Jako ženy jsme dostaly veliký dar a to je dar být matkou, nositelkou nového života, nositelkou pokračování života v podobě potomků. A každého daru bychom si měli vážit, pociťovat vděčnost za to, že jsme jej obdrželi, nakládat s ním podle toho. Z toho, že jsme byli obdarováni můžeme usuzovat, že nám tím darem někdo chtěl udělat radost! A to, že jsme od Přírody, nebo od Prozřetelnosti obdržely my ženy dar mateřství nám bylo projeveno to, že nás ta Příroda, nebo Prozřetelnost má ráda! Přeci by neobdarovávala někoho, koho nemiluje! Tak tu máme potvrzení o tom, že jsme milovány! A to je báječné.
A teď co s tím darem… dar by měl být využit, použit…samozřejmě když pochopíme, co s tím darem můžeme udělat. Tak třeba když nás někdo obdaruje květinou dáme ji do vázy s vodou, postavíme ji na místo, kde bude na očích, abychom se z pohledu na ni mohli radovat a také se o květinu budeme starat, budeme jí měnit vodu a zastřihovat stonky, aby byla dlouho svěží a krásná…
Co s darem mateřství? Měli bychom se nejprve seznámit s tím, jak s tím darem nakládat. To by měla udělat naše matka, možná s pomocí babičky, již když jsme malé holčičky. Měla by si s námi sednout, povídat nám o tom, co jako ženy máme v těla, jaké orgány, jak fungují a jak budou v budoucnu fungovat, co nám to přinese v praktickém životě. Také by nám měla vyprávět jak se budeme měnit po tělesné stránce jak porosteme, měla by nám vyprávět jak se měnila ona, co při tom prožívala, jak na nás v souvislosti s tím bude asi reagovat okolí, hlavně chlapci… Měla by nám také vyprávět o tom, jak začneme pociťovat svoji sexualitu, jak začne asi náš sexuální život, co to je o stránce fyzické, po stránce emoční, co se odehrává v těla ženy, když počne dítě, když se dítě v ní vyvíjí, měla by jí přenést pocit vděčnosti za těhotenství, pocit těšení se na porod jako na vyvrcholení těhotenství a zároveň jako na začátek úplně nového období v životě ženy i jejícho partnera. Měla by nám vyprávět jak můžeme s miminkem mluvit, jak můžeme cítit jak se mu daří, jak mu můžeme projevovat lásku již když je v našem těle. Měla by nás upozornit na to, že miminko cítí všechno co cítíme my, že vnímá naše emoce, naše radosti a štěstí a také naše smutky i strachy. To vše bychom měly vědět ještě než dospějeme do věku, kdy i biologicky budeme připravené na mateřství. Naše maminka by nás měla seznámit s tím, jak začíná porod, jak přibližně probíhá, měla by nám vtisknout jistotu, že vše může být přirozené, beze strachu, bez bolestí, že my sami nejlépe poznáme kdy a jak budeme rodit, že zdravá vyrovnané žena není těhotenstvím nijak omezena, ba naopak, že porod není nic, čeho bychom se měly bát.
Měly bychom si jako matky uvědomit, že děti nepřicházejí skrze nás na svět proto, abychom si udržely partnera, abychom zvýšily svoji hodnotu, abychom měly hračku, nebo domácího mazlíčka. Děti nás přicházejí učit. Učit lásce, laskavé péči, jemnosti, zodpovědnosti, svobodě, toleranci. Děti nejsou naším majetkem ani našimi vězni. Děti jsou našimi souputníky na cestě životem.
Jen šťastná a vyrovnaná matka může předávat štěstí a lásku svým dětem. Proto bychom se měly učit být šťastné. A šťastné můžeme být jen tehdy, když přijmeme, že zdrojem našeho štěstí není nic a nikdo, že zdroj našeho štěstí je v nás samých.
