Téma života a smrti většinou vytěsňujeme… naše kultura si s tím nějak neví rady… jako pštrosi strkají hlavu do písku ti, kdo jsou „nevěřící“ i ti kdo jsou „věřící“…. 

Narození člověka…. oslavujeme! Jsme šťastni, když se narodí nový človíček… ale vůbec si neuvědomujeme, nebo nechceme uvědomit, že v tom okamžiku spěje náš život ke smrti…

Smrt není tragická, nevytěsníme ji, nezrušíme….. je součástí našeho života ať to chceme přijmout či nikoliv..Jen by mělo být člověku pomoženo, aby netrpěl ani fyzicky ani psychicky když umírá…..

Je to jako dva body na jedné úsečce: bod jeden: narození člověka… bod druhý: smrt člověka…

Už od dětství mě téma smrti přitahovalo… ne, nejsem morbidní ani úplný blázen… mysteruim života a smrti je největší mysterium myslím… má obrovský náboj, je v něm skryto plno tajemství a když se je snažíme odhalit, nacházíme veliký prostor pro poznání… života, tedy i smrti, smyslu našeho výskytu na Zemi, sebepoznání…… je to úžasné!

Ve svém životě –  nejsem pouhý teoretik…- se smrtí se setkávám od dětství.. ostatně to každý… Já jsem se od dětství, když někdo z blízkých zemřel vždycky ptala co to je to umření, co to je ta smrt, co je nebo co není po smrti…  jedna babička byla katolička, ta mě dávala ruku na pusu a říkala: pojď půjdeme do kostela zapálit svíčku, pojď půjdeme na hřbitov dát kytky… ale na tohle se neptej….

Druhá babička byla bez vyznání…. ty mi říkala: pojď, půjdeme si zacvičit, to tě takové myšlenky přejdou….

Rodiče ti mi svorně říkali: proč přemýšlíš o takových věcech? …kde jsi na to přišla?….. jsi divná…

Nejprve jsem tím trpěla, potom jsem si řekla: na to musím přijít sama! Když to všichni popírají, tak to musí být hodně zajímavé téma!

A četla jsem, dívala jsem se na obrazy, na fotky, na filmy… představovala jsem si všechno momžné i nemožné, tápala jsem, někdy nějaká odpověď přišla a vzápětí ji další poznatek nebo něčí názor popřel….. 

Velké poznání přišlo asi nejprve když umírala moje babička, sportovkyně, báječný člověk, byla ještě docela „mladá“…. a moc mi chyběla když zemřela…. ale něco se stalo….. po její smrti se začala objevovat na místě, kde často sedávala a kouřila, sledovala co se kolem děje.. tak nějak klidně, fatálně…. prostě tam byla i když nebyla… a já neměla vidiny, halucinace ani obscese….. a mě docházelo, že i když člověk  ztratí po smrti tělo,,, něco z něho zůstává.. nějaká podstata…. a ta je asi věčná…..

Nicmémě, vyčerpávající odpověď jsem nedostala… přemýšlela, četla, pátrala jsem dále… prožila jsem umírání dalších blízkých, pomáhala jsem mnoha lidem vyrovnat se s vlastním umíráním i lidem, kterým někdo blízký umíral, nějak jsem se s tou smrtí naučila žít a tím, že jsem ji pochopila, přijala, jsem dostala Dar pomoci se s ní vyrovnat i druhým….

Proto připravuji seminář na téma Mysterium života a smrti již na letošní říjen.

Včas oznámím termín.