Harmonie tvořená zvuky, tóny…..jak můžeme jednoduše relaxovat….

Slovo Harmonie je běžně používané slovo v mnoha souvislostech….do češtiny převedeno to je soulad, souzvuk, souznění…. snadno si můžeme harmonii přestavit na zvuku, na hudbě… některé soubory zvuků, tónů, nám zní  příjemně, libozvučně…například relaxační hudba je tvořena souzvučnými, dohromady příjemně znějícími tóny, dokonce tak příjemnými, že při jejím poslechu jsme schopni se uklidnit, regenerovat, ozdravovat…. také zvuky padající vody, kapky deště, zvuk vodopádu vytváří souznění, které nám je obvykle příjemné, uklidňuje nás…

Teď na podzim například zvuk kapek deště padajícím na okna či střechu nás zklidňují, dobře se při nich odpočívá, usíná….

Vyvolejme si pocit, když sedíme ve vytopené místnosti, v kamnech praská hořící dřevo, na okna dopadají kapky deště a my sedíme u dobré knihy, pijeme čaj…. jaký je to příjemný soulad, jak dobře nám při tom je…

Nebo návštěva jeskyně, kde v tichu a tmě protéká podzemní potok, kde padají kapky vody ze stěn a stropů  nám může takovou relaxací v činnosti….. ovšem, pokud to sami nebudeme rušit zbytečným klábosením…..

Relaxovat znamená vyrovnovávat nerovnováhu…. můžeme zcela jednoduše toto dělat sami, v prakticky běžných situacích, stačí si to uvědomit a tak využívat běžné chvilky k regeneraci……

img_2569

 

Čas Dušičkový, čas obnovy, obrody….

Čas Dušičkový, čas na přelomu října a listopadu je časem zajímavým…. dnes slavíme svátek Všech svatých, vzpomínáme na zemřelé, ale již Keltové i staří Slované v této době oslavovali symboliku smrti a zrození…. na starém vyrůstá nové, smrt je koncem, který v sobě nese nový začátek, nové zrození…. v této době se nemusíme jen zabývat vzpomínkami na ty, kdo již tu fyzicky nejsou, ale můžeme se věnovat i sobě samým…. možná něco ze svého života již můžeme nechat odejít, abychom vyklidili prostor pro příchod nového…. téma smrti a znovuzrození je tématem   nových Nadějí… pokud lpíme na starém, bráníme příchodu nového a stojíme na místě…. Život je změna, pohyb…. strnulost je smrt….

Přijmout smrt někoho blízkéo je obtížné, ale pokud ji nedokážeme přijmout, škodíme tím jen sami sobě, a ten, kdo nám byl blízký a dnes tu již není, by zcela jistě nechtěl, abychom pro něho truchlili, ale přál by si, abychom šli dál, kupředu, abychom byli šťastní, abychom hleděli dopředu a s tím, že on má již napořád zůstává v Srdci…

Uzavřít některé kapitoly života je často obtížné, ale prospěšné…. a toto téma je nyní v období Dušiček, aktuální…

O čem dnes přemýšlím: proč nesypu popel z kamen do popelnice….

Máme popelnici a máme kamna, ve kterých topíme – dřevem….. do popelnice dáváme zbytky odpadu, který nelze zrecyklovat…. přestože se popelnici říká popelnice, popel do ní nesypeme, tudíž popel nevyhazujeme….

Popel je zbytek po spalování dřeva a obsahuje alkálie, např draslík, je tedy prospěšné půdě, aby tyto alkálie do ní byly vráceny….

Na pasekách v lese, kde dřevorubci pálili větve, které zbyly z těžby, byla vegetace trav bujnější…. zbytky uhlíků totiž pohlcují vlhkost a živiny, ale nesmí jich být moc, aby rostliny nebyly tímto v první chvíli zahlceny…. proto sypu popel jen v malých množstvích do záhonů, ke stromů, ke keřům…..

Od půdy čekáme, že nám dá úrodu a tu potom sklidíme… neměli bychom zapomínat, že i my půdě máme dávat to, co máme a můžeme.. třeba popel…

..a popelnici říkáme i nadále popelnice, prostě jsme na to tak zvyklí…..

 

002

O čem dnes přemýšlím: …házejí nám udičky…..a co dalajlama…..

V poslední době  sleduji, že jsou krásně  lidem házeny  „udičky“s různými návnadami… a oni je okamžitě lapají a chytají se do háčků emocí, neustálého posuzování, hodnocení, kritizování… a vše je stále v rovině černá-bílá… nic mezi tím…. a tak se lidé rozdělují a oddělují, pocity osamocení a ohrožení rostou a vede to jen ke zmatkům a nic prospěšného to nepřináší….

Například když trošku sleduji reakce, které rozpoutala návštěva dalajlamy a jeho setkání s někým a nesetkání s dalšími… připadá mi to pitoreskní… všichni k tomu zaujímají postoje, posuzují, odsuzují, kritizují, přitom pod tím je zcela něco jiného… vůbec nejde o dalajlamu jako takového…

Dále se mnoho lidí vyjadřuje k tomu, co dalajlama řekl a hned to „překládají“, posuzují, vysvětlují, odsuzují…ale jde o to rozeznat, že SLOVA jsou něčím ale pokud nepřecházejí v ČINY, nejsou ničím…

….a pochopit, že co nás nejvíce rozčiluje, popuzuje, to nás vlastně ohrožuje, ale není to ohrožení zvenku, ale odněkud zevnitř nás samých…

Navíc nám návštěva dalajlamy ukazuje, jak vlastně na jedné straně toužíme po nějakém „svatém“, po nějakém „guru“, který nám dá jednoduchý návod na to jak být šťastný…. a na straně druhé nás irituje, když je někdo za „živého svatého“ považován… ti „mrtví svatí“ nás tolik neiritují… zajímavé…

Myslím, že je to naším Egem.. asi někde uvnitř tajně toužíme po tom být slavní, obdivovaní… jako dokonalí a jako morální autorita… a pak nám ten, kdo je považován za takového, zrcadlí naši frustraci z toho, že tím nejsme…byť můžeme formálně i zastávat vysokou funkci ve společnosti…

Navíc v souvislostech těchto pitoreskních událostí můžeme rozenávat, čím se zabývají lidé, kteří jsou ve svých funkcích za peníze daňových poplatníků a místo toho aby co nejlépe řídili a spravovali to, co jim bylo dáno, řeší svoje egoistické a soukromé “ pitomosti“

Stále jde o to především se zabývat sám sebou, pracovat na sobě, snažit se být dobrým člověkem a dělat věci podle nejlepšího vědomí a svědomí… je to cesta tvrdé práce, ale jde to…. a i malé výsledky nám jsou velikou odměnou… především ve vlastních pocitech… a to vše ovlivňuje naše zdraví, štěstí…..Aloha!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Ragů z hlívy a hokaido

Potřebujeme:

Cibuli, hlívu, hokaido, olej, oříšek másla, tymián, rozmarýn, sůl

 

Postup:

Na oleji orestujeme nakrájenou cibuli, hokaido a hlívu, osolíme, ochutíme bylinkami, podlijeme kapkou vody a pod pokličkou chvilku podusíme,  nakonec přidáme oříšek másla, … podáváme třeba s kaší z brambor a batátů…

img_3026

This entry was posted on 22.10.2016, in Recepty.

Začala sezona topinamburů…

Topinambur je krásná bylina, kvete na podzim, žluté květy podobné slunečnici prozáří podzimní atmosféru… a když topinambury vykvetou, dávají nám zprávu: už nás začni sklízet…. sklizeň je jednoduchá, zaryjeme rýč do země, opatrně vytýneme celou rostlinu, ustřihneme květ do vázy, listy a stvol skrmíme domácím zvířatům, pokud je nemáme, můžeme s nimi mulčovat, nebo na zimu zakrýt bylinky, aby nepomrzly…

Rukama potom odloupáváme krásné hlízy… topinambury patří mezi hvězdnicovité… však taky to, co objevíme u kořenů roste krásně do hvězdice… šťavnaté topinambury neočišťuji, dávám do chladu, ale vždy vyberu ze země jen tolik, abych v příštích dvou třech dnech zpracovala, protože jak jsou šťavnaté, vysychají při delším skladování… sklízím je postupně do té doby, než zamrzne země a potom zse až rozmrzne… mezitím nezapomenu založit další záhon, aby i další rok byla pěkná úroda… ale s tím zakládáním záhonu to mám jednoduché: prostě nevyberu úplně vše, ono tam něco zůstane a další úroda je jistá…

Pozor jen, topinambury jsou opravdu vytrvalé, sázejte je někam k plotu, udělají krásný živý plot… nebo do kouta zahrady, aby vám potom nerostly topinambury i tam, kde chcete něco jiného…

Nejlépe je konzumovat syrové, pěkně chroustají a připomínají oříšky… přidávám je do salátů, i do celerové remulády, do pomazánek, prostě jak mě napadne..

Pozor, dají si vařit jako příloha, přidávám i k hlívě ústřičné, ale kdo na ně není ještě zvyklý, mohou ho nadýmat… ale i před tuto vlastnost jsou velikým darem Přírody, neb pomáhají posilovat slinivku a to všici potřebujeme..

img_3012

Úplňková sprcha pro osvěžení těla i Duše…..

Brzy – v neděli nám nastane úplněk Měsíce…Beraní…. to si říká o malé připomenutí úplňkové sprchy:

 

Můžeme si vybrat – fyzickou vodní sprchu – stačí jen vlézt do sprchy, namixovat si vodu nikoliv ledovou, jen tak pěkně chladnou, potom se od nohou osvěžit, nebudu používat žádné mýdlo ani sprcový gel… jen vodu.. postupně celé tělo a potom rituálek s vodou v energiích úplňku: sprchuji se od vrcholku hlavy, nechám vodu stékat odshora dolů, a přitom si v duchu říkám představuji: kéž mě voda a úplněk Měsíce zbavuje všeho, co mi brání být zdravá, svěží, šťastná, spokojená, klidná….. kéž mi voda dodá zdraví, svěžest, schopnost radovat se, být vyrovnaná a klidná.  Potom se jen utřu…..

Sybolickou úplňkovou sprchu – nejlépe jeli Měsíc v úplňku vidět na obloze, ale jde to i když by byl schovaný… máme přestavivost…

Nejlépe venku pod svitem měsíčních paprsků se postavím / klidně oblečená, ale mohu se svléknout…a být nahá…/ a nejprve se prodýchám, potom zvednu ruce dlaněmi směrem k Měsíci, procítím dlaně a přestavím si, jak jimi protéká měsíční úplňkové Světlo a potom s rukama nahoře si představím, jak mě měsíční paprsky omývají, jak mě zbavují všeho, co mi brání být zdravá, svěží spokojená, šťastná…. chvilku tak setrvám, nakonec prodechnu do chodidel, abych se uzemnila a ruce spojím dlaně a položím je na prsní kost, prodechnu ještě ještě jednou a procítím vděčnost za tento rituál….

Je vhodné den před tímto úplňkovým rituálem vynechat maso a jíst jen lehkou vege stravu, dostatečně pít…

Krásný plněk všem! Aloha!

014

Malé filozofování nad pojmem „slovo“…..

Tak jdeme s vnuky a psem lesem, radujeme se z barev kolem nás, Matěj sbírá žaludy, Danda zase šišky, pes očuchává každý kámen při cestě …. je nám všem prima… a Matěj porušil ticho otázkou: Babi, když bych se narodil třeba v Číně a moji rodiče budou mluvit jen činsky a všichni kolem mě taky, tak to asi začnu rozumět čínštině a ne češtině, viď…. a jak to vlastně je když se člověk narodí, to asi neví že je Čech nebo Číňan a taky asi neví, že mamka je slovo ,které vyjadřuje jeho mamku…. on vlastně po narození vůbec nic neví a ani to nepotřebuje, potřebuje jen aby se o něj hezky starali, měli ho rádi, krmili ho, přebalovali a chovali… nic jiného nepotřebuje… to je bezva…. ani neodpovídám….

Matěj pokračuje: “ a babi, proč se třeba mamce říká mamka a ne taťka a psovi pes a ne máslo?“… tak to filozofování nabralo grády a já odpovídám:“ protože se lidé v určité oblasti kdysi dohodli, že ty věci, osoby, děje budou nějak nazývat, aby se domluvili a tak to je až do dneška…. „… a Matěj zase: “ a takhle se taky domluvili o číslech a počítání?… nejdřív se museli domluvit, že množství jedna budou říkat jedna, množství dva dva a tak dál až do nějakých bilionů… tak to si to počítání vlastně lidi vymysleli…. a nejdřív asi museli vymyslet sčítání, protože museli spočítat kolik toho ulovili, potom sami sebe, aby věděli kolik jich na ten úlovk vlastně je… a pak si vymysleli odčítání, když jim to ubývalo jak to jedli… hmmm… a proč vymysleli dělení a násobení?…“ a sám si odpovídá:  vždyť dělení je vlastně odčítání a násobení je vlastně sčítání…. „… a to se už připojil i Danda: no asi proto, že když toho měli sčítat moc, bylo by to dlouhé, tak je napadlo to zjednodušit násobením… hmmm… a babi, kdy to lidi změní?… Odpovídám: “ asi až je toto přestane bavit, nebo někoho napadne něco zajímavějšího, jednoduššího….

…a zase Matěj: “ no a tvrdý a měký „I“… to napadlo koho?… proč to tak komplikoval?…. a navíc to často nemá logiku – třeba ženy šly je tvrdý Y a ženy jsou měké, jemné…. a muži jsou tvrdí a muží šli je měkké „I“… tak koho tohle napadlo?….. a pokračovali jsme v podobném duchu až než jsme obešli celý les…. krásné chvíle! Aloha!!!

img_1698

Jak v pošmourných podzimních dnech udržovat dobrou kondici a náladu…

Začaly nám pošmourné podzimní dny, sluníčka pomálu, dny se krátí, noc prodlužuje…. to je prostě realita a my s tím nic nenaděláme…. přijmout to tak  jak to je je nejlepší cesta k tomu, abychom nepřicházeli zbytečně o energii stěžováním, kritizováním, fňukáním….

V těchto krátkých studených dnech je pro většinu z nás nepříjemné vylézt z teplých peřin, ale protahovat ležení v posteli se moc nevyplácí, lepší je prostě si říci: i když je ještě tma a zima, já teď vstanu, dám si studenou sprchu nebo alespoň se pořádně omyji studenou vodou, to mě probudí, osvěží, potom si trošku protáhnu tělo, prodýchám se, pak snídani a den pěkně začíná… a pokud zrovna prší, tak je to dobře, protože příroda, a my jsme její součástí, to potřebuje….

Neopomínejme ani procházky venku, i když se nám moc nechce vylézat z domů, příjemně osvěženi procházkou se cítíme lépe, než když se krčíme u kamen a klimbáme… jít včas spát a neponocovat je další cestou k tomu, abychom na podzim nebyli slabí, nemocní a „otrávení“….. dostatek přirozených vitamínů můžeme zajiš’tovat jablíčky, mrkví, řepou, zelím, to si nezapomeneme naložit, protože kvyšené zelí je vynikajícím prostředkem nejen k přijímání vitamínů, ale výborně čistí organizus…tak krásné podzimní dny všem! Aloha!!!

010

Proč se celý rok koupu ve vodě v přírodě….

Miluji vodu a plavání v ní… po celý rok se chodím koupat do vody v přírodě… a to mi dává možnost na vlastní kůži vnímat změny, které v přírodě skrze vodu nastávají v průběhu roku….

Když to vezmu od zimy – přijít k vodě v zimní bundě a pohorkách s rukavicemi na rukou a potom vše shodit a nechat se nejprve ochladit studeným, často mrazivým vzduchem, cítit jak má moje tělo sklony stahovat se pod vlivem chladu jakoby samo do sebe…Obvykle jsem u vody sama, jen s mužem, všude klid, ani živáček… potom boskýma nohama pěkně jít k vodě a pocítit ty první kroky, kterými se moje nohy noří do ledové vody, pořádně to prodýchat, potom ponořit ruce a postupně jít a jít dál a dál do vody, až se do ní ponořím…. ……….a plavu… tělem projíždí zvláštní jehličky chladu,  je to příjemné, cítím každou  svoji buňku…. moc dlouho to nevydržím, a obracím se zpět ke břehu a vystupuji z vody… tělo začíná tepat, pokožka celá červená, postupně cítím to horko, kterým moje tělo reaguje na chlad z vody a studeného vzduchu… osouším se a užívám si těch pocitů celkového oživení….. je mi báječně

Potom přichází jaro, příroda se začíná probouzet, pupeny pučí a vzduch už není tak ledový, sluneční paprsky začínají hřát a svléci si na břehu u vody oblečení a jít vstříc osvěžení ve vodě  není už takové vzrůšo…… pořád je chladná, ale už nepíchá jako jehličky, mohu v ní plavat déle, je to paráda… po osušení zůstávám na břehu, sleduji to jarní probouzení, měnící se barvy kolem břehu, a mám pocit, jako by i ve mě pučelo to nové, svěží….

Letní koupání bývá příjemným osvěžením v horkých dnech, plavu a plavu, užívám si dlouhých temp, skáču do vody, potápím se, vůbec se mi z vody nechce ven… potom sama sebe přesvědčím, že už vylezu na břeh, ale po pár minutách se vracím do vody, jen co trochu oschnu….a mohu se do vody nořit brzy ráno… to tu ještě skoro nikdo není, jen pár rybářů, kterým se snažím nepalšit ryby…. a taky navečer, když už skoro všichni odelšy, protože jsou už dost opálení… a večer, za tmy je to skoro magické, tma kolem mě, voda také tmavá, tajemná…. nade mnou hvězdná obloha…..

Podzimní koupání bývá takovým loučením s teplými slunečnými dny, namlsaná létem se někdy musím přesvědčovat abych v sychravém dni do té studené vody vlezla, ale stojí to za to, když to udělám…..oživuji tak v sobě vzpomínky na léto….

…a pak uase přichází zima a tak zase do zimní bundy a ty štiplavé jehličky ledové vody…. je to krásný koloběh…

…a teď mi došlo, že jsem to nadepsala: proč se celý rok  koupu ve vodě v přírodě…. proč vlastně?…. no protože mě to baví!!!! Aoha!!

img_2948