V tomto počasí, kdy v době, kdy se obvykle v pozdním jaru hřejeme na sluníčku, nyní prožíváme dny plné zatažené oblohy a vydatného deště, kdy některé části republiky zasáhly povodně a přinesly lidem komplikace a starosti můžeme zkoušet rozvíjet v sobě pokoru. Pokora je postoj, kdy přijímám, že některé věci v životě prostě nemohu ovlivnit, nemá ale cenu se jimi trápit, kritzovat, žehrat nad osudem…. Prostě nyní delší dobu prší, je pochmurno, místo triček a sandálů nosíme nepromokavé bundy a holínky. Mohu vstávat  a spohledem na déšť a zataženou oblohu mohu být popuzený, otrávený, naštvaný… co mi to přinese? Jen úbytek energie, nepříjemné pocity. Nebo mohu ve stejné situaci prostě zkáznit své myšlenky, změnit pocity a situaci prostě přijmout: ano, prší, je nevlídno, ale mě to náladu nezkazí, přesto mohu tento den prožít hezky, mít radost třeba z toho, že si ráno uvařím dobrý čaj, když budu celý den v práci, alepsoň mi nebude líto, že se nemohu opalovat, odpoledne mohu vzít nějakou knížku a číst si, mohu poklidit doma, mohu něco dobrého uvařit a přitom se mohu těšit, že až přijde slunečné počasí, vyrazím ven, budu se slunit a užívat si třeba na zahradě nebo v přírodě. A mohu děkovat, že moje obydlí nezasáhla voda, mohu soucítit s těmi, kdo jsou povodněmi postiženi, mohu se připojit k některé formě pomoci …..

Může mi v tom pomoci mantra: “ Přestože je deštivo a zataženo, udržuji si v sobě vnitřní světlo a naději, že bude líp.“