Milí přátelé,
zvu Vás k prosbám o vodu k dešťové víle….
Vodu všichni potřebujeme, v současnosti nás sužují sucha a vedra, příroda to již velmi pociťuje, my lidé využívající technické vymoženosti zatím moc ne…. a to je podle mě pro nás nebezpečné, protože zatím vodou plýtváme aniž bychom byli schopni dohlédnout, jaké to pro nás bude mít důsledky.
Prosím dešťovou vílu o déšť a ona občas prosby vyslyší a déšť pošle…. i za malý deštík můžeme velice děkovat, protože každá kapka je životodárná pro nás, potažmo pro přírodu, pro Zemi a pro vše co na ní roste a žije… a my jsme toho součástí, i když se často chováme, jakobychom byli na přírodě nezávislí, jakoby nám přiroda patřila my ji jen využívali k uspokojování našich často nesmyslných a nebezpečných, nikoliv skutečných potřeb, ale rozmařilých přání….
Žijeme tak odtrženi od přírody a jejich zdrojů, že zapomínáme, že voda tekoucí z vodovodních kohoutků není nevyčerpatelná, že ubývá geometrickou řadou a jednou může dojít…. neumíme si představit, že bychom pro veškerou vodu, kterou denně spotřebujeme museli chodit s konvemi třeba několik kilometrů…. Jako děti jsme chodily u babičky každý den 2 kilometry ke studánce pro vodu na pití, k řece pro vodu na mytí, zalévání, praní…… a také jsme tou vodou docela šetřili…… protože to pocítily naše nohy i ruce, jak těžká je voda a co času strávíme tím, že ji nosíme….
Prosby k dešťové víle jsou účinné, ale měli bychom bychom také usměrňovat a měnit naše potřeby a vodou neplýtvat, mít stále na vědomí, že život bez vody není možný…..
Asi proto, že i když nám říkají ve škole, že voda je potřebná, že jí máme šetřit, k vodním zdrajům se chovat s pokorou, nestačí nám to….. zkušenost je jediná nosná…. musíme procházet nyní obdobím, kdy neprší a sužují nás vedra…. a my za krátko pocítíme i na úrodě, tedy na spotřebě potravin….. jak je voda významná….. a snad dojdeme k rozhodnutím, že budeme měnit své chování. Ono nám vlastně nic jiného nezbyde…. pokud budeme chtít přežít…. Věřím, že ještě není pozdě, že je stále více lidí, kteří si to uvědomují a kteří začínají přehodnocovat své chování, vlastní spotřebu a i chování s k zemi, k přírodě…….
Každá kaluž, ve které si namočíme boty… je vlastně požehnáním…… každá kapka, která nám smáčí účes a šaty je požehnáním….. každý potůček, řeka, rybník, jezero i jezírko, mokřad …, to všechno jsou zdroje vody, vláhy, úrody, života…. na to nezapomínejme a podle toho se chovejme…
Prostá prosba k dešťové víle může být malým obohacením našeho života, malým rituálem, který začneme praktikovat.
Děšťová vílo, prosím tě o déšť, který přinese vodu potřebným a slibuji ti, že se bude k vodě chovat s pokorou a vděčnsotí. Děkuji! Aloha!…….to je moje prosba, kterou používám… třeba Vás bude inspirovat…..
Přeji Vám Požehnané dny, Ivana
