Celkově letošní srpen přinese zklidnění napětí, které přinesl měsíc červenec.  Novoluní 10.8. 2010 přinese vlnu uvolnění a objeví se prostor pro uzdravování po všech úrovních našeho bytí: na úrovni tělesné, psychické, na úrovni hezčího a radostnějšího prožívání života, na úrovni vztahů partnerských i dalších. Pokud budeme hledat cestu tvořivosti, radosti, laskavosti, velkorysosti a sounáležitosti a sdílení s ostatními, bude se nám dařit.

Srpnový úplněk 24.8.2010 přinese jemné očistné a léčivé energie, které můžeme využít, když v období úplňku odlehčíme svému tělu lehkou stravou, přirozeným pohybem, dechovými a harmonizačními cvičeními. Vhodná je léčivá meditace sdílená s dalšími lidmi.

Celkově srpen přináší energie sdílej, komunikuj, vnímej se jako součást celku, vciťuj se do sebe i do ostatních, zapojuj více intuici.

V pondělí 26.7.2010  ve 3,36 hodin se měsíc dostane do úplňku a přinese energie Vodnáře.

Jak můžeme energii tohoto úplňku využít? Můžeme odlehčit svému organizmu tím, že budeme držet očistný půst: můžeme například uvařit pohankovou lámanku a tento den jíst pouze tuto připravenou lámanku zhruba rozdělenou na 4 jídla. Stačí si ji k snídani zamíchat se lžičkou medu a pít zelený čaj. k obědu můžeme přidat pár kapek olivového oleje a pár kousků salátu rukola. Na svačinu pohanku a jedno jablko, k večeři můžeme pohanku prokapat olivovým olejem a přidat 5 cherry rajčátek. Celý den pijeme pramenitou vodu po malých dávkách, vynecháme kávu a černý čaj.

Zároveň věnujeme pozornost nohám, lýtku, holeni, kotníku, patě  žilám na nohách. Nohy si během dne dáme několikrát do  vyšší polohy , vytřepeme je a můžeme jemně promasírovat celá chodila, prokroutit kotníky a pomačkat paty. Nechodíme na vysokých podpatcích a nenosíme těsné ponožky. Nohám také prospěje koupel ve studené vodě a mírná chůze nejlépe v lese či po louce. Pokud si k tomu ještě přidáme vědomý pocit radosti, vděku a lehkosti, prospěje nám tento úplněk ještě více.

Vodnář přináší energii objevování, samostatnosti,  vědomí sebe sama, zároveň je trochu vzdorovitý a méně citlivý, ale zcela jistě je průkopnický.

Přeji vám, aby tento úplněk přinesl do vašich životů novou čerstvou energii.

V životě všichni prožíváme fyzické i duševní bolesti. Většinou když bolest přijde, nevědomě se jí bráníme třeba tím, že zadržíme dech. Prostě ji nedokážeme přijmout, zadržíme dech, tím si bolest podržíme, místo abychom ji s výdechem pustili ven.

Stejně prožíváme nevědomě i bolest duševní. U té je to těžší tím, že si ji většinou nejsme vědomi. Něco nás v životě potká, nějaký prožitek, který je pro nás bolestný: zklamání, odmítnutí, kritika, ponížení….. ale mi si to ani neuvědomíme, tím to nezachytíme a tato bolest v nás zůstává.

 Děje se to od našeho ranného dětství  prostřednictvím rodičů. Oni nám samozřejmě nechtějí ubližovat, přesto ubližují…… jim bylo také takto ubližováno jejich rodiči a oni pokud to neuvědomí a neléčí, nemají jinou možnost, než v tom pokračovat…..

Každé dítě potřebuje lásku…… láska je nezbytná pro život ve zdraví po všech stránkách. Láska ale nekritizuje, neobviňuje, neodmítá, neponižuje, nemanipuluje, nevlastní….láska je přijetí, svoboda, odvaha, otevřenost….. a to my neumíme, protože ani naši předkové to neuměli… proto vlastně vůbec lásku neumíme žít. To, co považujeme za lásku je vše možné, ale ne láska….. a tímto neuměním žít lásku způsobujeme bolest těm, na které jsme se jako nastávající rodiče tolik těšili, které vychováváme, našim dětem. Děti jsou proti takovému našemu zacházení úplně bezbranné. Nemají šanci nám v tom zabránit. A tak vyrůstají a hromadí se v nich bolest, někdy ta bolest dá zprávu například nemocí, ale jsme tak krutí, díky bolesti, kterou v sobě máme a o níž nevíme…. že jim nasadíme antibiotika, příznaky rychle mizí a my jsme „spokojení“ , že je naše dítě zase zdravé… ale ono není zdravé, jeho duše je bolavá a informaci o tom jsme potlačili antibiotiky…. a tak to jde dál a dál…Myslíme si, co pro své děti děláme dobrého, že jim stále říkáme co mají dělat, jak se mají chovat, jaké mají podávat výkony, hodnotíme je, manipulujeme jimi, zároveň je kritizujeme a odmítáme.   Vůbec nevěříme v jejich vlastní schopnost rozlišovat, rozhodovat se,  získávat zkušenosti, dělat chyby. Jsme nemocní vlastními bolestmi a tak působíme bolest svým dětem…. je to jako epidemie. A je zde lék, ale lék, který nepotlačuje příznaky, ale skutečně léčí. Léčí tím, že jde k příčině bolesti a odstraněním příčiny může začít léčení a uzdravení.

Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mě potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala ta bolest. A ten prostor je třeba naplnit, teď ho mohu naplnit skutečnou láskou . Láskou, kterou najdu ve svém srdci. Lásku, kterou nehledám venku, u druhých, ale v sobě. Lásku, která je svobodná, odvážná, otevřená, bezpodmínečná a rovná. A takto uzdravená již nebudu dál šířit epidemii bolesti…..ale lásku…..

Všimli jste si, že dnes, v pátek 28. května 2010 jsme se probudili do krásného slunečného rána?  Obloha nad námi je blankytně modrá, slunce hřeje a zaplavuje nás svým světlem. V brzkých ranních hodinách také vstoupila planeta Uran do znamení Berana. Prvního, nejmladšího znamení zvěrokruhu. Do znamení nesoucího s sebou živel oheň, nový začátek, mládí, nezkušenost a také tvrdohlavost. A Uran jako nositel vyšší moudrosti teď začíná procházet tímto novátorským znamením. Začíná pro nás nová etapa rozvoje. Etapa nabírání zkušeností a očišťování od nepotřebného je u konce. My teď máme možnost otevírat se novému vědění, založenému na jiných základech než jsou informce dosud přijímané skrze levou, racionální hemisféru, informace přijímané skrze naše ego. Nové vědění nám bude přicházet skrze pravou hemisféru,také skrze naši intuici. Abychom tyto informace mohli skutečně přijímat, měli bychom se zbavit omezení strachu, manipulace a ovládání. Pokud se těchto omezení nezbavíme, zůstaneme opředeni pavučinou, která nám zabrání rozumět tomu, co nás potkává, která nám nedovolí žít ve zdraví, v radosti a hojnosti.

Přichází doba sdílení, sounáležitosti, spolupráce a vědomí toho, že my všichni jsme stejní, toužící po lásce, bezpečí a klidu. Měli bychom již přijmout skutečnost, že boj, soupeření je oslabující, oddělující a ztrátou pro všechny, i pro ty, kdo zdánlivě zvítězili, vyhráli. Učme se spolupracovat, porozumět, komunikovat, nacházet to, co nás s ostatními spojuje, ne to, co nás odděluje. Učme se vnímat s vděčností vše, co nám život přináší. Pocit vděku za drobné dárky od života jako je země, na které žijeme, vzduch, který dýcháme, slunce, které nás hřeje, déšť, který zavlažuje, pokrmy, které nás sytí, krásu, která je všude kolem nás, přátelství a láska, zkušenosti, díky jimž se můžeme posouvat vpřed, nás učiní silnějšími, šťastnějšími a zdravějšími. Učme se vděk pociťovat a rozeznávat vše, za co můžeme být vděční.