Doba ve které žijeme je plná rozporů…..jak z toho ven?

Mám pocit, že žijeme v době plné velikých rozporů…. na jedné straně veliký rozvoj materiální stránky života, technologický, „vědecký pokrok“, veliký proud informací z oblasti „Vědomí a Duchovna“, obrovský prostor pro cestování po Zemi, veliký prostor pro osobní rozvoj, ale ouha!!!!

Stav našeho Vědomí  a stav našeho “ morálního nastavení“, tedy i konání je spíše než stagnující degenerující….

O co více se máme prakticky lépe, o to více jsme rozmazlení, nepokorní, nevděční, nic nám není dost dobré, stále se za něčím pachtíme a ženeme, a přitom ingnorujeme Zákon příčiny a následku…..

Kdysi se člověk narodil v určité „vrstvě“ – kastě….. a prakticky neměl šanci sez této vrstvy dostat. Když se narodil v rodině bezzemka, byl celý život bezzemkem… ani ho nenapadlo, že by mohl žít jinak…. až na výjimky, kteří byli obdařeni výjimečným nadáním, pílí a štěstím….. ti se díky tomu mohli posunout a prosadit se v něčem, co jim bylo dáno jako veliký talent…..

Dnes formálně kasty u nás nejsou, jsou určité vrstvy determinované dalo by se říci majetkem, tedy i určitým společenským postavením, ale není to fatálně uzavřené…..

Nemyslím si, že by totální fatalizmus byl návodem jak být spokojený, ale nám by  naopak trocha fatalizmu prospěla….

Máme veliké možnosti, ale jsme tak rozmazlení a líní, že je nevyužíváme, nebo na druhé straně zneužíváme…. to je problém právě spojený  s nedostatkem Pokory….

Mám často pocit, že přes všechno vzdělání a informovanost jsme jaksi tupí v běžných situacích…. například si usmyslíme, že pojedeme někam na výlet, teřba stovky kilometrů daleko a potom se rozčilujeme, že cesta prostě trvá několik hodin, že se občas nejede zrovna plynule, že je někde objížďka, jinde zácpa….. rozčilujeme se, hledáme kolem viníky naší nespokojenosti a nejsme schopni se na celou situaci podívat z odstupu a uvědomit si, že se vztekáme sami nad sebou a vlastní neschopností přijmout okolnosti našeho rozhodnutí…..

Je mnoho tak zvaných duchovních učitelů, guruů, nespočet seminářů osobního rozvoje, hodně zasvětitelů a zasvěcenců, ale nemám zrovna zkušenosti s lidmi, že by toto vše nějak podpořilo rozvoj Pokory a Dobra…. spíše to podporuje rozvoj Ega, Egoismu a zmatku…. lidé jdoucí tímto směrem často hodně vědí, ale málo činí podle toho…. a to je právě dalším zdrojem obecných rozporů dnešní lidské společnosti.

Nejsem vůbec pesimista, sama jsem kdysi měla pocit, že mě nasávání „Duchovnem“ přivede ke štěstí, ale Život mi ukázal, že největší Duchovno je velice jednoduché a přesto tolik obtížné: když už dostanu nějkou informaci, nějaké vědění, musím to každodenně uplatňovat v běžných situacích, jinak je to cesta do zmatku a rozporů….

Vše je vlastně jednoduché:

Učit se rozeznávat jaké informace přijímat, jen takové, které zvládnu opravdu využívat a učit se nastavovat zdravou míru fatalizmu a vlastní aktivity ve správnou dobu nasprávném místě…