V poslední době mi lidé často kladou otázku proč se jim nedaří, ať už je to v osobním životě, ve vztazích, v práci, v oblasti fyzického i psychického zdraví, v oblasti materiální…….
Zodpovědět tuto otázku není jednoznačné, protože náš život ovlivňuje více faktorů a záleží na nás, jak to máme nastavené v postojích k vlastní svobodě a zodpovědnosti, jak dokážeme realisticky vyhodnocovat situace, které prožíváme, jak se dokážeme rozhodovat, jak dokážeme nést důsledky vlastních rozhodnutí a činů, jak se dokážeme vypořádat s vlastními nedostatky, chybami, jak přistupujeme ke své minulosti, jak nakládáme s vlastními emocemi, jak dokážeme ovlivňovat vlastní mysl, ale také fyzické tělo….
Omezuje nás jen to, co dovolíme, aby nás omezovalo, to co přijmeme jako neměnné, omezuje nás to čeho se obáváme, to, čemu nevěříme, omezuje nás to, co odmítáme, to co kritizujeme, to co odsuzujeme, ale omezuje nás také to co děláme, ale i to, co neděláme….
Zkusme si představit třeba tuto situaci:
někdo má potíže s páteří, bolí ho záda….. obvyklá reakce je: nechci tu bolest, chci aby ta bolest zmizela….. a jde si nechat předepsat léky, popřípadě píchnout injekci, v lepším případě jde párkrát na rehabilitaci….. bolest ustoupí… nějakou dobu to je dobré, po čase se problém objeví znovu…. A je to logické, přirozené, protože dotyčný vlastně vůbec nic ve svém životě nezměnil…. žije stále stejně:…. nedostatek pohybu, stále stejné, zažité modely prožívání, …… jeho postoj je pasívní – „něco způsobilo ty problémy“…. chci, aby „něco způsobilo to, aby problémy nebyly“…….není schopen si připustit, že problémy se zády si způsobuje sám.. svým způsobem života…. to je jeho omezení… on vlastně omezuje sám sebe, tím, jak k sobě přistupuje…. a pasivně čeká, že se „něco stane“…… Ono se nic nestane, pokud to sám neudělá! Tedy, pokud nezačne pravidelně věnovat nějaký čas cvičení, pokud neupraví svoji životosprávu, pokud nechá na sebe působit stres, pokud nechá, aby mu v životě vládnul chaos….
Je to celá mozaika, kterou bychom měli nahlédnout, mozaika obsahující: naše návyky pohybové, náš emocionální život náš život citový, naše myšlení, naše jednání….. a to nejsme v našich zemích zvyklí dělat, k tomu nás nevedou naši rodiče, naši učitelé, k tomu se prostě buďto rozhodneme my sami a začneme hledat cesty, jak to dělat, nebo to neuděláme a budeme se stále motat v začarovaném kruhu potíží fyzických, psychických, vztahových, materiálních…. žádný zázrak se sám o sobě nestane, nikde si to za peníze nekoupíme, můžeme to jedině vzít do vlastních rukou a poprat se s vlastními omezeními: pohodlností, nedočkavostí, nedůsledností, netrpělivostí,…..
Zázraky se podle mě dějí, ale na tom, aby se projevily musíme my sami zapracovat, nejen tím, že na ně pasivně věříme, ale také tím, že pro to, aby se staly připravujeme aktivně půdu….. svými myšlenkami, svými činy……
Omezuje nás jen to, co považujeme za omezení…. určujeme si to my sami….jsou lidé, kteří jsou podle zažitých modelů myšlení a hodnocení omezeni, třeba nějakou fyzickou nedostatečností, ale to je jen úhel pohledu, znám spostu lidí, kteří k vlastními, třeba i vrozenému fyzickému omezení zaujali svobodný postoj, prostě ho přijali a za omezení ho nepovažují, tudíž to pro ně žádné omezení není……a tak to je v dalších oblastech, záležo opravdu jen a jen na nás…..prostě: pokud něco považuji za problém, bude to pro mě problémem, pokud něco považuji za omezení, bude to pro mě omezením…..a naopak…..Aloha!