Sešli jsme se na semináři na téma Život a Smrt a jsem moc vděčná, že jsme toto často tabuizované téma oteřeli….

Samozřejmě toto téma každý uchopí z postoje, který souvisí s jeho vírou…. já jsem člověk, který věří v širší rozměr Života a věřím v to, že Esence člověka, za kterou považuji Mysl spojenou s  emocemi, je věčná, na rozdíl od fyzického těla…věřím, že působí zákon příčiny a následku…. z toho vychází můj názor na Život a Smrt.. Nikomu ho nevnucuji, nikoho nepřesvědčuji, prostě jen těm, kdo chtějí toto téma sděluji….

Mám velkou radost z toho, že jsme během besedování toto téma poněkud odlehčili, zbavili pathosu…. to je podle mě velice prospěšné k tomu, abychom nepropadali skepsi a nihilizmu….

Představuji si jakousi účečku, jejíž jeden bod tvoří okamžik narození a druhý bod okamžik smrti…. mezitím se pohybujeme v rámci lineárního pojetí času v nějaké časové ose, která obnáčí naše prožitky a zkušenosti…..

Když se narodí dítě, všichni to oslavují…… když člověk zemře, jsou obřady spojeny, alespoň v naší současnosti a zeměpisných šířkách spojeny s truchlením…..se smutekm.

Může to vypadat drsně, ale jsem přesvědčená, že ten smutek je projevem Ega, protože souvisí s tím, že zemřelý člověk tu již pro nás není, ani to, co v našem životě zastával, v čem nám pomáhal, jaké výhody jsme z toho, že žil vlastně měli….. Ten kdo zemřel již netrpí. Ani fyzicky ani psychicky…prostě není….. Trpí pozůstalí a pláčí nad sebou, protože jim ten člověk chybí….. to je podle mě projev Ega.

Nejsem necitelný člověk, také mě smrt mých blízkých zasáhla, několikrát…. ale vzhledem k mé víře a postoji ke smrti jsem se se srmtí blízkých vyrobnala celkem rychle. Prostě jsem ji dokázala přijmout. Snad i proto, že mi například mamka umírala několik měsíců doma, že jsem s ní zažívala první chvíle, kdyse projevila její nemoc, potom snahu lékařů bojovat s fatální diagnozou, které vedlo jen k veliké bolesti, potom oteřená komunikace o pravděpodobném konci života, který bude nikoliv dlouhý, ale o to asi bolestivější…. Požehnáním byl čas, který jsme s mamkou dostali Darem, abychom mohli spolu téma umírání a smrti nejen prožívat, ale především o tom komunikovat…. podařilo se nám nějakým zázrakem zbavit se odporu ke smrti a tím i smrt přijmout…. proto asi mamka netrpěla fyzickou bolestí i když tělo už bylo ve stavu, kdy běžně pacienti dostávají silné medikamenty na bolest, často i mofrium… nic z toho mamka nepotřebovala, tím, že smrt přijala, fyzický stav nebyl tak důležitý, jako její stav mysli a její pocity veliké Pokory a odevzdanosti, i vděčnosti za to, že prostě žila….

Prožili jsme spolu 4 měsíce, které byly plné nových zážitků, objevování nového, keré byly plné citů a opravdové Lásky. A za to jsme velice vděčná, i když to mněkomu může připadat divné.

Když mamka připravená a smířená zemřela, oslavili jsme její život a poděkovali za vše, co jsme společně mohli prožít.

…..a pokračování k tomuto téma někdy příště…. Aloha!

Máme před sebou měsíc září…. devátý měsíc kalendářního roku…

Končí léto, přichází podzim a začíná další cyklus našeho života….

Období, kdy budeme sklízet…. přesně podle zákona příčiny a následku.. někdo tomu říká zákon „karmy“….. jedno tak to nazveme, důležité je to pochopit a přjmout . Přinese nám to například méně konfliktu uvnitř i navenek, s okolím….

Září….. již název tohoto měsíce!  Vyjadřuje velký příliv energie v přírodě, ale i v životech ldií… energie úrody, která nám pomáhá přežít fyzicky období podzimu a zimy….. také energie uvědomění si toho, jak slova a činy jsou nerozlučné a pokud nejsou v souladu, náš život se zmítá ve zmatku, jedno zda jsme materiálně bohatí či chudí…. v tomto Život nedělá rozdíly, prostě po nás chce, abychom byli opravdoví a respektovali Zákony, které netvoříme my lidé, ale Život sám…měli bychom se zamyslet i nad tím, co je vlastně ukryto pod pojmem Lidskost, humanita, pomoc bližnímu……. dnes jsou tyto pojmy zprofanovány, čato zneužity k vytěžení osobního zisku a moci….. 

Pomáhat bližnímu je veliký Dar, ovšem Dar není nárokový.. ten kdo pomoc potřebuje, by měl být pokorný a o pomoc požádat, být za ni vděčný, ten kdo se pomáhá by se měl svobodně rozhodnout že pomůže, komu pomůže a jak pomůže a neměl byto nijak prezentovat navenek…. pyšnit se tím, že pomáhá…..vše by mělo být založeno na osobním kontaktu, domluvě a spolupráci. To se ale dnes vytratilo, nějak to převzaly úřady a určité organizace a stal se z toho vlastně takový divný obchod, celé se to zamotalo, ti kdo pomoc dostávají ji považují za samozřejmou a často ji i zneužívají….. v lidském společenství je cosi nezdravého…

…ve společenstvích přírodních, ve společenstvích zvířat toho funguje zcela přirozeně, z našeho omezeného pohledu možná trochu krutě, ale to je přirozený běh Přírody. My se od něho stále více vzdalujeme a tím se vlastně oslabujeme…..

Princip domluvy spolupráce, vděčnosti a soucitu bychom se měli nyní hodně učit pochopit a používat v reálných situacích. Pokud to dokážeme, budou naše vztahy harmonické a celkový život vyrovnanější. Bude méně prostoru pro manipulátory …..

Je to třeba i to, jak vyhodnocujeme co vlastně potřebujeme ke spokojenému životu, jak se chováme k Matce Zemi, přirodě, zda nejsme jen ti, kdo chtějí brát a přitom jen ničíme vše živé kolem sebe, aniž bychom si uvědomovali, že to vlastně ničíme sami sebe….

Přijímat Dary Matky Země, její plody, je zcela jistě přirozené, ale rozhodně na v takové míře, že ničíme půdu, vodu,živočichy, jen abychom si teď momentálně více „užili“….

I letošní září nám dává hodně šancí k přehodnocování a ke změnám…….Aloha!

V září začíná další školní rok…. podle mě také každý rok nová etapa roku…. po létě, kdy dovolenkujeme, žijeme poněkud jinak než ve zbytku roku, i když již nejsme školáci….., se navrací život do určitého „řádu“, tedy měl by se navracet do určitého „řádu“, řádu, který nás neomezuje, ale naopak nám pomáhá, pokud si ho vhodně nastavíme, udržovat se „jakžtakž“ v rovnováze, tedy vestavu zdraví fyzického a psychického.

Cítít se dobře po těle a v pocitech a myšlenkách je dobré, příjemné a prospěšné…… ale nic není zadarmo, tedy pokud chceme být svěží, vyrovnaní, zdraví, musíme se o to přičinit, nečekat, že se něco stane nebo že to za nás někdo udělá.

Je dobré již s prvním zářijovým dnem si zvyknout, že ráno udělám malý rituál:

Po probuzení pořádně nadechnu a vydechnu, poděkuji za den, který začíná, pořádně se u otevřeného okna protáhnu, udělám 8 „osmiček“ na jednu i druhou stranu.

Večer si najdu chvilku, posadím se někde v klidu do skřižného sedu nebo do sedu na patách, buďto si zapálím svíčku a na její plamen rozostřím zrak a takto pár minut zkusím pustit myšlenky, ale neusiluji, nesanžím se o to, prostě jen zkouším být bez myšlenek.. pokud mi nějaká do mysli přijde, nesnažím se ji vyhnat, jen ji sleduji a nechám proplout pryč. Pokud by to byla nějaká myšlenka, která by se mi stále vracela, ukončím meditaci a zkusím se zamyslet proč zrovna tato myšlenka je tak intenzivní, že mě pronásleduje…. Možná to bude myšlenka spojená s něčím, co jsem ten den prožila, třeba silná situace, třeba nějaký těžký úkol, který mám před sebou…. tak to uchopím rozumem a vyhodnotím, zda je účelné se touto myšlenkou zabývat. 

Zkuste to, určitě Vám to prospěje…. hezké dny! Aloha!