V našich končinách se velmi často rozlišuje mezi „duchovním“ a „světským“, materiálním….někdo duchovno zásadně odmítá, mnoho lidí má však o duchovnu romantické, zkreslené představy…toto se týká i meditace, duchovního praktikování..

Mnozí si slibují skrze praktikování meditací, duchovna nějaké “ neobyčejné zážitky, přenesení se do Vyšších vibrací, napojení na nějaké Zdroje, získání nadpřirozených schopností, schopností ovlivnovat druhé“…

Meditace pro ně může být něco vzrušujícího, něco víc, než „obyčejný denodenní život…“

Ve skutečnosti není žádný rozdíl mezi obyčejným a nadpřirozeným…skutečná duchovní praxe je právě ve schopnosti prožívat obyčejné denní situace , jeho nesnáze, útrapy bez ztráty naděje, bez pochybností, bez obav, bez závisti, křivdy….

Jednodušší je možná utéci do meditace, než se vypořádat s vlastními emocemi, pochybnostmi, žádostivostí, netrpělivostí…a to neustále, každý den, každou hodinu, každou minutu…

V prožívání obyčejného dne, jeho situací je veliká šance pracovat na svém rozvoji, postupu vpřed… využívat právě nastalou situaci k tomu, abychom se učili ovládat svůj neklid, strach, pochybnosti….obyčejný život je největší výzva k práci na sobě….na tom, abychom v každé situaci ze sebe vydali to nejlepší, abychom se učili nesoudit, nekritizovat, netrpět, nastavovat si zdravé hranice, soucítit, ale nenechat se využívat, abychom se učili přát druhým i sobě….abychom se neponižovali, ani nevyvyšovali.. to je ta nejvyšší meditační a duchovní praxe….a jednotlivé meditační  a duchovní techniky jsou pouze její součástí…zcela jistě účinnou a příjemnou….

Krásný Adventní čas Vám přeji, Aloha!