Stav „jen být“…. je být šťasten….

Cítit se příjemně, svěží, šťastný, silný… co to vlastně obnáší?…. všichni se asi chceme takto cítit a nejlépe stále… proč to tak ale není?

Být šťastný, to znamená být s pocitem, že jsem vládcem vlastního života, že vše je podle mých představ, že nejsou žádné překážky, nepřátelé, že nejsou žádná omezení, žádné ale,… že jsem milovaný, krásný, silný, svěží, zabezpečený… úspěšný…to je mnoho podmínek a aby byly všechny současně splněny je velice obtížné…. proč?… protože všechny tyto podmínky nějak souvisí nejen se mnou, ale z velké části s okolím….. co není v mé vlastní moci, to  mě stojí moc energie ovlivnit…

Být šťastný to znamená mít vše co potřebuji, nic nechtít, ničeho se neobávat, být svobodný a nic neřešit… nic nerozhodovat, nic nečekat…

Být šťastný, to znamená být schopen uspokojit všchny vlastní potřeby bez účasti kohokoliv jiného… může se to zdát poněkud extréním názorem, ale je to zcela jednoduché… jakmile závisí uspokojení nějaké mé potřeby s něčím nebo s někým jiným, jsem velice nesvobodný, jsem velice ovlivnitelný… stále se zaměřuji na výsledek a jeho hodnocení zvenčí… nemůžu si vůbec užít vlastní prožitek… jsem chycen v pasti… může být tato past i zlatá, ale je to pořád past… omezuje mě, i když je luxusní…

Svoboda je syrová, drsná, ale neomezená prostorem, časem, očekáváními, pochybnostmi, podmínkami, výsledky, hodnoceními, srovnáváními, odsudky……. svoboda je energie… a energie je život… a na svůj vlastní život jsem sám…. může se to zdát tvrdé, drsné stanovisko, ale je to tak… sám se rodím, sám saji mateřské mléko, sám si musím vynutit péči matky, pozornost okolí, sám jsem na svoje zdraví, sám jsem na své  vztahy, na chyby a omyly, sám jsem na své úspěchy ….ti ostaní jsou účastníky, pozorovateli, často pochybovači a soudci….. pokud se zaměřuji na to, jak mě nazírají, hodnotí,  podporují, odsuzují, oceňují druzí, jsme chycen v pasti… z té pasti se dostanu jen tak, že přijmu absolutní zodpovědnost za vlastní život…

a přestanu klást důraz na to, jak mě hodnotí, posuzuje mé okolí, začnu prostě prožívat svůj život každou minutou, hodinou, každým dnem…. ne jako dosahování nějakých úspěchů, ale jako cestu… jedno kam dojdu, důležité je, že jdu….

Být šťasten je stav kdy je mi vlastně jedno co prožívám, důležité je, že něco prožívám…. pokud myji nádobí, je mytí nádobí to co  zrovna prožívám a jsem v tom šťasten….a je jedno, zda to někdo ocení nebo nikoliv… pokud píšu román, je psaní románu to co  zrovna prožívám a jsem v tom šťasten….jendo, zda můj román někdo vydá zda mi to přinese peníze a úspěch…jsme vychováváni a vzděláváni nikoliv k prožívání, k cestě, ale k výsledkům…. a to je to, co nám brání být šťaten…

Máme štěstí ve svých rukách… žít život jako cestu….. prožívat to, co zrovna prožíváme bez potřeby mít úspěch, dosáhnut výsledku… na té cestě, tam někde je naše štěstí, tam někde je naše svoboda…