V každém z nás je mnoho úrovní, v těch úrovních žijí různé bytosti, ze kterých se skládá mozaika nás projevených nyní jako lidská bytost… třeba každá buňka je nějaká bytost… třeba buňky plic jsou podle mě tvořeny rozličnými stvořeními připomínajícími ptáky…. buňky srdce jsou tvořeny bytostmi připomnajícími žhavé uhlíky…. buňky kůže jsou tvořeny bytostmi připomínajícími hedvábí…. buňky oka jsou tvořeny bytostmi připomínajícími krystaly křišťálu…. buňky pohlavních orgánů jsou tvořeny bytostmi připomínajícími hady…. ženské lůno je tvořeno bytostí připomínající studánku se živou vodou…. energetické dráhy jsou tvořeny bytostmi připomínajícími proudy vzduchu a vody…. naše mysl je tvořena bytostmi připomínajícími anděly a také ďábly, podle toho jaké myšlenky zrovna máme…. a navenek to všechno vypadá jako člověk….
Takže já, jako jedinečná lidská bytost jsem vlastně velikánský celek, veliká pestrá mozaika, která ale není konstantní, ale neustále se proměňuje, podle toho jak já se pohybuji na fyzické úrovni, jak se pohybuji na myšlenkové úrovni, pocitové úrovni, jaké jsou moje činy a jejich následky… je to jak báječný kaleidoskop, který při sebemenším pohybu vytváří nádherné obrazy…. no jen s tím rozdílem, že já jak žiji, myslím, cítím, konám… dokážu vytvářet i obrazy nejen nádherné, ale také pěkně démovické… a všechny ty obrazy, které vytvářím se zapisují do vesmírné kroniky, Akáši a tam prostě zůstávají. Jedno, že já to vůbec nevím, neregistruji to, přesto se to takto děje…a potom zpětně tyto obrazy ovlivňují můj život, moje zdraví, moje vztahy, moje činy… je jedna veliká ležatá osmička, ve které se to vše stále pohybuje…
Jak to udělat, aby ty obrazy, které vytvářím byli v co největším množství krásné, zářivé, příjemné? Aby i můj život, moje zdraví, vztahy, činy byly krásné, zářivé, příjemné?
Jedině tak, že si uvědomuji vlastní zodpovědnost za vytváření všeho co se kolem mě děje, odehrává. Že přestanu řešit jaké překážky, ohrožení mě ovlivňují zvenčí a začnu odstraňovat překážky toho krásného tvoření v sobě samém. Nejprve ale přijmu všechny ty bytosoti, které mě tvoří, i ty nehezké, ty temné, nebudu s nimi bojovat, ale skrze přesvědčení sebe sama je přesvědčím, že se mohou proměnit v bytosti Světla, Lásky, Naděeje, Pokory, Radosti, Hojnosti….tkové malé čarování, jehož součástí je sebekázeň, vědomí vlastní svobody a zodpovědnosti…
Nejde to naráz, je to dlouhá cesta, těžká, protože při ní budu narázět na svoji lenost, na své strachy, křivdy i viny, nedostatek vděčnsoti, naděje…. to jsou ty bytosti projevující se jako temnota, jako ďáblíci… nezbývá, než je všechny přesvědčovat a tím přetvářet na bytosti světla..je to možná lepší, než skučet, kritizovat, vinit, oemocnět, …..
Můžu začít hned, třeba se přenést do vlastních buněk a pomalu objevovat ty bytosti co v nich žijí, seznamovat se s nimi, objevovat proč zrovna tak vypadají a domlouvat se s nimi, že se začnou měnit, tak jako já sám se začínám měnit. Ne kvůli někomu, kvůli něčemu, prostě jen tak, protože proměna je rozvíjení, pohyb a to je život…Aloha!!!