…na pískovišti si hrají dvě děti…. třeba Josef a Slávek…. Josef staví hrad, sotva ho dostaví, skočí na něj, celý ho rozmetá, rukama bere do hrstě písek, hází ho kolem sebe… po chvilce, když celý hrad zmizí, usedne a začne dělat nový…. nikoho a nic nevnímá, je plně ve své činnosti…

Vedle sedí Slávek, právě dostavěl svůj hrad, kouká na něj, neví co dál…. potom se otočí na maminku, která sedí na lavičce vedle pískoviště a kouká do mobilu… a trpělivě čeká, až se maminka podívá a pochválí jak pěkný hrad postavil…. a ono nic… tak se Slávek osmělí a zavolá na maminku: mamííí!… podívej co jsem postavil… a maminka zvedne oči mobilu a znuděně povídá:… nojooo.. musím dopsat sms… hraj si a neotravuj….

Na svět přicházíme s určitým „nastavením“… někdo ho má více jako Josef – prostě si dokáže užívat svoji radost, nepotřebuje uznání druhých, žije ve smyslu… v cestě je cíl… výsledek ho tolik nezajímá, více si užívá prožitek z činnosti…
Potom jsou tu Slávkové, ti jsou zaměřeni na výsledek a potřebují ten výsledek ještě pochválit od druhých…. a přicházejí o radost z prožitku a často jsou zklamáni nezájmem, či kritikou druhých…

Své nastavení nemůžeme popřít ani zcela změnit, ale  pokusit se  pochopit jak to máme nastavené, přijmout to  a vědomě ho měnit tak, abychom dokázali pociťovat radost v životě sami ze sebe, nikoliv byli závislí na tom, že nám radost zprostředkují druzí….krásný den všem!