Často se zmítáme mezi dvěma extrémy…. buďto jsme přehnaně aktivní, moc usilujeme, tlačíme, kontrolujeme, a když něco není tak jak jsme si umanuli, padáme do beznaděje, vzdáváme to…. Druhým extrémem je přehnaná pasivita, kdy si nastavíme model: vše se vyřeší samo, vše je tak jak má být…. a sami stojíme opodál a nic neděláme, a nakonec se divíme, že se „nic“ nestalo….

Nacházet rovnováhu v těchto dvou extrémech, pohybovat se někde uprostřed je podle mě cesta ke spokojenosti…

Zcela určitě je dobré mít nějakou představu, co chceme udělat, čeho chcceme dosáhnout… dobré je ale také si představit, co nám přinese to, když svoji představu zrealizujeme… se vším všudy…. Někdy můžeme při tého představě zjistit, že vlastně nebudeme schopni nést všechny okolnosti toho, když svoji představu zrealizujeme… a potom je nejlepší prostě od toho upustit…. Pokud dojdeme k tomu, že přesto že víme, co nám zrealizování našeho plánu přinese, chceme ho uskutečnit, je nutné  vytyčit si cíl a postupné kroky k jeho naplnění, dobře zhodnotit výchozí situaci  a podmínky, také vlastní schopnosti, a správně se motivovat….. já tomu říkám „vylézt si na pivovarský komín“… a odtud se podívat s odstupem dolů a vidět celkový obraz situace, podmínek, cest a řešení…. potom slézt z komína začít pěkně s nohama na zemi postupně uskutečňovat svoji představu…

V průběhu realizace naší představy bychom si měli neustále uvědomovat co ovlivníme a co prostě ovlivní někdo jiný, obecné předpisy, zákony, obecný rámec,  v němž svoji představu uskutečňujeme… a přijmout to, protože nemá cenu bojovat s něčím s čím je boj jen ztrátou energie…..

Pokud máme nějaký časový plán, je dobré rámec si udělat, ale vyrovnat se s tím, že objektivní okolnosti mohou náš časový plán někdy měnit – někdy urychlovat a potom zase zpomalovat… prostě když se něco zadrhne, neusilovat, nevzdávat to, ale pochopit, že si třeba máme na chvilku oddechnout, zastavit se a ono se vše opět rozhýbe… často právě tehdy, když přijmeme pasivitu…. ovšem nikoliv jako porážku, ale jako symbolický výdech mezi nádechy……

Umět rozlišovat v jednotlivých situacích jak se pohybovat mezi činností, aktivitou a mezi neusilováním, pasivitou vede podle mě k úspěchu a spokojenosti….