Roky se učím rozlišovat kdy je prospěšné určitou situaci řešit, zasahovat do ní a kdy je prospěšné situaci neřešit, nechat to být a přijmout, že se vyřeší sama.

Základem toho, že dokážu správně rozlišit kdy něco dělat a naopak kdy nic nedělat, je nenechat se mást vlastními myšlenkami, které vlastně jedou v určitém naučeném schématu, které kopírují schémata myšlení ostaních lidí…. od dětství jsme „cvičeni“ v tom, abychom mysleli, reagovali jak předpokládají ti kolem nás.

Protože potřebujeme určitý pocit jistoy, bezpečí, máme sklony naplňovat očekávání těch druhých, protože když je naplníme, jsme „odměněni“ pochvalou, cítíme se být součástí „smečky“ a podvědomě máme pocit že jsme v bezpečí…..

Je rozdíl plnit očekávání druhých, to nám v konečném důsledku nepřináší prospěch, protože někde uvnitř se cítíme omezeni, nejsme sami sebou, vlsatně nás druzí štvou, protože my děláme to co chtějí oni, nikoliv to, co chceme my.

Druhá rovina je udělat někomu radost… to je pro nás příjmené, když se dokážeme oprostit od toho, že očekáváme, že od bude mít z toho děláme radost. Zdá se vám to nějak kostrbaté? Tato myšlenka? Má svoji logiku: napadne mě, že se mi chce udělat radost třeba svému muži, že mu upeču buchtu…. tak ji upeču…. mám radost z té činnosti, baví mě to…. a potom přijde muž, já mu dám tu buchtu a on se na mě podívá a řekne: “ ale já nemám chuť na buchtu, ale na buřty, které jsme si koupil“….. a to je situace!

Mohou mě ovládnout emoce a budu zklamaná, naštvaná, dělám se s tím, zabralo mi to spoustu času a on to nechce!!!! Asi mu na mně nezáleží, asi mě nemá rád!!!!! Ufffff

Když se nenchám strhnout emocemi, zůstanu ve svém středu, pomůže mi k tomu výdech…., uvědomím si, že mě ta příprava buchty bavila, že jsme udělala báječnou buchtu, že muž má právo na své chutě a je dobře, že svobodně vyjádřil svůj postoj, který vůbec nesouvisí se mnou, že má na něj právo….. Vezmu buchtu a půjdu ji nabídnout třeba sousedům…. 

Výsledkem budou moje dobré pocity i myšlenky a nebude zbytečná trhlina ve vztahu s mužem…..

Záleží jen jak celou xituaci uchopím a prožiju…

Další situace je třeba to, že jsme měla domluvenou konzultaci…. ráno jsme se probudila a téměř jsem ztratila hlas…. naoadlo mě, že se to do odpoledne, do času konzultace nespraví….. něco mi však řeklo, abych konzultaci nerušila….. nijak jsme nad tím nebádala, věnovala jsem se jiným činnostem….. a po poledni mi pípla sms: Dobrý den, moc se omlouvám, selhalo mi auto, dnes se k vám nedostanu… poprosil bych o nový termín…….

A je to tady!

Situace se vyřešila bez mého zásahu! Aloha!

…..i tak lze přistupovat k tomu, co se nám v životě děje….. někdy být aktivní, jindy zase zůstat pasivní…. situaci od situace…..učit se, že nemusíme stále mít vše pod kontrolou, že nemusíme vše řešit, posuzovat, hodnotit…. a tak přistupuji stále častěji  k lidem, kteří přicházejí pro radu, pro pomoc….. proč kategorizovat na bloky a odblokování?…..  proč naše prožitky nazývat traumaty, problémy?….. můžeme se učit prostě to prožité přijmout a jít dál…..