Dnešnní odkaz na FB mě inspiroval k tomuto článečku. Kamarádka tam dala nádhernou píseň Edit Piaf“ Nelituji ničeho“. Nejen, že mi připoměla, že jsme před pár lety s Flekem uvedli celý taneční pořad Edit Piaf, kde jsme choreografiemi a scénami z jejího života prožili všichni báječnou dobu příprav celého pořadu a samozřejmně také potom jeho uvedením v chrudimském divadle určitý vrchol našeho snažení . Ale také jsme si všichni šahali do svých tajných komnat, krásně vyplouvala stará zranění, křivdy, strachy…. v tom všem nám pomáhaly její úžasné písně i její zdánlivě krutý život od dětství až do relativně brzké smrti – prostřednictvím tance jsme to prožívali s ní a vlastně každý sám za sebe. Zajímavé bylo i to, že v průběhu toho roku, co jsme pořad připravovali a uváděli, mnozí z nás zažívali skutečné těžké situace v osobním životě. A ten, kdo je právě těžké nezažíval, objevoval je někde ve své minulosti. byla to vlastně báječná skupinová terapie… nejsou náhody….každý si to prožil jak uměl, všichni dohromady si procházeli přijímáním konkrétních tanečních a částěčně i činoherních roliček, svými pochybnostmi o svých schopnostech, o svém talentu, o víře v to, že ztvární roli, kterou dostal pravdivě, dokonale…..Přestože téma celého pořadu bylo vážné, ba smutné, při jeho tvoření jsme zažili i veselé situace, přinesl nám mnoho radosti a každého nás něčím obohatil. Ani ten, kdo netančil jednu z hlavních rolí, ale jen třeba maličkou roličku, byl stejně důležitý jako ten, kdo tančil třeba Edit…. bez malých rolí by nebylo ani těch větších a velkých.
Litovat čehokoli je vlastně ztrátou energie. Jakmile něčeho v životě litujeme, popíráme vlastně sami sebe, protože naše zážitky, ať jsou jakékoliv, jsou naší součástí. Nevymažeme je ničím, nepopřeme je, nepomůže nám svalovat vinu za ty nepříjemné nebo bolestivé na někoho či něco, nepomůže nám ani obviňovat sami sebe. Prostě jsme určité situace nějak prožili. Tečka. Asi jsme to nedokázali jinak, než třeba v bolesti, zklamání…
Co se stalo se stalo. Jediné, co můžeme udělat, je, že přiznáme sami sobě bolest, zklamání… přijmeme to a jdeme dál.
Toto dokázala bez jakékoliv odborné pomoci Edit…. Mohla by již od ranného dětství obviňovat, žít v křivdách, trápit se…. prošla mnoha situacemi, kdy ji někdo opustil, zklamal, podvedl, využil. Ona to prožila a šla dál. Možná by bez těchto bolestivých zážitků nedokázala předat lidem ve svých písních tolik citu, lásky, opravdovosti. Ty těžkosti ji vlastně obohacovaly, otevíraly její srdce, zjasňovaly její nádherný hlas. Proto její písně zněly pravdivě, ona byla pravdivá… sama k sobě, ke svým prožitkům, při symbolickém pádu na zem zcela jistě cítila velikou bolest, ale vždy se zvedla s šla dál, zpívala dokud žila.
Nelitovat ničeho přináší velikou úlevu, přináší novou energii, přináší naději…..