Občas zajdu do multikina, když mě zaujme nějaký film, který nedávají v malém kině… naposledy třeba Bohemian Rapsody s Queen….

Silný příběh, báječně ztvárněná hlavní postava, skvělá hudba a plno emocí a podnětů k přemýšlení…. no kapesník jsem použila…. slzy jsem polykala…

A vedle přihlížející, kteří přišli vybaveni kýblem coly a krabicí popcornu…. celou dobu srkají a křupají….. nějak tomu nerozumím…. snažím se neodsuzovat, učím se upírat pozornost jen ke sledovanému filmu a nevnímat to co se děje kolem…. vlastně přidaná hodnota: učím se koncentrovat jen to co má cenu, a přijímat to, čemu nerozumím a nemohu ovlivnit…. sílu zážitku z filmu to nijak nesnižuje, prostě Život je pestrý a každý žijeme ve vlastní dimenzi, některé se vůbec nepotkávají…. jsem vděčná, že mám v životě pár lidí, se kterými se „potkávám v podobných dimenzích“ děkuji!