Stále se setkávám s tím, že chodí lidé a potřebují pomoci vyrovnat se s tím, že jejich partnerský vztah nefunguje, nebo již je pokraji krachu….

Co je to vlastně vztah – partnerský vztah, jedno zda je formálně zakotven v manželství nebo ne..

Bez ohledu na to zda jsou v něm společné děti, nebo děti jednoho či obou z minulých vztahů , nebo to je vztah bezdětný… vždy nám vztah s druhým člověkem bude přinášet situace, které se nám budou jevit jako konfliktní, pokud nepochopíme a nepřijmeme, že vztah je prostředkem „učení“….

Jako malé děti se učíme  – a zdá se nám to normální: učíme se mluvit, chodit, jíst, psát, číst, počítat… učíme se ale také komunikovat, vymezovat se vůči okolí, vůči druhým….

Vztah dvou dospělých lidí je stále prostorem k učení.. přece se stále vyvíjíme, nejsme v nějakém okamžiku „hotoví“….. situace, které prožíváme nám nutí stále se učit… 

V partnerském vztahu je to kontinuální, nikdy nekončící proces učení…

Když se zamilujeme, prožíváme sladké období – já mu říkám „období hájení“….tedy období, kdy jsme nadšeni, nadšeni vším, co náš miláček udělá, řekne…..  a on je na tom stejně…. máme oba „růžové brýle“, situace, které v tomto období prožíváme, tak nějak proplouváme, skoro nic neřešíme, jen si užíváme zamilovanosti.

Zamilovanost musí někdy skončit! Ono by to nebylo k přežití být stále zamilován…. je to vlastně vyčerpávající…. a po odeznění zamilovanosti teprve vlastně začíná vztah!

Začínáme bý opět více sami sebou, nejsme jen součástí toho druhého, on také začíná být opět sám sebou , není jen součástí nás… a brýle, ty růžové mizí a Život nás staví do běžných situací, kdy se potřebuje domlouvat, tolerovat, respektovat, a to není jednoduché…

Běžný den nám přináší mnoho povinností, starostí, musíme řešit situace, máme omezený čas, a to nám bere energii, jsme unavení, vracíme se domů. Partner má také svůj den plný práce a řešení… a teď se setkáváme a máme společně prožívat nejen odpočinek, ale společně také řešit další věci kolem domácnosti, dětí, volného času, financí… je toho na nás moc.

A jak jsme unavení, reagujeme podrážděně, bereme si reakce patrnera osobně, jsme netolerantní a přitom chceme, aby nás partner toleroval…. my nerespketujeme jeho potřeby a názory a přitom chceme, aby on respektoval naše… a je tu živná půda pro konflikt!

Jedno zda je to konflikt projevený navenek, vyjádřený třeba hádkou, nebo konflikt skrytý, když potlačíme své emoce a nekomunikujeme o problémech. Vždy to je únik energie, je to nepříjemné, kazí nám to náladu, jsme zklamaní, smutní, rozčílení. A těchto situací je ve vztahu moc a moc.

Pokud si udržíme energie, tedy budeme schopni zaznamenat vlastní únavu, rozladěnost, pokud si uvědomíme i možnost, že náš partner je unavený, podrážděný nebo rozčilený třeba z práce, a že to s námi nesouvisí…. necháme sobě i jemu prostor oddechnout si, nabrat energi a teprve potom začít řešit co budeme dělat, jak budeme trávit čas, kdo se bude věnovat dětem a kdo připraví večeři, nemusí vzniknout konflikt. 

Přijmout to, že nemusíme mít na vše stejný názor ještě neznamená, že mezi námi není Láska, že si nerozumíme.

Asi bychom se měli shodnout na zásadních věcech, které prožíváme a řešíme ve vztahu, ale těch zase podle mě tolik není. A naopak, pokud se třeba zcela neshodneme v přístupu k dětem, ale budeme se vzájemně respektovat, tolerovat, obohatí nejen náš vztah, ale i děti.

Pokud v situaci, kdy s námi hned partner nesouhlasí udržíme emoce na uzdě, vydechneme, tím se vrátíme do energie, můžeme zareagovat třeba vtipem, převést vše do humoru, tím situaci odlehčíme a konflikt nenastane, ale vše zaplaví Láska…. a my se můžeme společně zasmát tomu, že jsme málem spadli do hlubin konfliktu, ale nezavrávorali jsme, zůstali jsme nad propastí a tím se vyhnuli zraněním.

Jedinou cestou je to zkoušet a zkoušet a nevzdávat to, kdyý to hned nejde snadno, když se nám to hned nepodaří…. vždyť v cestě je cíl…. a vztah za to stojí…. 

Pokud to jde, je prospěšnější vztah zachovat, pokud se vztah již nepřežil, nebo pokud jsme si nevybrali opravdu „špatného partnera“ – třeba násilníka, sobce, patologickou osobnost….

Ne kvůli okolí, ne kvůli dětem, ale kvůli nám stojí za to přijmout, že žít ve vztahu je a bude neustálé učení, ale také nás to obohacuje a vede kupředu.

Krásné vztahy plné učení Vám přeji!