lidkostí je podle mě to, co je upřímné, nepokrytecké, ne to co je bráno jako nějaké formální morální normy.

Mým názorem je, že nemohu pomáhat nikomu na vlastní úkor, to by bylo porušení “ přírodních zákonů“… lidskost je určitě spojena s přirozeností, se svobodou….

V dnešním přeinformovaném, až moc propojeném světě je často jako lidskost, humanita považováno pokrytectví.

Pokrytectví je ovšem vlastní jen člověku, žádný jiný tvor v přírodě není pokrytecký. Pokrytectví je spojeno s falešnými hodnotami, s formálností, pod pokrytectvím je vlastně strach, často nevědomý. Pokrytectví je spojeno s manipulací, s touhou ovládat a kontrolovat vše kolem a všechny kolem sebe, je projevem vlastní nedostatečnosti, nedůvěry v sebe.

Lidské je přát druhému vše nejlepší, ale také to přát sobě a pro to nejlepší ale musíme být schopni také něco dělat. ne jen čekat, že to nejlepší přijde nějak samo, nebo že to nejlepší za nás pro nás udělá někdo jiný. Horší varianta je vynucovat si pokryteckými řečmi o humanismu to nejlepší pro sebe na úkor druhých.

A to se dnes často děje, lidé nejsou ochotni dělat něco pro to, aby se měli dobře, jen křičí, že se nemají dobře a stěžují si, že ti druzí to nedělají za ně. Podle mě na tomto nesprávném východisku je dnes postavena sociální politika. Ne ten, kdo je od přírody nějak omezen, je podporován díky tomu, že druzí se něčeho zřeknou, postoupí to jemu….. třeba formou daní a odvodů pojištění státu… Ale o podporu si křičí ti, kteří nejsou ochotni se o sebe starat, starat se o své potomky, ti kdo jen křičí, že musíme být humánní….ovšem jen vůči nim…

Částečně je to zapříčiněno myslím politickým systémem, který se staví jako demokratický, humánní, systémem vládnutí, které se navenek staví jako spravování věcí veřejných skupinou zvolených zástupců, ale ve skutečnosti to je vládnutí bez vymahatelné zodpovědnosti…

Krize humanity je dnes podle mě  již tak velká, že říci: toto je moje, o to jsem se zasloužil, to si ponechám, o tom budu rozhodovat sám… je považováno za sobectví….. a když někdo přijde a usiluje o to moje, já si to chci ponechat, bráním se mu vydat to svoje, jsem označen za sobce, za člověka nelidského..

Lidské je podle mě pomáhat těm, kdož jsou nějak znevýhodněni, ovšem ne svojí leností a nezodpovědností, ale také když o pomoc požádají…a ne když si pomoc vynucují, někdy i výhružkami…. a já mám právo rozhodnout se zcela svobodně, zda pomohu, a také jak, v jaké míře… potom to je přirozené, humánní a přináší to prospěch oběma stranám. Pomoc vynucená pohrůžkami, nebo nějakými formálními nařízeními je nehumánní a vlastně neprospěšná.

Zamýšlet se nad opravdovým obsahem a projevem pojmu humanita je možná cestou k pochopení dnešních zmatků ve společnosti a ve světě….