Potřebujeme: 250g špaldy, 1/2 pórku, 2 mrkve, kousek ceeru, 1 cuketa, 1 paprika, sůl, mletý zázvor, kousek čerstvého zázvoru, olej
Špaldu na noc namočíme ve vodě, potom scedíme, propláchneme vodou, uvaříme. Zeleninu nakrájíme na nudličky, orestujeme na oleji, osolíme okořeníme zázvorem, přidáme kousek čerstvého zázvoru nakrájeného na malé nudličky. Uvařenou špaldu vmícháme do zeleniny, přilijeme trochu špaldového vývaru, promícháme, nakonec vmícháme 1 sladkou smetanu. Podáváme jako hlavní chod.
Od září 2010 začne 5 měsíční sebepoznávací kurz, ve kterém budeme pracovat na objevování vlastních vnitřních zdrojů ke zlepšování našeho fyzického a psychického zdraví, vztahů, na celkovém zlepšování našeho života. Budeme se seznamovat s tím, jak fungují naše energetická centra, jak je harmonizovat, jak poznávat vlastní mysl, využívat ji, učit se prožívat emoce, zlepšovat komunikaci, budeme se učit relaxovat a meditovat, nacházet více radosti a spokojenosti v životě. Podrobné informce a přihlášky mobil 602466558 a email ivca@nasandel.cz
Potřebujeme 1 hrst špaldy, kterou na noc namočíme do vody. 1,5l vody, 1 menší cibule, 1 mrkev, kousek pórku, plátek másla, sůl, muškátový oříšek, mletý kmín, koriandr. Zeleninu nakrájíme a orestujeme na másle, přidáme špaldu, vodu, sůl a koření, vaříme až je zelenina i špalda měkká. Při podábání můžeme zjemnit lžičkou zakysané smetany.
Potřebujeme: na 4 porce 150g špaldy, 2 rajčata, 1/2 okurky, 1 kapie, 1 jarní cibulka, olivový olej, sůl, balzamico ocet. Špaldu přes noc namočime do vody, potom scedíme a uvaříme ve vodě až je měkká. Zeleninu nakrájíme, promícháme s vychladlou špaldou, pokapeme olejem a octem, lehce osolíme. K tomuto salátu ani nepotřebujeme pečivo.
Od září 2010 začne probíhat sebepoznávací kurz Poznej v sobě anděla, jehož cílem bude objevit v každém účastníkovi skryté možnosti jak žít zdravější a radostnější život. Kurz je určen pro dospělé. Naučíme se vědomě prožívat pohyb, vnímat a prožívat vlastní emoce, zlepšíme svoji komunikaci, zjistíme jak se zbavovat strachu a dalších omezení, která nám brání žít hezký život. Součástí kurzu budou i meditační a relaxační techniky. Podrobnější informace o kurzu pošleme na vyžádání emailem.
28.4.2010 ve 14,18 bude měsíc v úplňku. Je to doba vhodná na očistu organizmu formou půstu, účinný a nenásilný je rýžový půs, kdy po celý den asi ve 4 až 5 dávkách jíme jen uvařenou ničím neochucenou kvalitní rýži. Pijeme pramenitou vodu a bylinné čaje v celkovém množství pro dospělou osobu 2 až 3 litry. Můžeme podpořit zažívání jemnou masáží břicha krouživými pohyby kolem pupku. Pokud den ukončíme meditací, zcela jistě velice prospějeme svému zdraví fyzickému i duševnímu. Můžeme den začít i ukončit opakováním mantry: „kéž světlo a láska zaplaví můj život“.
Když jsme malé děti, žijeme spontánně, vnímáme svět kolem sebe očima objevovatele, průzkumníka, zkoušíme ten svět uchopit, někdy i ochutnat, použít jako hračku, ….. ale v podstatě od toho nic neočekáváme, jen prožíváme, aniž bychom potřebovali mít nějaké rámcové formální informace o prostoru či předmětech a energiích, se kterými se setkáváme. Stačí nám vlastní zkušenost, pocit, prožitek. Vnímáme také to, co tu kolem nás nás je a nemůžeme to rukou uchopit, fyzickým zrakem vidět. Jako děti to prostě cítíme, vnímáme vyššími smysly a přijímáme vše jako součást našeho žití.
To trvá ale velmi krátce, než nám dospělé milující vychovávající, vzdělávající, formující okolí nezačne ten náš široký svobodný rámec našeho žití zužovat, vysvětlovat, vypočítávat, známkovat a hodnotit. A nám končí doba volnosti, inspirace a objevování a začíná doba plnění očekávání, podávání výkonů, usilování, zužování našeho životního prostoru a neustálých zklamání, strachů a křivd.
Musí to tak opravdu být? Na jedné straně musí, žijeme v nějakém reálném světě, kde máme za úkol se učit zjišťovat kdo jsme, proč tu jsme a kam směřujeme. Na straně druhé to může být úplně jinak, to naše učení, směřování by mohlo být veselější, vlastně i rychlejší, radostnější, kdyby naše okolí vytvářelo lepší rámec tomu našemu žití. Ale protože také oni, ti naši vychovavatelé, učitelé, …lé…. zažili jako děti ten přechod ze svobodného žití do toho rámcového, protože se naučili žít více usilováním o naplňování vnějších, formálních znaků života, zatlačovat svoji pravou podstatu, podstatu, která je svobodná, inspirující, vznášející se, učí to také nás, své milované děti. Oni ti dospělí vlastně mají strach dotknout se toho, co mají uvnitř, té svobody, inspirace….. co kdyby jim ten vnitřní, dnes velice slabý, téměř neslyšný hlas řekl:“ Narovnej svůj sehnutý hřbet, otevři své zavřené oči, odhoď zbytečná břemena a rozhlédni se kolem sebe, co všechno ti život nabízí! Neusiluj o nepodstatné, to tě jen připravuje o radost, o zdraví! Začni zhluboka dýchat, rozhlédni se kolem a nech se inspirovat, objevuj, pozoruj, zkoušej a jdi vpřed, padej a opět vstávej, jako když jsi byl malé dítě, stojí to za to! Objev to, co ti brání cítit vlastní sílu, cítit lásku, žít v radosti a lásce, ve sdílení a sounáležitosti místo v oddělení, strachu a uzavřen ve vlastním vězení bezvýchodnosti! Vrať se sám k sobě, objev staré bolesti a omezení, začni se jich zbavovat a konečně žij!“
„Veden vědomím vlastní svobody, inspirací jsi ve spojení se všemi silami vesmíru, jsi jejich součástí, jsi vládcem nad svým životem a jsi podporou pro všechny, kdo ještě zatím nedokáží žít svobodný radostný život.
Udělej to, zjistíš, že to jde a je to úžasné!
Zaměř své usilování dovnitř, do vlastního nitra, neztrácej čas a energii usilováním o nepodstatné!
V poslední době ke mě přichází stále více a více lidí, které trápí problémy s konečníkem….. vlastně to pouze potvrzuje, že doba nazrála k tomu, že se nemáme brzdit něčím, co je staré, nepotřebné. Pokud se nám stane, že se projeví problémy s konečníkem, tělo nám tím dává informaci, že se těžko, bolestivě zbavujeme starých nepříjemných emocí. Místo toho, abychom emoce prožili, dali jim volný průchod a tak se jimi dále nezatěžovali, z nějakého důvodu v nás zůstávají a nás to potom i ve fyzické rovině na našem těle bolí, způsobuje nám to nepříjemné pocity. Můžeme se přece učit zbavovat se starého bezbolestně a příjemně. Přijměme to, že vše, co nás v životě potká jsme si určitým způsobem na základě fungování zákona příčiny a následku způsobili my sami,ale bez sebeobviňování…… máme to zkrátka prožít, uvědomit si proč se nám to stalo, nechat sebou projít v důsledku toho vzniklé emoce a poučit se a jít dál bohatší o zkušenost. Nemáme lpět na starých věcech, starých vztazích, starých bolestech, zklamáních a křivdách. To nám nic nepřináší, pouze ubírá. Určitě při potížích s hemoroidy použijeme i prostředky na zmírnění příznaků a potíží, výborná je dubová kůra, ale pokud nezpracujeme potíž na úrovni naší mysli, může se stát, že potíže na těle načas ustoupí, ale jen na čas. Vždyť naše tělo má za úkol dávat nám signály, když se zastavíme, místo abychom šli ve svém vývoji vpřed.
Letošní duben je z hlediska energetického velice silný zvláštní měsíc. Přináší nám energie očišťování, oprošťování od starého, překonaného, ukončeného. Učí nás rozlišovat podstatné a nepodstatné, zbavovat se strachu a pochybností, naslouchat svému vnitřnímu hlasu a nastupovat pozvolna cestu sdílení, sounáležitosti, ucelenosti a světla.
To vše probíhá velice silně a rychle, nutí nás to nebýt líní, nestát na místě a nedržet se starých modelů myšlení, cítění a konání.
Malé děti ve své čistotě jsou tomu daleko více otevřeny než my dospělí a tak můžeme tím, že budeme děti více sledovat, komunikovat s nimi, navazovat kontakt se svojí světelnou podstatou…..
Silné bude novoluní 14.4.2010. Jeho energie nese zesílení tendencí zbavení se starého, toho co nás svazuje a brzdí. Proto je vhodné tento den udělat tělesnou očistu pomocí zeleninového půstu a očistu naší mysli jednoduchým cvičením na zklidnění mysli. Stačí se posadit, zklidnit se, zaměřit se na sledování vlastního dechu, pocítit vděk a ponořit se do svého srdce, pocítít tam lásku a světlo. Tak setrvat několik minut.
Další významný den bude 18.4.2010 kdy bychom si měli uvědomit, že my jako jednotlivci tu jsme pouze jako součást většího celku a že pokud budeme prosazovat svůj individuální zájem v rozporu se zájmem celku, nepřinese nám to prospěch ale ztrátu.
22.4.2010 je den v energiích spolupráce, sdílení, setkání, celku a společenství.
28.4.2010 je úplněk, který nám přinese léčivé energie pro naše tělo i duši, je vhodný rýžový půst, dechová cvičení, meditace, prociťování důvěry ve vyšší vedení, radosti a vděku za vše co nám život přináší.
Letošní duben je skutečně měsícem výzev, šancí a zázraků, dejme jim volnost, aby vstoupily do našeho života.
Na Velký pátek 2.4.2010 se ukončila pozemská cesta jednoho člověka , když šťastný ale s nedostatkem pokory vůči horám a vůči svému životu zemřel při skialpinistickém sjíždění ve sněhové lavině.
Cesty Prozřetelnosti jsou pro nás mnohdy překvapivé a nepochopitelné. Je to tím, že vnímáme život v úzké perspektivě, nedokážeme dohlédnout jeho širších souvislostí. Potom jsme často zaskočeni událostmi, zmocní se nás strach, panika, zmatek a to nám zabrání z dané události vytěžit to pozitivní a podstatné. Těžko se dá zakázat si emoce, ani by to nebylo správné, ale pokud se naučíme emoce zachytávat, skutečně prožívat, ubráníme se tomu, aby nás obíraly o energii emoce, které nás v podstatě ovládnou. Jednáme potom v afektu, obviňujeme, vyčítáme, hroutíme se. To je sice lidské, ale zbytečné. Určitě je zdravé prožít smutek, nebránit se mu, ale rozeznáme skutečně svůj smutek? Nezaměňujeme mnohdy vztek, strach za smutek, dokážeme být upřímní sami k sobě? Natož k ostatním? Neovládají nás mnohdy zajetá klišé místo skutečných čistých citů?
Smrt člověka je to, co patří k životu stejně jako narození, jen je na opačné straně jedné cesty a pokud ji odmítáme, bojíme se jí, nic tím nezískáme, pouze se trýzníme a mnohdy i druhé. Po smrti zůstane pouze tělesná schránka, bez života, tedy bez duše . Samotné tělo nemá nic společného s duší člověka, která ji posledním vydechnutím opustila. A místo toho, abychom pokorně v lásce přijali vzniklou, byť těžkou situaci, necháváme se zcela ovládnout emocemi a ztěžujeme v podstatě duši zemřelého, aby došla do světla, kde splyne s veškerenstvem. Duše člověka je nesmrtelná, neustále se prožívanými životy obohacuje a učí, postupuje tak ve svém vývoji. Kéž bychom se dokázali takto na smrt dívat, vyhnuly bychom se zbytečným citovým újmám. Duše po smrti nějakou dobu není schopná rozpoznat, že opustila tělo a je velmi zmatena reakcemi těch, co žijí dál.
Kdybychom se zklidnili, prožili skutečný smutek, který v podstatě je smutkem nad námi samými, nikoliv nad zemřelým, protože ten již tu není, netrpí….. zachytili bychom potom možná to, co se nám jeho duše snaží sdělit. Duše odešla do světla, tam není bolest, strach, utrpení, tam je jen čistá podstata bytí a tou je láska. Když se zklidníme, necháme odejít emoce, nastane v nás klid, uvědomíme si, že ten, kdo opustil tento pozemský život by si jistě nepřál, abychom tu trpěli a truchlili, hroutili se. To by mu nepůsobilo radost, naopak by mohl cítit vinu za naše utrpení. Naše ego trpí, trápí se, ale naše duše je naplněna láskou. Pokud se místo do ega obrátíme do své duše, nalezneme tam lásku a ta je největší silou, která nám pomůže překonat všechny těžkosti.
Dokud existuje obloha, dokud tu jsou cítící bytosti, kéž mám dost sil pomáhat zmenšovat jejich utrpení….dalajlama