Blíží se doba Mikulášské nadílky, je pro většinu z nás, první předzvěstí přicházejících Vánoc. Především pro děti děláme mikulášské nadílky, karnevaly a večírky.
Symbol bílého, vousatého Mikuláše bychom měli vnímat jako symbol životní moudrosti nabyté prožitými a zpracovanými zkušenostmi, křehký anděl nám ukazuje, že je tu něco nevinného, čistého, že máme připustit, že pomocná síla nemusí být ztělesněná fyzickou mohutností, a postava čerta vlastně poukazuje na stinnou stránku každého z nás.
Dobro a zlo jsou neoddělitelná dvojice, jsou v každém z nás, je pouze na nás každém, co v sobě budeme pěstovat. Jedno velice staré moudro praví: co pošleš, to se ti vrátí….. a to bychom měli mít na mysli, když by nás napadlo strašit naše děti čertem…… nebylo by moudřejší dát přednost třeba příběhu o andělovi, který pomáhá všem, kdož o jeho pomoc stojí?
„Ztiš, se a poslouchej to něžné chvění, jsou to jejich křídla, jemňoučká a křehká, kamarádím s nimi, poprosila jsem je, aby tě také navštívili……..“