V jednom městě žil muž, byl nahluchlý, špatně viděl….. neposlouchal rádio, nedíval se na TV, nečetl noviny… prodával ve svém malém stánku na ulici párky v rohlíku… protože prodávání bylo vlastně jeho životní náplní, dělal to velice laskavě, ke každému párku přidal dobré slovo a úsměv.

Lidé si jeho párky oblíbili a stavovali se pravidělně … protože byli spokojeni, řekli to svým známým, ať se staví…. a tak mu přibývalo zákazníků. Po čase zjistil ,že už mu jeho malý stánek nestačí, tak si pořídil větší… a stále mu přibývalo zákazníků, že na to už sám nestačil.

Jeho syn studoval na univerzitě, otec mu dopřál výborné vzdělání, mohl si to dovolit, vydělával dobře z prodeje párků v rohlíku…. když ho otec poprosil, aby mu chodil občas pomáhat s prodejem, syn se vyděsil a zvolal: „ty jsi se zbláznil! TV a noviny jsou plné zpráv o krizi, která se stále prohlubuje a ty chceš rozšiřovat prodej!“…..

Otec zesmutněl, celou noc nespal, druhý den objednal méně párků, nedostalo se na všechny, kdo přišli pro svoji oblíbenou svačinu, viděli smutného muže… další den jich přišlo méně… tak zase zmenšil objednávku párků, neuspokojil ani zbylé zákazníky a tak to šlo celý týden, až přišel poslední jediný zákazník a ptal se:“ Co se to s vámi stalo?… kde je váš úsměv, vaše dobré slovo?… jste snad nemocný?“…. „..ne, odpověděl prodavač…. je prostě krize.“ A zkrachoval…..