Byli jsme na víkendu v Bílých Karpatech… předpověď počasí byla nepříznivá, ale my jsem si řekli, že pojedeme …. Karpaty nás přitahují, předpověď nás neodradí…. 

Při cestě jsem zažili pěknou průtrž… na místo jsme dojeli a na zemi ležely mraky… Karpaty jsme  cítili, spíše než viděli….vzduch byl prosycen deštěm a bylo to náramně romantické…..

Ráno jsem se probudili do protrhané oblohy, když jsme vycházeli na Žítkovou, už slunce svítilo… všechno bylo namočené, a krásně svěže zelené, neunavené….

….opájeli jsme se vůní rozkvetlých petrklíčů a když jsme došli k ovčí farmě, náhodou jsme uviděli malý domek s nějakou celudí na vratech…. popis zněl: dům, kde bydlela poslední žítkovská bohyně…. další cedule oznamovala, že prohlídky jsou 3x denně, ta další měla být za půl hodiny… chvíli jsme čekali, mě se střídavě promítalo: chtěla bych se tam podívat… a zároveň nějak mi to neladí…. nakonec, protože paní průvodkyně zatím nepřišla, šli jsme na Žítkvovou.. na prohlídku jsem nečekali.. kamarád povídá.. stavíme se v hospodě.. tam se něco dozvíme….

…když jsem tam došli, usedli jsme u venkovních stolků a přisedl si k nám starý pán s malým pejskem.. a zeptal se odkud jsme. a začali jsme si povídat… kde jsme chodili a tak… přišla řeč na ovčí farmu a že sýry odtud jsou opravdu dobré, že to dělají dobře… a když jsem řekla, že jsme tam natrefili na domek posledni bohyně, pán povídá: no ten koupil „mizera“… Mizera se opravdu jmenoval…… jen na tom vydělává peníze… jinak s bohyněmi nemá nic společného…. no ono sem teď jezdí hodně lidí, protože četli tu knížku, ale místo, aby tu chodili a cítíli tu atmosféru, hledají tu senzace… a na tom vydělává ten „mizera“…. co je mezi nebem a zemí se stejně nikdy nedozvíme, jen můžeme tušit…

Aha… tak to je to, co mě pořád blikalo, že se nepotřebuji podívat do toho domku… stačí pobýt na Žítkové… a kamarád to věděl… že se v hospodě něco dozvíme….

Opravdová kouzla a magie nejsou spojena s patosem, velkými gesty a velkými slovy.. jsou nenápadná a projevují se pomalu a křehce…. často je přehlédneme….

Magická síla Žítkova je v kráse a čistotě krajiny a v pokoře dobrých  lidí, kteří tu žijí…