Každý den používáme slova… jsou nedílnou součástí našeho života.
Ovšem slovo není shlukem hlásek, ale silným symbolem, který pomyšlen a vysloven vlastně vytváří naši realitu….
Například slovo vyřčené jako diagnoza v sobě nese obrovskou energii…. samozřejmě je to spojeno s tím, co s obsahem toho slova máme spojeno…. například slovo rakovina, rakovinné bujení….. v našich kulturně historických podmínkách od dětství slýcháme, že rakovina je nevyléčitelná, že je to fatální diagnoza, že většinou vede ke smrti……a to do nás aniž bychom si to uvědomovali, otiskuje…..
Když řeknete Pigmejovi: máte rakovinu…. nebude vůbec rozumět tomu, co říkáte…. slovo rakovina vůbec nezná, nesetkal se s ním a nezná jeho podtext…. tedy maximálně se zeptá: a co to vlastně je? ….vy mu to budete vysvětlovat, že je to zhoubné bujení nádorových buněk, ale pro něho to bude jako byste mu povídali nějakou bajku, která je sice zajímavá, ale dosti neuchopitelná, protože se v ní vypráví o něčem, co on si ani nedovede představit….. Pigmej nemá pod slovem rakovina žádný emocionální podtext, proto se nevyděsí, proto ho toto slovo energeticky neovlivní, neoslabí….
Zkuste říci psovi: máš rakovinu…. pes podle mě rozumí mnoha našim slovům…. má je spojeny s něčím konkrétním…třeba: to jsi hodný…. si spojí s odměnou ve formě piškotu….. fuj… má spojeno s vyčiněním, nebo dokonce s trestem…. ale slovo rakovina je u něho jen nějaký zvuk…. takže když mu stanovíte takovou diagnozu, nevyděsí se….. jen sebere všechny vlastní síly k tomu, aby se uzdravoval… přestane žrát…. aby mu trávení nebralo energii, aby jím nezatěžoval organizmus…. když mu přiložíte kameny, budete ho s láskou ošetřovat, velice často se prostě udraví……hraje tam určitě velkou roli myšlenkový a emoční stav jeho pána…. pes z nás cítí beznaději, strach…..
Kdyř řekne lékař , nebo i léčitel,běžnému Evropanovi: máte rakovinu…. v podstatě nad ním vynese ortel smrti….. ne, že by to chtěl, ale emocionální náboj slova rakovina je pro lidi u nás démonický, destruktivní, fatální…. a právě ten emocionální náboj zbůsobí, že ten člověk propadne strachu, zmatku, beznaději…energie mu začnou unikat a jeho zdravotní stav se začne zhoršovat…..
Možná to sice nevzdá hned, pod vedením klasické medicíny bude s rakovinou bojovat…. bude se snažit rakovinné buňky ničit, následně ale bude ničit i buňky nerakovinné…. a ten boj zase s sebou nese ztrátu energie….. a oslabování….
Beznaděj, absence víry ve vyléčení, to všechno ještě urychlí….
Možná se stane, že následkem boje s rakovinnými buňkami se načas stane to, že se bujení zastaví, stav se zlepší, ale pokud ten, koho to postihlo nezačne pracovat s tím, na základě čeho došlo k tak velkému narušení rovnováhy v jeho životě, že bují rakovinné buňky, je to jen otázka času, že dojde k recidivě.
Určitě není cestou umanuté zavírání očí i uší, strkání hlavy do písku…. ale pokud při kterékoli nemoci nejdu do její podstaty, pokud ji nepojmu jako informaci o porušení rovnováhy v mém životě, pokud půjdu jen po stránce buněčné, fyzické, pokud budu vlastně tímto jen informaci potlačovat, nemoc bude postupovat a často až k úplnému konci….. často předčasnému…..
Sama mám zkušenost s lidmi, kteří za mnou přišli s diagnozou rakovina, někteří od klasických lékařů, jiní od léčitelů……. všichni do jednoho byli vystrašení k smrti, plni beznaděje, zmatku, často i pocitů viny vůči blízkým, že jim působí svojí nemocí potíže……
Někteří po energetickém vyrovnání a rozhovoru došli k postoji, že nebudou s rakovinou bojovat, pochopili, že to je jen informace… a začali se změnami života na více úrovních: životospráva, mentální cvičení, pohybové aktivity a především se změnami hodnotového žebříčku, s přehodnocováním vlastních postojů, se zaměřováním se na prociťování vděčnosti a posilování naděje…… většina z nich je dnes zcela zdravá….
Někdo úpřímě řekl, že nevěří, že by cesta bez zásahu klasické medicíny byla řešením…. proto absolvoval i klasickou léčbu, zároveň jsme pracovali společně na dalších oblastech……. to je také cesta……
Nemusí jít ale jen přímo o rakovinu… mám zkušenosti s lidmi, kteří mi vyděšení volali, že byli na obyčejné preventivní prohlídce a po shlédnutí výsledků jim bylo sděleno doslova toto: no podle hodnot jste už vlastně mrtvý….. nebo:… no vy jste v takovém stavu, že s vámi nejde již nic dělat…. a s tímto odešli z ordinace…… stálo dost velké úsilí jim vysvětlit, že neumírají, že mohou dál žít, že to nemají vzdávat….. dodnes jsou živi a zdrávi…. naučili se některé výroky některých lidí vnímat s určitým odstupem……..
Beznaděj, strach, zloba je ale cestou nikoliv ke zdraví a spokojenosti, ale někam, zcela jinam……
I proto bychom měli svá slova opravdu vážit, nevyslovovat stoprocentní tvrzení, být uvážliví a pokorní, především, když naše soudy a slova mohou být příčinou toho, že to někdo jen kvůli naší diagnéze, našemu trvzení vzdá……
A na druhé straně být bdělí, když nám někdo kategoricky řekne já mám pravdu, mě můžete věřit, jste nemocný, máte tu a tu nemoc, bude to tak a tak….ihned bychom měli zbystřit a uvědomit si, že ten člověk nemá vůbec zvládnuté Ego, že vidí věci černobíle, a hlavně, že nás vědomě či nevědomě vlastně zaklíná…..a kletba může působit jen tam, kde je nedostatek víry, naděje, pokory….
Princip svobody a zodpovědnosti bychom se měli učit v životě uplatňovat všichni…. nejen lékaři, léčitelé, ale i pacienti, klienti……
Vždyť i Bibli se říká: Na počátku bylo SLOVO….!!!!