V dnešní uspěchané, na výkon a hodnocení zaměřené době není zcela jednoduché cítit se spokojený a štastný…. jsme stále pod tlakem co všechno musíme, také nesmíme, kdy co jak stihnout, být úspěšný, zažít toho co nejvíce, pojistit se proti všem možným rizikům a hrozbám, vypadat „IN“, čelíme informační smršti a těžko se v ní orentovat….. stále jsme srovnáváni s druhými, sami se srovnáváme, chceme stihnout vydělat co nejvíce peněz, potom stihnot ty peníze utratit za věci a zážitky……jak v té mele být spokojený a šťastný?…. jde to vůbec?… přestože se vynořují stále nové a nové zaručené návody jak být úspěšný, bohatý, šťastný….. moc se to lidem nedaří……

Proč to tak je? Myslím, že na vině je právě to, že jsme přijali „matrix“…. honíme se za chimérami a uniká nám podstatné….. míjíme se s blízkými, ale i sami se sebou… 

Jsme naučeni chtít mít vše pod kontrolou, usilujeme o jistoty, na druhé straně čelíme neustálým   virtuálním hrozbám: hrozí nám nemoci, stárnutí, hrozí nám neúspěch,  hrozí nám ztráta přátel, hrozí nám  ztráta práce, hrozí nám konkurence,  hrozí nám přepracovanost, hrozí nám  hospodářská recese, zvyšování daní,  hrozí nám klimatické změny, hrozí nám cizí jiní lidé, … těch hrozeb je tolik, že se mi ani nechce všechny vyjmenovávat.

Těch tlaků, které na nás útočí je opravdu hodně. Jak s tím nakládat abychom nepodlehli skepsi, seziluzi, rozčarování?

Podle mě jedinou cestou je jednoduše se od všeho tak trošku vzdálit, nedávat informacím, které k nám doléhají tolik váhy, zahalit je tak trošku „do mlhy“….

Cestou je učit se neorientovat se na budoucnost, ale na přítomnost. Prostě se učit prožívat konkrétní den, konkrétní situace a s nimi spojené prožitky naplno a navíc bez toho, abychom je prosívali sítem hodnocení a srovnávání, učit se vlastně nic neočekávat, prostě přijímat to, co je a  za to co je být vděčný.  Také si uvědomovat a přijímat, že to , co se líbí mě, se nemusí líbit druhému, ale že to není projev nepřátelství, ale projev pestrosti Života. Učit se zaměřovat na takové prožitky, jako je mlj nádech a výdech, na to, že mohu chodit, hýbat se, že vidím, slyším, že mám kde bydlet, co jíst a že mám ve svém okolí pár lidí, se kterými se cítím příjemně.

Nechat někdy věci plynout a zkusit je nehodnotit a neovlivňovat je očisťující, osvobozující a energií nabíjející.

Každý den večer si sednout a zkusit si vybavit alespoň 3 zážitky, ze které mlhu poděkovat je taková malá, ale zaručená cestička ke zdraví a štěstí.