Nedávno mi jedna maminka vyprávěla zajímavou zkušenost.

Setkává se svojí dvouapůlletou dcerkou s další maminkou, která má dcerku o něco málo starší a tato holčička často bezdůvodně fyzicky nadapá její dcerku. Útoky jsou docela drsné..

Přitom není žádný zřejmý důvod ani konflikt mezi dětmi., někdy se to stane, když menší holčička je třeba rychlejší, nebo šikovnější  při nějaké hře.

Maminka holčičky útočnice reaguje tak, že holčičce hrubě vyhubuje a zavře ji do jiné místnosti. Často se stane, když po chvíli holčičce dovolí vrátit se mezi ostatní, tato opět napadne svoji oběť.

Když jsme se snažily celou situaci rozklíčovat, dozvěděla jsem se, že malá útočnice má mladšího sourozence…. a ten je středem pozornosti maminky.

Útočící holčička je deprimovaná chováním maminky, cítí se odstrčená, nemilovaná, žárlí na mladšího sourozence a vlastně sama hodně trpí. Typicky nezvládnutý přístup maminky, když se narodí mladší dítě.

Veškerá pozornost se soustředí na miminko, starší dítě, dříve  jediné v rodině je nyní na druhé koleji. Neustále slyší: počkej, teď se musím věnovat miminku, buď tiše a nezlob, miminko spí, nemám na tebe čas, jsem unavená…

Malé dítě nemůže rozumově zpracovat změněnou situaci v rodině, to, že se s ním zachází jinak než dříve a cítí se vlastně ohrožené, vyloučené ze „smečky“. Proto svoji frustraci obrací do agresivity vůči jinému dítěti. 

Chyba není v dítěti, chyba je v mamince….

Doporučila jsem, aby maminka s dcerkou zatím nevyhledávala společnost maminky a frustrovanou dcerkou, kdyby se snažila vysvětlit, proč je dítě útočníkem, nebyla by pochopena. Naopak by se na ní maminka, která nezvládá přístup ke svým dvěma dětem  zlobila ….. 

Někdy je lepší situaci vyřešit tím, že z ní prostě „odejdeme“. A nemá cenu to nijak hodnotit, vzít to prostě jenom jako další zkušenost.

Přeji všem rodičům, aby láskyplně zvládali komunikaci se svými dětmi. Aloha!