Kolena jsou tou částí těla, která je spojena s pokorou, s pocity ponížení. To, co je žití v pokoře je myslím pro většinu z nás velice složité. Máme totiž zakódované vzorce, že pokorný je ten, kdo trpí. Jsou to nevědomé pozůstatky mylně pochopeného obrazu Ježíšova ukřižování, jeho oběti. Po staletí je tato událost zobrazována především jako akt fyzického i psychického utrpení, jako akt sebeobětování. A to má geneticky vliv na mnoho generací, i když nejsme křesťané, v naší mysli je tento obraz uchován a my potom pokoru chápeme mylně jako sebeobětování, za pokorného považujeme toho, kdo trpí. To je veliký omyl. Pokud Prozřetelnost stvořila tento svět, člověka, zcela jistě to byl akt lásky. A láska nemá nic společného s utrpením. Láska je spojena s radostí, s věčností, se sdílením. Ale my máme tyto vadné podvědomé vzorce hluboce zakořeněny a tak zbytečně trpíme na úrovni těla i duše. Když trpím, nedokážu pociťovat lásku, nemohu ji tudíž ani projevovat. Mohu si bláhově myslet, že jsem dobrý člověk, když tolik trpím, když to utrpení vydržím. Většinou trpím kvůli něčemu, nebo kvůli někomu. A to je projev velké nelásky, protože když kvůli někomu trpím, podvědomě ho stavím do role viníka, já jsem oběť a vzniká začarovaný kruh obviňování a výčitek. To nikdy nevede k ničemu prospěšnému. Já, pokud si přeji žít v lásce, nedovolím nikomu, aby mi ubližoval, nebudu nikomu ubližovat. Nemusím trpět a připadat si jako oběť a spasitel zároveň.

A pokud mám problémy s koleny, někde nedokážu žít skutečnou pokoru, to znamená, že nedokážu rozlišovat co mohu měnit…… a to jsem pouze já sám, moje prožívání, moje pocity, myšlenky, postoje…….a to co měnit nesmím… to jsou ostatní….. to se mám pouze naučit přijímat. Když nedokážu žít pokoru, prožívám velmi často pocity ponížení, nedocenění, nesvobody a nelásky a potom buďto přímo, či nepřímo obviňuji sebe i ostatní a to k ničemu hezkému nevede.

Proto, když mě bolí koleno, začnu přemýšlet, kde se v poslední době mohu cítit ponížena, nedoceněna, kde obviňuji sebe nebo okolí z něčeho, co se mi nedaří, nelíbí. Když budu chvilku přemýšlet, zcela jistě to objevím, potom stačí si uvědomit, jak je to zbytečné, celou situaci prosvítit a říci si takto už to nemusím prožívat, už mohu lépe, v pokoře a lásce. Učit se měnit postoje k tomu co prožívám je velice prospěšné. Uvědomovat si stále, že vše, co prožívám si vědomě i nevědomě tvořím já sám. Nejsem oběť, loutka, jsem tvůrce. Tvůrce je ale plně odpovědný za své dílo. Proto k vytváření přistupuje s láskou, odvahou a pokorou. A nese následky toho co a jak vytvoří .