Přemíra toku informací nabírá obrátek a jedna věc je být informován a druhá je být informacemi ovládán… v současnosti na nás odevšad, různými toky útočí informace o tom, co se děje …. a často jsou to právě informace o  násilných činech…. a to i ve velmi vzdálených oblastech světa… samozřejmě tyto informace někdo interpretuje a jak se šíří dál a dál, dostávají další a další interpretace a rozmělňují se, často se i mění celá jejich podstata… především jejich vysvětlováním a podsouváním jejich příčin…. pokud my se necháváme těmito informacemi a jejich interprety ovlivňovat, začínáme se v tom ztrácet, propadat emocím a často je to strach a s ním související pocity ohrožení, nenávisti,….. přijímáme nám podsouvaná jednoduchá řešení a hledáme někoho mocného, silného, kdo nás vlastně ochrání… podléháme potom tak řečeným vůdcům a vše to směřuje k chaosu a rozvratu….

Nemyslím si, že by cesta byla v tom, že přestanu informace zcela přijímat, ale nacházet míru v tom, co je různými kanály poštěno do oběhu a především se pokoušet zacgovat chladnou hlavu a odstup a vše filtrovat vlastní zkušeností…. a pokud s konkrétními činy prostě žádnou zkušensot nemám, tak děkovat, že ji nemám a posilovat v sobě důvěru, že mě nepotká…. děkovat za to, že můj život je tohoto ušetřen… soucítit s těmi, koho to osobně potkalo, uvědomovat si, že nešťastní, sresovaní lidé mohou propadat do šílenství, které může vyvrcholit i násilným činem…. ale vše má své příčiny, bez příčiny není následek… a příčiny jsou často skryté a hluboko v minulosti… proto je potřeba zaměřovat se na přítomnost, z minulosti se pokoušet poučit achyby neopakovat, budoucnosti se neobávat….

Mít možnost ovlivňovat lidi informacemi je veliká moc…. stačí se podívat do minulosti…. a na druhé straně je veliká moc v každém z nás jak s informacemi budeme nakládat… stojí to úsilí a energii, ale to je podle mě cesta ke klidu a životu beze strachu….. Aloha!!!

Často dnes čteme o superpotravinách, o doplňcích stravy, reklamy nabízejí zaručené přípravky na zvýšení sexuální touhy a výkonnosti mužů i žen……. ale již před tisíci lety lidé věděli, že některé potraviny mají výjimečné schopnosti ovlivnit lidský organizmuz, a co více, i lidské prožívání….. stačí se trošku přiblížit k přírodě a nalezneme tu tak zvaná afrodiziaka…

Afrodiziaka mají báječné účinky na zvýšení libida, sexuální touhy, která často i pro velký stres, který prožíváme, upadá….. navíc si jejich konzumací neublížíme, ale prožijeme i krásné chvíle při jejich konzumování…

Fík:

Plod fíkovníku svým tvarem připomíná pěknou ženskou zadnici, navíc to co obsahuje: draslík, hořčík, železo, to má pozitivní vliv na sexuální touhu a prožívání….

Společné pojídání  lahodných zralých plodů fíku může být pěknou předehrou….

Rozmarýn:

Kdo by neznal rozmarýn, krásný keř, bylina používaná často ve středomořské kuchyni…. můžeme ji mít na zahrádce a používat i k ochucení sexuálního života….rozmarýn nás povzbudí již svojí typickou vůní, povzbudí krevní oběh … pokud namícháme směs: rozmarýn, saturejka, yzop, truskavec…. hned je tu “ čajík milenců.“….

Meloun:

Látky, které obsahuje mají velice podobné účinky jako látky ve viagře, ale bez vedlejších negativních účinků…navíc má blahodárný vliv na prostatu… krásně vychlazený šťavnatý meloun báječně chutná ale pozor, ty nejúčinější látky jsou obsažené v bílé části slupky… tak nevyhazovat!!!

Chřest:

Byl oblíbeným afrodiziakem starých Řínamů…. dnes ho seženeme běžně, nejlepší je ale čerstvý…..je zdrojem vitamínu E, který ovlivňuje hladinu testosteronu….u žen zlepšuje přirozenou vaginální lubrikaci….vařením ztrácí na síle jeho účinky, ale dá se z něho připravit výborný salát…. neváhejte experimentovat a zapojit fantazii…

Ginko:

Ginko biloba zpomaluje procesy stárnutí, mysli i těla…. obsahuje velice účinné antioxidanty…zlepšuje krevní oběh, prokrvení těla…snižuje nervozitu a stres, což jsou častí nepřátelé spontánního prožívání sexu…

Slunce:

Slunce jeho paprsky, světlo, je velikým afrodiziakem, ale pozor, pokud celý den proležíme na sluníčku, spálíme se a potom budeme trpět, to nám sexuální touhu naopak sníží…. ale pokud v rozumné míře namícháme „elixír lásky ze slunce a vody“… trochu slunění a příjemného plavání v přírodní nádrži, večer bude vášnivý…..

Pověsti a legendy kolem Svatojánské Noci hovoří především o tom, že když člověk o této zázračné noci půjde do lesů, bude mít čisté Srdce, může spatřit květ zlatého kapradí a to ho dovede k pokladu… mnoho pověstí, legend i pohádek nám vypráví příběhy, kdy hodný  chudý člověk nalezl o této noci poklad v podobě hrnce zlatých mincí a zabezpečil si tak blahobyt…

Symbol květu zlatého kapradí je symbolem otevřeného Srdce, Srdce plného Lásky a Pokory… pokud hledáme Světlo a Lásku někde kolem sebe, venku, vně sebe, nikdy to nenalezneme…. skutečné Světlo a Láska je jen a jen někde uvnitř nás, je to pokora, se kterou přistupujeme k životu, která se projevuje v tom, že respektujeme druhé a tolerujeme jejich odlišnosti od nás…, v tom, že dokážeme zdravě nastavovat hranice mezi sebou a druhými, že dokážeme být svobodní, nezávislí a zodpovědní, že vytváříme rovnocenné vztahy, že dokážeme nemanipulovat druhé a nenechat se druhými manipulovat…. a potom přicházejí skutečné Poklady Života…. život bez nátlaku, beze strachu, bez závislosti, život plný báječných zkušeností a zkoušek…. které nás posouvají vpřed….

Najít poklad v podobě peněz, drahých kovů či drahokamů nám opravdové štěstí nemusí přinést…. nemusíme se odříkat darů , které nám život nabízí v podobě pěkných věcí, příjemných zážitků, ale hromadění věcí, majetku, prožitků nám opravdové štěstí nenahradí, určitě ne dlouhodě….

Největší poklady jsou zdraví fyzické i psychické, dobrá nálada, chuť žít obyčejný život v jeho neobyčejných projevech, cítit vděk, udržovat se v důvěře v sebe a v Naději…. a tyto poklady nenajdeme nikde venku, můžeme je denodenně objevovat sami v sobě…

Dnešek je den s datem: 16.6.2016.. energeticky tento den přináší asi toto: já dnes dokončuji a rozhoduji to, co dokončit a rozhodnout mám pro sebe a za sebe….. když to trošku „přeložím“, mohu napsat toto: dnešní den je den, kdy nás může život dostat do situací, které nás budou nutit něco dokočit, třeba i to, co se nám dokončit nechce, co se dokončit bojíme… nebo do situací, kdy se máme konečně o něčem rozhodnout a my se tomu bráníme, máme z následků toho rozhodnutí třeba strach…. a když dnes zahodíme strachy, pohodlnost, výmluvy, a dokončíme co dokočit máme, rozhodneme co rozhodnuto mám být, otevře se nám nový prostor v životě…. tak neváhejme a žijme, nestůjme na místě….. krásný den!

1/ Rituál zasetí semínka štěstí

vzít jedno až tři semínka trávy, řeřichy, obilí… čehokoliv ranného…. semínku požehnat, vložit do něho mentálně své přání a semínko zasadit do požehnané půdy – ven, nebo do květináče, zalévat ho s láskou a sledovat, jak začne rašit a růst a přitom poci’tovat vděk za to, že naše přání bylo zaseto do úrodné půdy a že se už plní…. až bylina vyroste, můžeme ji nechat vykvést, až do nových semen, ta potom usušit a schovat si je do pytlíčku. nebo můžeme bylinu ustřihnout před květem, v květu a dát do vázy a děkovat za to, že pomohla naše přání splnit…

2/ Rituál jarní očistné a léčivé koupele

nejlépe je ho udělat v den jarní rovnodennosti, nebo ve dni před nebo po… a to přímo v přírodě, v rybníce, jezeře, přehradě nebo v řece, potoce…

Přijdeme k vodě, nejprve se zklidníme, pocítíme vděk za to, že voda je tu pro naše osvěžení, očištění, že je nositelkou života a zdraví… potom se svlékneme a pomalu vstoupíme do vody asi po kolena, omyjeme si ruce až po ramena, potom obličej, potom se pomalu ponoříme se slovy: nořím se do vody životodárné, léčivé, požehnané, děkuji, že mě očišťuje  od všeho nepotřebného, od všeho, co mi brání být zdravá  a šťastná, skrz tuto požehnanou vodu přijímám zdraví a štěstí do svého života a s tímto ponořením nastupuji novou cestu životem, cestu zdraví, štěstí, jednoty a harmonie. děkuji.

Potom se buďto vynoříme, nebo si můžeme udělat pár temp, zaplavat si….

Rituál se dá udělat i pomocí sprchy doma, jeho účinek není tak silný jako ten v přírodě…

3/ Rituál Světla

Doma uklidit, vše co připomíná zimu uklidit nebo vyhodit…. vyvětrat celý byt – otevřít naráz všechna okna, dveře, dát pryč závěsy, nebo záclony, které zabraňují pronikání světla do bytu….

Prokypřit zeminu v kytkách, to uvolní toky energie…. zalít je, požehnat jim…

Ozdobit byt něčím, co připomíná jaro  – zelený ubrus, dekorace, jarní květinky, bylinky…

Zapálit bílou  nebo zelenou svíčku, poděkovat za to, že jsme udělali cestu světlu do našeho příbytku.. děkuji, že Světlo a Láska prostupuje naším domovem, našimi životy.

4/ Rituál ukončení zimy a temnoty pomocí figurky

Figurku Zimy, temnoty, Moreny… donést k tekoucí vodě – řece, potoku… ze břehu figurku hodit do vody se slovy: Ukončuji období zimy, temnoty, vezmi si vodo tento symbol zimy a temnoty, odnes ho pryč, již  zde nemá místo, uvolňuji cestu jaru, světlu, novým začátkům, naději a nadšení ve vše nové, co mi život přináší. děkuji.

5/ Rituál jarního koláče

Tento koláč je vhodné připravit spolu se svými blízkými, společně…. jít společně natrhat jarní bylinky, prosít mouku, požehnat vajíčkům, které použijeme

Potřebujeme:

3 vejce, nejlépe od šťastných slepiček…  trochu mléka,, nejlépe od šťastné kravky,

2 hrsti jarních bylinek – kopřiva, pampeliška, pažitka, vše co najdeme….zelené…

Hladkou mouku, kterou řádně prosejeme… obnoví se tím energie v mouce.. sůl, olej

Oddělíme bílky, ušleháme je… žloudky ušleháme s troškou mléka a vmícháme mouku, sůl, a nasekané bylinky… asi polovinu… druhou polovinu připravíme na posypání hotového koláče… nakonec vmícháme sníh z bílků…

Na pánev dáme olej, když je rozehřátý, děláme placičky, které potom sypame čerstvými bylinkami.

Jíme společně z jedné mísy, před jídlem poděkujeme za dary Země, za nové jaro, za domov, který máme, za Lásku, kterou v sobě a mezi sebou udržujeme.

Předjaří je období, kdy vláda Zimy pomalu končí, končí i doba tmy, chladu,… je to doba kdy Jaro ještě nepřišlo, ale všichni ho již cítíme v přírodě, ve vzduchu, slyšíme zvuky, které k jaru patří: švitoření ptáků, zurčení potůčků, které rozmrly a jejichž voda teče, proudí, očišťuje vše, kudy protéká…. den, doba světla se prodlužuje, ráno se nám lépe vstává a večery jsou kratší, vše procitá, probírá se po zimě….

Ale pozor, Jaro ještě nepřevzalo vládu, tu stále ještě drží Zima…. proto bychom podlehnout euforii, že Zima je pryč… a potom, když ještě ukáže svoji sílu v podobě ochlazení, nebo sněžení…., nepropadnout zklamání… vše má v přírodě svůj Řád, a když my lidé tomuto Řádu nebudeme odporovat, zbytečně nebudeme ztrácet energii – mentální, poctovou ani fyzickou….

Předjaří je doba příprav na Jaro…jak se na Jaro připravovat? Třeba tak, že otevřeme skříně a šuplíky, podíváme se ,co tam je skryto, zhodnotíme, zda to nejsou nepotřebné věci, které jen uchováváme a přitom již nepoužíváme… zbytečného se zbavíme, to, co si mecháme pěkně protřepeme, provětráme a znovu uložíme do skříní a šuplíků…

Stejný úklid bychom měli udělat i v oblasti menateriální – ve vzatzích, v myšlenkách, v emocích… vše, co udržujeme v našem životě pouze ze vyku, ze strchu, z pohodlnosti, bychom měli odložit, ukončit a udělat prostor pro nové, pro to, co nám opravdu přinese užitek, radost, naplnění.

Ten pořádek v materiání oblasti se dělá lépe, snadněji… pořádek ve vztazích partnerských, rodinných, pracovních…. je udělat těžší…..to souvisí s našimi strachy, s naší strnulostí…. ale Předjaří je právě tou pravou dobou, kdy toto můžeme udělat…

Dělat úklid bychom měli i v oblasti našeho způsobu života. Zamyslet se, zda máme dostatek přirozeného pohybu, zda trávíme dost času na čerstvém vzduchu, zda jíme to, co nám dává opravdu energii….

Měli bychom se zaměřit i na pravidelnou mentální hygienu, pravidelně se učit relaxovat, uvolňovat emoce, uvolňovat celé tělo….

Co konkrétně můžeme v Předjaří pro sebe udělat?

1/ Zkusit vstávat o pár minut dříve a alepsoň 5 minut věnovat dechovým a uvolňovacím cvičením.

2/ Každé ráno se omýt do půl těla  studenou vodou, nebo si dát studenou sprchu…

2/ Zvyknout si pít ráno vodu se lžičkou solanky z himálajské soli

3/ Zkusit alespoň  jeden den v týdnu držet odlehčovací den: nejíst maso, výrobky z něho, pečivo sladkosti… ale jíst jeden den jen ovoce, zeleninu, luštěniny…

4/ Jednou za měsíc zařadit půst od jídla… prostě jeden den nic nejíst….

5/ Zvyknout si před usnutím den uzavřít třeba tímto způsobem: Děkuji za den který právě končí, za vše co mi dal i vzal, odevzdávám se spravedlivému spánku.

6/ Zkusit dávat do pozdravu „Dobrý den“ skutečnou energii přání dobrého dne, do poděkování pocit vděčnosti…

7/ Zkusit místo kritizování sebe i druhých chválit sebe a následně i druhé…

8/ Zkusit přistupovat k řešení situací jako k výzvám, jako ke hře, tvořivě a s lehkostí

9/ Zkusit se učit v pravou chvíli říci ANO a také v pravou chvíli říci NE…

Krásné Předjaří všem! Aloha!!!

Dnes se hodně hovoří a diskutuje o tom, jak vlastně přistupovat k dětem, zda je vůbec vychovávat, nebo naopak nechat být…. myslím si, že jakýkoliv extrém není správnou cestou.

Přílišné ovlivňování dětí vlastními názory, nastavování úzkých hranic a přísných pravidel zaprvé obírá děti o jejich svobodu, osobnost, tvořivost, i o dvahu…. a pokud my dospělí chceme od dětí něco dodržovat, nejprve to musíme dodržovat my sami. A to je myslím velký kámen úrazu, protože často dospělí od dětí vyžadují něco, co sami nedodržují…. nemohu přece od dětí vyžadovat něco, co já sám nedodržuji…. vezměme třeba lhaní… kdo z nás nikdy nezalhal?….. a navíc, lhaní je výrazem strachu toho kdo lže a také ukazatelem toho, že dítě dospělému vlastně nevěří, že má nastaveno, že nemůže svobodně projevit svůj názor, že nemůže otevřeně mluvit o svých potřebách, přáních, názorech či neúspěších, obavách, pochybnostech… protože má před sebou postavený nějaký idol, který ale ve skutečnosti neexistuje a mezi ním, dítětem a idolem je nepřekročitelná propast….a proto se uchýlí ke lhaní…

Slova o povinné úctě k rodičům, dospělým mi připadají jako hlasy z temnot…. proč by mělo dítě apriori ctít toho, kdo ho zplodil, porodil…však ono se ho neprosilo … k početí s největší pravděpodobností došlo protože si rodiče prostě dělali dobře…

Ani dítě z umělého oplodnění se neprosilo aby rodiče absolvovali často zdlouhavou a ne vždy příjemnou cestu k jeho zplození…

Ani adoptivní rodič není pro dítě žádným zachráncem, Bohem… prostě se jen rozhodl opatřit si dítě touto cestou… důvody pominu…

…a vím  o čem mluvím, protože jsem biologický i adoptivní rodič…. děti mě neprosili abych je počala, odnosila, porodila, starala se o ně… to je přece přirozené, že když jsem otěhotněla, dbala jsem o sebe a tím i o ještě nenarozené dítě a potom ho prodila a starala se o něj, protože to je projevem zákonů Přírody…. ani můj adoptivní syn nás neprosil: vezměte si mě…. prostě jsme se rozhodli pro tuto cestu, potkali se, vlatně jsme se všichni domluvili… doslova a dopísmene: řekli jsme mu při našem prvním setkání: bydlíme tam a tam, máme už dceru a syna, psa,…. chceš být s námi?… on řekl taááák jo…. a pak už jen úřady vykonaly co vykonat měly…

Jsem vděčna, že nikoliv MÁM  tři děti – protože nikoho nevlastníme……. ale že JSEM matkou tří dětí, se kterými jsem zažila mnoho krásného, hodně taky těžkého, mnoho zmatků v různých situacích, že jsem udělala mnoho chyb v přístupu k nim, ale hlavní je to, že nás Život nějak dal dohromady, že se společně domlouváme, někdy i hádáme, diskutujeme, potom se omlouváme, odpouštíme si…. prostě společně prožíváme život….vzájemně se ovlivňujeme, učíme se komunikovat…

Někdy mi děti byli velkými učiteli… když mi třeba starší syn v jedné situaci řekl: dovoluji si k tobě jen to, co si ty dovoluješ ke mě… jsme přece stejní, jen jsem trochu menší a mladší….. a měl pravdu… děkuju za učení….

Dítě potřebuje především pocit bezpečí, potřebuje být přijímáno, potřebuje mít prostor k vyjadřování vlastních potřeb, přání, potřebuje i nastavení určitých hranic svého konání, když ještě samo si nedokáže tyto hranice nastavit.. protože nemá zkušensoti, není schopno dohlédnout důsledků svého konání…. ale rozhodně nepotřebuje diktaturu, neustálé posuzování, kritiku, sledování, vyčítání… to opravdu žádné dítě nepotřebuje…. a navíc toto nevede k formování silné svobodné láskyplné osobnosti, …. naopak, takový přístup osobnost deformuje, vytváří traumata a frustrace…..

Dítě potřebuje určitou míru svobody, zodpovědnsoti, a především potřebu důslednost dospělých.. když nastavím nějaká pravidla, měl bych trvat na jejich dodržování… všemi stranami… samozřejmě že pravidla, hranice se časem mění, dítě roste, získává zkušenosti…

Učit dítě určité sebekázni, sebereflexi, svobodnému vyjadřování, respektování sebe sama ale i nás, to je cestou k síle a jen silný člověk je vyrovnaný, spokojený ,zdravý…

Nemohu ale dítě učit něco, co sám neumím, co sám nezvládám…. musím začít u sebe….

Věnovat čas dětem je nádharný DAR…  a to napříč generacemi…když dědeček věnuje čas svým vnukům, s pokorou a láskou jim předává to co sám umí, je  to přínosem pro všechny… nejen pro dědečka, pro vnuky, ale i pro jejich rodiče… základem ovšem je dobrá komunikace, schopnost se domluvit, také pokora a uznání toho, že základem je vždy rodič, potom až prarodič…

Věty o tom, že mladí ještě nikoho nevychovali, já jako prarodič mám přece tolik zkušeností jsou jen litím oleje do ohně, protože mi děti ihned mohou vrátit útok připomenutím všeho, kde jsem jako rodič chyboval kde jsem selhal…vše se motá kolem svobodné pokorné komunikace. Určitě je výhodné pro všechny, když zdravě spolupracují rodiče i prarodiče, ovšem z pozic vědomí kde kdo má jakou zodpovědnost a z pozic vzájemného respektu…

S velkou radostí jsem nedávno sledovala jak se vzájemně obohacují vnukové a děda… on jim předával co umí… v rámci cvičení… a oni mu vraceli zaujetím, zároveň dětskou hravostí a bezprostředností .. oni respektují jeho a on respektuje je.. i když je mezi nimi tolik rozdílů: věk, výška, váha, zkušenosti, názory, představy…. a nikde není konfrontace, ale naopak spolupráce….

A když se lidé učí domlouvat v rámci rodiny, širší rodiny, je to krok k tomu, aby se byli schopní domlouvat v rámci širším: se sousedy, se spolupracovníky, v rámci obce, státu, v rámci národů a státních celků navzájem.

Základem je svobodná komunikace a respekt.