Pečené malé cibulky

Potřebujeme: malé cibulky oloupané, rozkrojené na půl, olivový olej, sůl, bazalku, červené víno, balzamico ocet, cukr /třtinový/

Postup: plech vytřeme olejem, cibulky na něj naskládáme v jedné vrtvě, trošku osolíme, podlijeme  rovnoměrně cca 1cm vína, pečeme v troubě na 180st asi 10 minut. Připravíme si marinádu z olivového oleje, kapky balzamika, přidáme lžičku cukru a bazalku, důkladně promícháme. Upečené cibulky dáme marinovat minimálně na 12 hodin. Uložené v lednici nám vydrží týden, jsou výborné jako předkrm s pečivem, jako mňamka k vímu, jako doplněk zeleninoých salátů

This entry was posted on 2.4.2009, in Recepty.

Andělíček

Stačí tak málo a může se toho hodně změnit. Třeba můžeme poprosit andílky, aby pomáhali dětem ke klidnému spánku, k uklidnění, k uzdravování. Andělé nerozlišují komu pomohou, malému nebo velkému. Stačí jen věřit, že tu jsou a o pomoc je požádat. Zeptejte se dětí, zda slyší jejich křídla nad svými hlavami a určitě uslyšíte: ano, jsou tu se mnou pořád…….

 

Moji milí andělíčci, zamávejte křidýlky,

ve dne buďte pořád se mnou, v noci u mé postýlky

Mrkvová polévka s čerstvým zázvorem a kuskusem

Potřebujeme: Máslo, mrkev, cibule, čerstvý zázvor, sůl, kuskus

Na másle orestujeme cibuli, přidáme mrkev, podlijeme vodou, osolíme, přidáme trošku na jemno nastrouhaného zázvoru, vaříme téměř do změknutí, nakonec přidáme hrst kuskusu a necháme dovařit. Můžeme do polévky rozšlehat jedno vajíčko.

This entry was posted on 31.3.2009, in Recepty.

Bryndzové šátečky

Potřebujeme: balíček chlazeného listového těsta, 250g bryndzy, bazalka, olej

Těsto vyválíme, nakrájíme na čtverečky 5x5cm, dáme doprostřed kousek bryndzy, posypeme bazalkou, cípy šátečků spojíme, potřeme olejem, pečeme ve vyhřáté troubě cca 10 -15minut na 180st. Podáváme jako teplou přílohu k masu či zelenině, nebo studenou k zeleninovému salátu.

This entry was posted on 31.3.2009, in Recepty.

Jak žít šťastný život

1. Úvod

Dlouhá léta se zabývám otázkou, co by měl člověk dělat, aby prožil život šťastný, spokojený, zdravý. Pomáhají mi k tomu nejen moje zkušenosti a zážitky, ale také studium. Nejvíce mi otevřely cestu k tomuto tématu knihy 14. dalajlamy. Nejsou to pouze knihy, které přibližují nám Evropanům tibetský budhismus jako filosofii života, ale také záznamy diskuzí dalajlamy s lidmi ze „západu“, s psychology, psychiatry, terapeuty, všemi, kdo se zabývají fungováním lidské mysli, psychiky. Určitě mi v tom pomohl i můj pobyt v Tibetu, kde jsem na vlastní oči viděla lidi, kteří tam žijí a cítila jejich vnímání života, víry, byla svědkem toho, jak spojují běžný život a vírou v něco, co je nad naším lidským rozumovým chápáním a propočty klasické vědy. Uvědomila jsem si, že nic není vůči sobě v rozporu. Rozum, vědecké zkoumání a poznání světa a mystický či nábožensko filozofický pohled na svět. Je to několik úhlů pohledu na děje, události, ……. a teprve složením celé mozaiky těchto jednotlivých pohledů se můžeme přiblížit celkovému obrazu života jak jedince, společnosti, přírody, celého vesmíru.

My tady v našich zeměpisných, historických podmínkách máme zažitou tendenci stavět věci proti sobě, bojíme se něčeho, co je jiné než naše zažité stereotypy a neustále čekáme protivníka, odpůrce,…. To nás defakto oslabuje po mnoha stránkách : po stránce psychické, fyzické. Ubírá nám to energii, kterou bychom mohli využít právě k tomu, abychom žili spokojenější, šťastnější a zdravější život. Krásným příkladem toho, jak se můžeme na jednu událost dívat ze dvou zcela odlišných úhlů je příběh dívenky, dcerky chudého anglického farárře, vyrůstající bez maminky, která si jednoho letního dne zlomila při pádu ze schodů nohu. Fakt byl tento: jsou prázdniny, zlomenina pravé nohy, následná sádra, znemožněná pohyblivost. Postoj malé Anny byl:“ To je ale výborné, že jsem si zlomila jen jednu nohu, mohla jsem si zlomit obě!“ Nebudu zde popisovat, jaký postoj by k takové situaci zaujala většina z nás……. Co malé Anně přinesl její pozitivní postoj? Mohli byste namítnout, nic to přece nezměnilo fakt, že měla zkažené prázdniny. Ale není tomu tak, ona ve skutečnosti neměla prázdniny zkažené právě díky svému postoji. Neutápěla se v sebelítosti, nežárlila na ostatní děti, které běhali po venku a koupali se v řece. Přijala situaci a využila čas k četbě, k malování, k vyprávění se svým tatínkem. Noha se jí zahojila a ona nastoupila do školy se svými zážitky, i když byly odlišné od zážitků jejích spolužáků. A navíc se neoslabila tím, že by v sobě nesla pocit hořkosti nebo křivdy. Byla to její svobodná volba, jak situaci zhodnotí, tak jako máme my všichni vždy svobodnou volbu, jaké zaujmeme stanovisko k tomu, co se nám v životě přihodí.

Hygiena mysli

Jsme od dětství vedeni k čitotě těla,  péči o zubní hygienu, ke zkrášlování zevnějšku. Mnoho času a peněz věnujeme v dospělosti výběrem slušivého oblečení, fyzickému cvičení, abychom měli krásné tělo, dietám a různým čistícím kůrám. Docházíme do salónů kde nám pečují o pleť, učí nás „malovat si hezčí obličej“, malují a modelují nám nehty, ba dokonce absolvujeme zlepšování zevnějšku chirurgickými zásahy, liposupcemi,…… nic proti tomu, ale extrém, kdy si jako lidská bytost připadám tak nehezká, že se nechám řezat a sešívat, myslím svědčí o čemsi nezdravém v sebepřijetí. Nehladě na to, že každý sebemeší chirurgický, ba i laparoskopický zásah, každá jizévka nám narušuje toky energií v těle.

Co se však týká hygieny mysli a péči o ní, tam, máme většinou obrovský dluh. Nikdo nás nenaučil již jako malé děti prožívat emoce, uvědomovat si je, dokázat je prožít a přitom se jimi nenechávat ovládat. Naše mysl je to, skrze co vnímáme život. Ano vnímáme ho také smysly: slyšíme, cítíme, máme chuť, hmat, zrak. Ale pokud vjemy, které přijímáme těmito smysly nezpracuje náš mozek, potažmo naše mysl, nejsme schopní je vědomě prožít.

 Možná se zdá, že naši mysl používáme , vždyť pořád do ní přijímáme informace, …..  ale veliké množství informací, které se usídlují v naší mysli vědomě nekontrolujeme, vůbec nevíme, že je v mysli máme. Ale právě tyto neuvědomělé informace nás velice ovlivňují, na podvědomé úrovni. Zůstanou pouze v  rovině hlubší mysli, nejsou zpracované na základě pochopení, vytvářejí potom bloky a  jsou zbytečným balastem. Je to podobné  jako fungování počítače. Stáneme si nějaké soubory, neutřídíme je a zůstanou nahrané na harddisku. Časem zapomeneme, že tam tyto soubory máme nahrané a tak je nepoužíváme. Ale přesto jsou stále nahrané na harddisku a v podstatě jen zbytečně zaplňují kapacitu našeho počítače.

Důležité je si uvědomit, jak stav naší mysli ovlivňují emoce. Například  hněv, vztek, závist,rozrušení, stres, strach, rozčílení, mysl prakticky paralyzuje, zatemňuje. Naopak  radost, štěstí, láska, vnášejí klid do mysli a zlepšují naši schopnost přijímání a zpracování informací.

Naučit se svoji mysl zklidňovat, čistit, naučit se prožívat své emoce, uvědomovat si, že je vůbec prožíváme, nenechat se jimi ovládat, ale na druhé straně se jim nebránit. To je hygiena mysli, kterou když budeme provádět, náše prožívání situací bude na jedné straně plnější, a na druhé straně snažší. Budeme se cítit celkově klidnější a vyrovnanější.

Jak provádět hygienu mysli? Ráno, když se probudím, měla bych si uvědomit, a jakým pocitem se budím. Pokud je to pocit radosti, chuti do nového dne, tento pocit si udržím.  Pokud se probudím s pocitem, nechce se mi vstávat, netěším se na tento den, měla bych ukáznit své myšlenky a pocity a po několika  hlubokých výdeších si opakovat: těším se natento den, přijmu vše, co mě tento den potká, zvládnu to a bude to k mému rozvoji. Večer, než usnu, měla bych přijmout vše, co se tento den přihodilo, ať už to bylo cokoliv a ukončit tento den poděkovat sám sobě za vše co jsem prožila. Staré moudro praví: Minulost nezměním, budoucnost neznám, plně prožívám přítomný okamžik. Není toho mnoho, co stačí dělat, aby se nám žilo lépe a snadněji. Stačí to jen začít praktikovat.

Je mnoho způsobů jak s myslí pracovat, některé jsou velice složité a nelze je zde popsat. Ale například zklidňění mysli pomocí vydatných výdechů ústy dokáže každý. Další účinnou metodou zklidňování mysli je prozařování : posadíme se do zkřižmého sedu, ruce volně položíme na nohy, zavřeme oči a vnitřním zrakem si představujeme zlaté světlo, které prozařuje naší mysl. V této představě setrváme 5 až 10 minut. Poté vydechneme vydatně ústy, otevřeme oči, ruce spustíme z nohou a pomalu přes dřep narovnáme páteř do vzpřímého stoje.

Solná terapie pomocí horkých Halitů

Solná terapie pomocí horkých halitů je účinná metoda, která uvolňuje napětí v těle, rozproudí toky energií v energetických centrech a uvolňuje mysl. Hality jsou velké krystraly  Himálajské diamantové soli,průhledné, s krásnou krystalickou strukturou. Nesou veliké množství buněčných informací. Jejich použitím se k poškozeným buňkám těla přenášejí informace o jejich správné struktuře, to vede k tomu, aby se spouštěly samoléčící schopnosti organismu a obnovila se buněčná rovnováha. Halit je obrovským zdrojem bioenergie. Při terapii pomocí Halitů se  nejprve klient uvolní pomocí relaxační techniky, potom se na jednotlivé části těla a energetická centra přikládají nahřáté krystaly Halitů a nechají se působit cca 15 minut, dokud klient necítí výrazné uvolnění napětí v těle. Po odstranění Halitů se provede cvičení na zklidnění mysli, aby byla nastolena rovnováha mezi tělem a myslí.

Sluneční kotlík z batátů a červené řepy

Sluneční kotlík nás potěší barvou, chutí a jednoduchostí přípravy.Potřebujeme na 4 porce: 1 velkou cibuli, 4 batáty, 1 větší červenou řepu, 2 větší mrkve, olej, sůl, kardamon, koriandr, vodu.. Zeleninu nakrájíme, orestujeme na oleji, osolíme, okořeníme kardamonem a koriandrem, podlijeme vodou a dusíme do změknutí. Podáváme s rýží, těstovinami či pečivem. Nebo s kouskem masíčka.

This entry was posted on 24.3.2009, in Recepty.

Tibetské padání a vnitřní radost

Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenosti s „tibetským padáním“, jak tomu já říkám. Poprvé jsem ho zažila před chrámem Džókang ve Lhase v Tibetu. Celé staré centrum Lhasy je mystické, přesto ale vyzařuje energii běžného každodenního života, radost a pokoru. Celý Džókang můžete obcházet kolem dokola a vytvářet tak vlastní mandalu krok za krokem. Před hlavním vchodem do chrámu, čelem k velikému budhistickému symbolu kola života s dvěma laněmi několik desítek Tibeťanů nejrůznějšího věku opakovaně padalo na zem a zvedalo se s rukama sepjatýma k obloze. Někteří padali rychle, jiní pomalu a v přestávkách popíjeli čaj a povídali si. Než jsem „padače“ na vlastní oči uviděla,  jen z knih a filmů jsem si neuměla představit co může padání člověku dát. Je to něco úplně jiného než pokleknutí v křesťanském kostele.  Postavila jsem se na volné místo před Džókangem a začala padat. Bylo to úžasné, prožitek čisté radosti spojené s pokorou, vděčností a pocit splynutí s vesmírem. Odvezla jsem si padání z Tibetu domů. Od návratu z Tibetu prostě padám. Padám sama, někdy padám se svými blízkými, padám s dětmi ve školkách, s maminkami co chodí cvičit s miminky, i některá miminka padají, padám s lidmi v kurzech a celé to padání je pro mě symbolem ne nějakého tělesného cvičení, nebo naopak modlení. Padání je pro mě vlastně neustálým prožíváním života, v jeho pádech a vzestupech, ruce sepnuté k obloze mi dávají pocit vnímat nekonečný prostor nade mnou, čelo opřené o zem mi dovoluje prožít sepětí se zemí po níž chodím, která mi je domovem a která mi dává obživu. Padání procvičuje tělo, dává rozproudit energiím v těle, čistí mysl a otevírá srdce. Proto padám a předávám padání těm, kteří chtějí padat.