Máme nejen mozek v hlavě, ale také tak zvaný orgánový mozek, který je situován v oblasti pod naším pupkem v břišní dutině. Tento orgánový mozek souvisí s prožíváním našich pocitů a prožívání pocitů je důležité pro schopnost vědomě žít vlastní život, porozumět sám sobě….

Cvičení: v klidu se posadíme tak, aby spodek břicha byl lehce vtažen, páteř vzpřímená ale ne v křeči, brada lehce povolená směrem dolů. Ruce si několikrát zjemníme třením dlaní o sebe a potom přiložíme pravou dlaň na břicho, zavřeme oči a chvilku tak setrváme. Můžeme přitom sledovat jak dýcháme…. následně ruce vyměmníme. Nakonec vydechneme ústy a otevřeme oči.

Dokud nedokážeme sami sebe přijímat zcela bez výhrad, bez kritiky, beze strachů, bez obviňování, nemůžeme přijmout nikoho, nedokážeme skutečně milovat, prožívat skutečnou lásku. A láska je zdrajem všeho příjemného, radostného, hezkého, zdravého v našem životě. Proto je cvičení na Sebepřijetí tak důležité a prospěšné. Sedneme si někde v klidu, zavřeme oči a nahlas třikrát zopakujeme mantru: “ Přijímám sám sebe bez výhrad se všemi svými chybami a nedostatky, se všemi svými strachy a obavami, se všemi svými bolestmi a zraněními. Pociťuji v sobě lásku.“

Mantru opakujeme nahlas proto, že účinek je větší, když ji slyšíme, můžeme si také na základě toho uvědomit, jaké v nás vznikají pocity když toto říkáme a slašíme, můžeme pociťovat zpočátku i lehký odpor, to je normální projev toho jak se nedokážeme zatím přijmout bez výhrad…. cvičením se toto rozplývá a my se cítíme při vyslovování mantry stále lépe a lépe, jak naše sebepřijetí roste….

Radost je neoddělitelná od našeho zdraví jak fyzického tak duševního. Bez radosti je život prázdný, šedý, nijaký. Ovšem umět se skutečně radovat není pro dospělého člověka žijícícho v naší materiálně vyspělé, přetachnizované a přeinformované společnosti snadné. Odevšad na nás útočí stres, zprávy plné tragédií a katastrof, předpovědí špatného počasí, špatné ekonomické situace, … a to vše způsobuje, že pociťujeme strach, obavy, pochybnosti a tyto pocity se s radostí nepotkávají. Radost, opravdová radost je veliký dar! Radost jako lék, jako zdroj štěstí, jako zdroj lásky je radost, která je spontánní. Je to radost malého détěte, které uvidí kaluž a přestože má bílé botičky, skočí do kaluže a raduje se z toho! Ano, není to z hlediska rozumu prospěšné ani pro botičky ani pro maminku, ale je to velice prospěšné pro dítě! Ono totiž prožívá svobodně svoji radost, poznává svět v jeho projevech a to je velice prospěšné i pro jeho zdraví! Obvyklá reakce maminky už pro dítě tak zdravá nebude, protože bude káráno, že dělá špatnou věc, že přidělává mamince práci, že je teď šeredně špinavé… a jeho podvědomí si to načte jako: když se chovám svobodně a radostně, nejsem přijatelný, tedy nejsem milovaný… a je tu blok jako hora! A my jsme těch bloků plní, proto se na chvíli sta%nme svobodnými dětmi schopnými ještě prožívat radost a skočme do té kaluže! Je to fakt príma!!!